TA SLEPÁ ✔️

61. díl - Vezmeš si mě?

„Můžu mít dotaz?" Zeptal se Niall další den, kdy jsme měli odpolední pauzu a Nialla napadlo jít na fotbalové hřiště. Usedli jsme do trávy a dávali si oběd, který se skládal ze dvou toustů a jablka. I přesto, že jsem měla hrozný hlad, do toho jídla jsem sotva čuchnula a sousta do sebe ládovala násilím. Asi budu už muset mamce vysvětlit, že nebudu chodit sem na školní obědy.

„Jasně." Řekla jsem s úsměvem a rychle se zakousla do toustu, který jsem bez jakéhokoliv přežvýkání spolkla. Niall dneska byl skoro celý den divný, a i Jess se mě ptala, co mu přelétlo přes nos. Včerejšek byl přeci v pohodě a on byl v pohodě, tak by mě zajímalo, co ho žere dneska.

„Miluješ mě?"

„Děláš si srandu?" Oplatila jsem mu otázku a zamračila se. „Jak se vůbec můžeš ptát?" Prskla jsem naštvaně a toust položila na tác. Tak teď jsem přišla totálně o celou chuť a radši budu mít křeče v břiše než to jídlo potom vyzvracet.

„Tak mi dovol, abys mi to nějak potvrdila."

„Cože? Nialle, přestaň mluvit takový hlouposti! Miluji tě, tak nevím, z čeho mě zase podezíráš!" Začala jsem se hned bránit, protože se mi nelíbilo, čím tímto Niall mířil. Vím, že jsem mu s tou restaurací s Louisem a tím lhaním ublížila, ale miluju ho. Miluju Nialla a Louisovi zkouším dávat další šanci, jelikož vím, že to není zlý kluk a někde uvnitř se skrývá gentleman, který k holkám chová úctu. Jen to místo musím najít.

„Tak si mě vezmi."

„Ehm, cože?" Zeptala jsem se překvapeně, a i přesto, že jsem právě teď nic nejedla, zaskočilo mi. Rozkašlala jsem se a musela se dvakrát bouchnout do hrudníku, abych se přestala dávit. „Prosím, zopakuj to." Řekla jsem, když se mi kašel už zklidnil, ale ještě jsem si jednou odkašlala.

„Vezmeš si mě?" Zopakoval a já nevěděla, co říct.

„To myslíš vážně?"

„Smrtelně vážně." Řekl a já na sucho polkla. Tak to je totálně v prdeli. Do prdele, proč je tu takové horko?! Sundala jsem si svoje černé sako a položila si ho na nohy. Zhluboka jsem se nadechla a znovu vydechla.

„Víš, že mě je jenom osmnáct, že ano?"

„Skoro devatenáct." Podotknul a já zatnula čelist.

„Jsme moc mladí, Nialle, a-,"

„Výmluvy." Odbil mě naštvaně a já cítila, jak mě bodlo u srdce. Znovu jsem se zhluboka nadechla a snažila se zabránit slzám a úzkostem, které se draly na povrch a já jim chtěla zabránit. „Bell... Já vím, že mě miluješ, ale... jeho víc a..."

„To není pravda!"

„Ne?! A co tedy dělal u tebe včera?!" Zakřičel z plných plic a já si prohrábla frustrovaně vlasy. „Chtěl jsem tě překvapit a přespat tajně u tebe. Místo toho jsem viděl Tomlinsona, který leze z tvého okna. A víš ty co?"

„Ni-,"

„Končím s tebou." Řekl a moje slzy si našly cestu.

„Nialle, to nemůžeš."

„Ale můžu. Běž si za Louisem." Řekl a slyšela jsem jeho odcházející kroky.

„NEMŮŽEŠ MĚ TU NECHAT!" Zakřičela jsem z plných plic, ale on na to nereagoval. Jen si šel. Odešel. Odešel pryč ode mě. Opustil mě. Obličej jsem si schovala do dlaní a rozbrečela se. Jsem neskutečná kráva! Měla jsem se už od začátku držet od Louise dál a neměla jsem dopustit to, co se událo za posledních pár týdnů. Nesnáším se!





Názory??? :D