TA SLEPÁ ✔️

35. díl - Fotbal v hospodě s chlapy

POHLED NIALLA:

Hned, co nám skončila poslední páteční hodina, čekal jsem na Louise před budovou školy a koukal na Bellu, jak nastupuje k mámě do auta. Už týden se spolu nebavíme a já se cítím prázdný. Postrádám část sebe, část kterou je ona. Chybí mi, ale nechci být první, kdo dolejzá. Budu si stát za tím, že musí Louisovi dát další šanci. V téhle chvíli bych si i přál, aby viděla a mohla vidět dění okolo sebe. Protože kluci fakt Louise nenávidí a dávají mu to pěkně sežrat. Už dvakrát si ho během týdne chytli a pár ran mu natáhly. A co teprve Louisovo fotr. Ten ho málem smazal i ze života, protože Louis má být fotbalista a tohle mu jednoduše neodpustí. Nemá to teď, Louis, hold lehké, ale jeho máma a ségry jsou na jeho straně, což je super, ale jinak zbytek světa je proti němu. A já mu chci pomoc. Je to skvělý kluk! Vsadím se, že by i Paul mu pomohl a přijal ho do party. Byl tedy stejně paličatý jako je Bella, ale nakonec by vyměknul. Škoda, že tu není. Určitě by něco vymyslel, jak Louisovi pomoc. Takhle jsem na to sám.

"Čau brácho," slyšel jsem za sebou Louisův hlas a já se za tím hlasem otočil.

"Čau," zasmál jsem se a poplácali si přátelsky na záda. "Jdeme dneska na to jedno?" Zeptal jsem se a nadzvednul obočí. "A zároveň dneska je i fotbal, tak bude zábava," dodal jsem a šibalsky se uculil. I přesto, že Louis už fotbal nehraje, oba ho stále žereme a každý pátky koukáme na různé zápasy. Ať už u Louise nebo u mně, a nebo v hospodě. A dneska jdeme zrovna do hospody, protože tam bude půlka města a vsadím se, že nás pan Work zase pozve na jedno. A my pozveme zase jeho. Prostě super parta! Bez manželek a přítelkyň... Úplná Havaj! I když... Moje Bell by mi tam nevadila.

"Okey, ale dneska platím," zavelel a já neměl nakonec nic proti. "Takže za dvě hodiny v hospodě?"

"Beru. Budu tam. Čau,"

"Čau," řekl Tommo a šel ke svému autu, zatímco já šel domů pěšky.

Přišel jsem domů a podíval se na počítač na nové informace ze světa. Poté jsem šel do kuchyně a z ledničky si vytáhl jídlo, které mi připravila mamka a dal si ho do mikrovlnky. Podíval jsem se na mobil, kde mi blikla SMSka. Podíval jsem se na odesílajícího. Bella?! Ani jsem sekundu nezaváhal a hned zprávu odkliknul.

Jedu do Ameriky na operaci!
Nehorázně se těším! Konečně
tě uvidím a je mi jedno, že se
teď momentálně hádáme jako
psi. Miluju tě, Nialle Jamesi
Horane. xxx Bella

Začal jsem se usmívat jako naprostý blbeček a rozhodl se, že jí rychle odepíšu.

To je super, lásko moje!
Miluju tě. xxx Nialler

SMSku jsem jí ihned poslal a vyndal si jídlo z mikrovlnky. Ve čtyři jsem se šel rychle připravit a ve čtvrt na šest jsem už seděl s Louisem v hospodě a pili naše první pivko, zatímco jsme s chlapy fandili Anglii proti Chorvatsku! Byla tu skvělá atmosféra a když jsme dali první gól, všichni vyskočili ze židlí natolik rychle, že vylili pivo po celé hospodě. V tomhle jsem Danielle, číšnici, nezáviděl, protože to bude muset potom tady vytírat. Ale nezatěžoval jsem si s tím zbytečně hlavu a plácnul si s Louisem. Poté jsme se znovu usadili do židlí a začali sledovat zápas. Páteční večer rozhodně skončí s kocovinou, ale nikomu to nevadilo a pan Work začal asi po hodině všem nalívat panáky Whisky, kterou jsme s Louisem s radostí přijmuli...

POHLED BELLY:

Když mi Niall ihned odepsal, podala jsem mamce mobil, aby mi zprávu přečetla, protože jsem si nechtěla v restauraci pouštět zvuk, a jakmile mi jí přečetla, cítila jsem se jako zamilovaná patnáctiletá puberťačka. Takže to můžu brát, že jsme nejspíš už v pohodě. Ale Louisovi šanci nedám. S tím ať Niall hold nepočítá. Poslala jsem mu pět x, ale už neodepsal.

Když jsme se večer vrátily s mamkou z restaurace, šla jsem si dát sprchu a poté si šla číst. Dneska jsem měla úžasný den. Už se do Ameriky moc těším a třeba za rok už bude všechno jako z pohádky! Budu se svým Niallem, budu každý den vidět jeho tvář... Konečně na vlastní oči uvidím vlastní mamku a všechno bude úžasné! S touhle pohádkovou myšlenkou jsem i usnula a dokonce se mi o tom i zdálo, což znamená jenom jedno: Stane se to!

O MĚSÍC POZDĚJI:

Stojím s mamkou na letišti a pevně držím svůj kufr, aby mi ho nikdo neukradnul. S Niallem jsem se rozloučila včera ráno ve škole a teď je kolem čtvrté ráno. Jsem docela nervózní. Jak z letu, tak i samotné operace, která už je za rohem. Mamka nám šla koupit rychlou snídani, protože za chvíli budeme muset už jít k odbavení a mě kručí v břiše. A nebo to je nervozita?! To možná taky. Celé odpoledne a noc jsem nespala. Mám hrozný strach. Co když s námi letadlo spadne?!

"Už jsem tu," řekla mamka a podala mi do ruky nějakou bagetu, která už byla i rozbalená a já se rychle najedla. Poté se už mohlo jít k odbavení a... Letí se do Ameriky!