Sirius se den po „suprové" hodině Obrany proti černé magii válel s Jamesem v Nebelvírské společenské místnosti a hřál se u krbu. Hodina Obrany byla nevydařené z jednoho jediného důvodu, který se jmenuje Kate. Přišla jen na poslední čtvrt hodinu, ve které se spolu ještě stihli pohádat a Jonas tomu celému navíc moc nepřidal. Když tak na to vzpomínal, to Jonas ho vytočil jako první. Tenhle večer se do té hodiny ve vzpomínkách zabředl už po třetí. A ani jednou z toho neměl lepší pocit. Navíc po posledních úvahách začal shledávat, že možná tak úplně v právu nebyl.
Bylo to nějak takhle: Sirius podrážděně seděl na katedře jejich učebny a už půl hodiny v kuse prsty klepal o desku stolu. Jonas si hověl v jediném křesle, co tady bylo a svojí trpělivostí ho dováděl k šílenství. Sirius se usilovně snažil na něj neplivnout nějakou hnusnou urážku, ale jeho vůle polevovala a ten ďáblík uvnitř něho, který se ozýval vždycky při jeho Pobertovských plánech, začal vystrkovat růžky. U toho všeho pořád poklepával prsty do dubového dřeva.
Nakonec to byl Jonas, kdo nevydržel něco nepodotknout, což ho více méně překvapilo. Jonasův ledový klid se do té chvíle zdál nezlomný. Ale bylo na něm vidět, že se chystá promluvit ještě minutu před tím, než ze sebe doopravdy něco dostal. Jako první si děsně pomalu dal nohu přes nohu a stejně mučivě pomalým tempem se protáhl. Poté si teatrálně povzdechnul, a ještě pohodlněji se opřel do křesla s čalouněním. Konečně promluvil: „Žere tě něco, že jsi takovej neklidnej?" jeho hlas zněl příšerně afektovaně.
Sirius si byl sice sám moc dobře vědom toho, že takhle ošklivě o něm smýšlí jen proto, že s Kate chodil, ale nemohl si pomoct.
„Co by mě asi tak mělo žrát? To u tebe se divím, že tě ještě ti molové z křesla nesnědli."
„Vtipnej – jako vždycky. Připadáš i Kate vtipný? Jestli jo, tak vůbec nemá vkus."
„Náhodou ho má výbornej." Odseknul a omylem si pěkně naběhl.
„Vlastně pravda. Každý, kdo se mnou chodil má samozřejmě výborný vkus."
„Nechápu, jak s tebou mohla vydržet i jen jednu hodinu. Mě se chce zdrhat už po půlce."
„Klidně běž. Já na Kate tady počkám."
„Zabiju tě." Zavrčel Sirius výhružně.
„No... ne. To se na těchhle hodinách nesmí."
„Ale zranit tě můžu." Konstatoval, a pak se usmál, přičemž křečovitě sevřel hůlku. „Čistě nedopatřením, samozřejmě."
„Můžeš." Přitakal mu Jonas, což Sirius nepochopil. „Zlom mi třeba zápěstí. Prý to docela bolí."
Seděl na nepohodlné katedře a nemyslel na to, že kdyby Jonas na něj neměl nějakou boudu, tak by to jindy neudělal. Sirius prostě jednal. Škubnul prudce rukou, ve které měl hůlku a neverbálně vyslal zaklínadlo. Jonas vykřikl spíš překvapením než bolestí, ale pak se chytil za pravou ruku a pevně zavřel oči a zhluboka se párkrát nadechnul.
No a pak přišla Kate.
„Ahoj! Jsem tady. Co to sakra...?!" vyjekla, když spatřila Jonasův obličej zkřivený bolestí, kterou se snažil ovládnout. Blond vlasy mu při tom spadly do obličeje a Sirius se musel zarazit, aby na něj neseslal něco jako Crucio, když viděl, jak mu Kate ty vlasy jemným pohybem ruky odhrnula z čela. Potom se koukla do obličeje i jemu. Musela spatřit jeho běsnící výraz. Nic jiného, než hněv totiž zatím necítil.
Černovláska se od něj rychle odvrátila, jako kdyby v jeho tváři našla něco, co nikdy vidět nechtěla. Místo toho vzala Jonase jemně za ruku a neverbálním kouzlem zjistila rozsah poškození. Ihned po té bez mluvení také použila kouzlo, které zlomeniny léčí.
Sirius sledoval její pohyby a vztek z něj vyprchával.
„Jonasi, co ti udělal?" ptala se zrovna.
„Ale nic. Nech to být." Hrál Jonas drsňáka.
„Kápni božskou, jinak ti zlomím ještě druhou ruku." Řekla výhružně Kate.
Sirius při jejím ostrém pohledu z katedry málem spadnul. A to ten pohled nebyl určen ani jemu. Měl by možná trošku zapracovat na sebekontrole.
„Zlomil mi zápěstí." Slyšel zahanbeně šeptat Jonase.
Od Kate se mu ale dostalo jen dalšího pohlazení po tváři. Sirius se to snažil uvést na pravou míru, a tak vyhrkl: „On si začal."
„Priori incantatem." Hlesla Kate směrem k Jonasově hůlce. „Nezačal. Jonas žádný kouzlo nepoužil už hodinu." Řekla tiše, ale do očí se mu nepodívala. „Proč jsi mu ublížil?" chtěla vědět, ale i nadále mluvila tiše a to Siria vyděsilo.
„Kate, nech to být. Fakt jsem v poho." Bránil ho Jonas. Počkat, co?
„Ptám se, proč jsi ho zranil!"
Problém! Hlásil Siriusův mozek. Veliký problém. Zrovna se sbližovali a teď se s ním chce pohádat kvůli jejímu ex? Totálně nefér.
A takhle to nějak vypadalo. Remus mu už včera večer řekl, že to celý zkazil a James jen v tichosti přikyvoval. Měl docela dost rozumu, protože kdyby byť jen přispěl svou troškou do mlýna, Sirius by ho asi taky proklel. A to jen za to, že James tohle dělal prakticky pořád a nikdy se proti němu s Remusem takhle nespikl.
„Dneska mi Lily řekla, že jsem fajn." Vyhrkl James. „A v úterý mi dovolila, abych jí dal pusu na tvář."
„Tak to je to asi na dobrý cestě brácho, ne?" řekl mdle Sirius.
Byl sice rád, že Lily na Jamese konečně přestala být jako harpie a on na ní přestal pokřikovat, ale doopravdy nestál o to, aby mu to zrovna teď předhazoval. Ještě se Kate nestihl omluvit, protože od té včerejší obrany spolu jiné hodiny neměli a na večeři, snídani a ani dnešním obědě nebyla.
„Ale o tom, že jsem jí dal pusu se nikdy nezmínila. Připadá mi, že se snaží chovat, jako by se to nestalo." Dvanácterák zřejmě nepochopil, že Sirius nemá tlachací náladu.
„Se jí na to teda zeptej." Pověděl mu první, co ho napadlo jen proto, aby vůbec něco řekl.
„Myslíš?" James se na něj nedočkavě kouknul ze svého křesla.
Sirius na znamení naprostého souhlasu kývl hlavou. Samozřejmě ale jen proto, aby se ho pro teď zbavil. Nebylo to zrovna přátelské gesto, ale jinak v tu chvíli nemohl.
„Tak se sejdeme až na večeři?"
„Třeba."
„Nebo prostě můžeme zajít do kuchyně. Dozvěděl jsem se od pár skřítků, že dovezli novou zásobu pomerančů."
„Máš někdy dobrý nápady." Klíčový slovo je někdy. „Sejdeme se tam v sedm."
„Dobře. Řeknu to i klukům, až je potkám."
„Hm." Zabručel Sirius.
Už byl totiž myšlenkami zase u Kate. Někdy mu připadalo, že ten její pomerančový parfém je tak silný, že se v něm snad musí koupat. Ale vždycky voněl opojně. Byl stejně jednoduchý a zároveň složitý jako ona. Dopodrobna ji vystihoval, pokud lze tedy říct, že parfém dokáže někoho vystihnout. Klidně to ale mohlo být i naopak. To Kate vystihovala parfém.
Nespoutaná, krásná, milá, energická, chladná, odzbrojující, obyčejná. Tohle všechno, a ještě víc Kate určitě byla. Jedině mu vadilo, že nebyla jeho.
Tolik k jeho oblibě citrusů.
***
Lily seděla s Rachel v knihovně a snažily se společnými silami najít nějaké kouzlo, kterým by mohli svést ze stopy někoho tak zkušeného, jako je profesorka přeměňování. Lily projížděla knihu o vymazávání vzpomínek, zatímco Racheliiny oči klouzaly po stránkách knihy Vytváření falešných vzpomínek. Což se vše mohlo hodit pouze v případě, že by proti profesorce stanuly v nějaké doopravdy děsivé situaci, která by je mohla všechny ohrozit, a za druhé musela být profesorka bez hůlky.
„Totálně na nic." Ano Rachel to podle Lily shrnula přesně. Ty knihy jim byly na nic, protože ani jedna z nich by v životě nesebrala odvahu hrabat se profesorce ve vzpomínkách.
Pravda byla, že nic jiného, než číst tyhle knihy jim nezbylo. Ostatní knihy, ve kterých bylo, jak vytvořit falešné důkazy a tak dál, byly strašně lehce napsané a McGonagallová by je prohlídla po první vteřině. A navíc na vyčarování nějaké té vlkodlačí stopy, nebo na její odčarování jejich schopnosti zatím bohatě stačily.
„Proč že to čteme?" zívla Lily. Četba ji nenudila, ale měla hlad a celkově byla unavená. Nějak se to nastřádalo. To, že si navíc navykla dlouho do noci si povídat s Jamesem ve společence, tomu nepřispělo.
„Podle jedné psychologické knížky, co jsem jednou četla, se jenom snažíme dělat, že děláme něco, co pomáhá a snažíme se o tom přesvědčit samy sebe, abychom se necítily zbytečně."
Lily pozvedla zvědavě obočí. „Ani jsem nevěděla, že mé úmysly jsou tak komplikované." Řekla žertem.
„V tvých úmyslech se jeden těžko vyzná, co?" uchechtla se Rachel a Lily zpozorněla.
„Něco mi uniká? Udělala jsem něco?"
„Právě, že ne." Mračila se najednou hnědovláska.
„Tak o co ti jde?"
„James ti dal pusu. Už předevčírem."
„Jo díky. Taky si to pamatuju. Ještě se mi nikdo v hlavě nevrtal." Kývla ke knihám.
„Povídej." Vyzvala ji Rachel.
„O čem?" tázavě se naklonila nad stůl a položila na něj otevřenou knihu.
„No, jaký to přece bylo." Nedočkavě na ni hleděla a také svou knihu zaklapla.
„Normální. A byla to jen pusa na tvář."
„Chtěla bys snad ještě něco jinýho?" zkusila to Rachel nevině.
„Co je ti do toho!?" vyjela na ni Lily mnohem hruběji, než původně zamýšlela.
„Jsem tvoje kámoška. Koukej mi vyklopit, proč si na to nijak nereagovala a doteď děláš, že se nic nestalo!"
„Jenže ono se nic nestalo! Nebylo na co reagovat. Ty ses s Remusem líbala a ani jste si to nevysvětlili." Přešla do ofenzivy Lily.
„Neodváděj řeč od tématu! Já a Remus..." hlas se jí zlomil. „To je něco naprosto jiného." Poslední větu zašeptala. Lily malinko zjihla.
„Nijak jsem nereagovala a ani to nekomentovala, protože co bych asi tak měla říct? Rachel, nebylas tu. Nevíš, jaký hrůzy mi prováděl. Nenáviděla jsem ho. Měla bych ho i dál nenávidět. Co by si o mě myslel, kdybych mu řekla, že bych chtěla víc, než jen pusu na tvář? Asi, že jsem lehce zmanipulovatelná a rychle měním názory. To prostě nejde!" možná Lily malinko zvýšila hlas, ale knihovnice odešla neznámo kam, a jiní lidé v knihovně nebyli, a tak si to mohla dovolit.
„Takhle to cítíš?" divila se Rachel, které oči málem vylezly z důlků a Liliiny tváře se zbarvily do červena. „Víš, jak neskutečně to sobě a Jamesovi všechno komplikuješ?"
„Ty a Kate děláte to samý." Odsekla podrážděně Lily.
„Zapomnělas, co Jonas Kate řekl. Ona za to nemůže. A já taky nic nekomplikuju. Nemůžu s Remusem být, a ty víš, proč."
„Fajn." Ustoupila Lily. „Co mám teda dělat?"
„Chovat se tak, jak by ses chovat chtěla. Ne tak, jak si myslíš, že by ses měla chovat."
„To je ta nejblbější rada ze všech. Až budu chtít říct Křiklanovi, že je starej obejda, tak mu to prostě mám říct?"
Obě se začali smát a Lily pochopila, že k předešlému tématu už se dneska nevrátí. Ve vtipech, co by ale mohla udělat pokračovali.
***
James stál za jedním z regálů knih a pečlivě vyslechl každé slovo z rozhovoru dvou dívek. Šel do knihovny si s Lily promluvit, ale tenhle rozhovor mu dal mnohem víc odpovědí, než původně očekával.
Jestli to Lily cítí takhle, tak má docela velkou šanci. Jen ho zajímalo, co myslela, tím něco víc.