Remus cítil strach. Stejně velký strach jako při úplňcích, což bylo divné, jelikož dneska úplněk nebyl. Měsíc byl sotva v první čísti, ale zářil skrz začarovaný strop ve Velké síni pořád stejně jasně. Spolu s hvězdami a svíčkami osvětloval celou místnost. Osvětloval studenty u kolejních stolů a osvětloval i bradavické profesory u jejich tabule. Všichni vedli své nudné rozhovory a nikdo si nevšiml, že Rachel chybí.
Když mu Lily s Kate oznamovaly tuhle novinku, tak ho – stejně jako Jamese - pohledem vraždily. Sice nevěděly, co se stalo U Tří košťat, ale zato byly přesvědčené, že jim James kecal, když říkal, že Rachel bezpečně odvedl do hradu. Vlastně i Remus už začínal o svém kamarádovi pochybovat.
„Ty, Jamesi? Říkals holkám pravdu?"
„Ale jo." Odpověděl mu ležérně James a cpal do sebe většinu toho, co před sebou našel.
„Jamesi!" zalomcoval s ním i Sirius, kterému ta odpověď taky nepřišla tak úplně pravdivá.
„No, nekecal jsem o tom, že jsem ji bezpečně odvedl."
„Ale ne do hradu, viď?" povzdechl si Remus a jeho naděje, že Rachel se třeba někde baví s jinýma holkama z ročníku a zapomněla jít na večeři se náhle rozplynula.
„Jenom k bráně. Byl jsem si jistej, že odtamtud už trefí sama." Řekl se sklopenou hlavou James, kterému asi došlo, že se něco asi opravdu pokazilo. „Měli bysme ji najít." Konstatoval nakonec.
„Jo, to jo. Můžeme udělat rojnici." navrhl Sirius.
„Jako že bychom šli vedle sebe po chodbě a koukali, jestli náhodou není schovaná za brněním?" zareagoval sarkasticky James a zase se pustil do svého jídla.
„Tak ne no. Jen jsem chtěl pomoct." Mávnul rukou Sirius.
„Kluci? A co kdybychom si rozdělily hrad a každej prohledaly tak dvě tři části?" navrhnul Remus, který se chytal každého stébla, jak Rachel najít.
„Dvě části, tři části, čtyři, pět, deset, tisíc... Sakra víš jak je tenhle hrad velkej? To bysme hledali do halleluja. Chtělo by to, aby nás bylo víc. Pak by mohl každej dostat dvě nebo tři části." Utrousil nad jídlem James a loknul si dýňové šťávy.
„Na co potřebujete, aby vás bylo víc?" vykoukla zpoza Jamese Lily, načež se James málem tou šťávou polil.
„Remus chce prohledat celej hrad. Výsledkem toho má být jeho svatba s Rachel – až ji teda hrdině najde." Odpověděl Lily Sirius. Tu druhou větu už ale zamumlal je tak pro sebe.
„Tak my vám s Kate pomůžeme." Rozveselila se malinko Lily a Remus na Jamesovi viděl, že teď by pro ni udělal cokoliv, jen aby se takhle usmívala pořád.
„Ostatně jsme chtěli dělat to samý, takže co." Poznamenala Kate a v nestřeženém okamžiku vzala Siriusovi z talíře hranolek.
„A jak to teda rozdělíme?" optal se James, aby Lily ukázal, že je s ní zajedno.
„No, já můžu prohledat knihovnu. Kate se koukne po celý ošetřovně a"
„Proč zrovna já musím jít hledat tam?" nadnesla Kate mrzutě.
„Tenhle rok jsi tam z nás byla nejdýl." Měla hned odpověď rudovláska.
Kate ještě zamrmlala něco na protest, ale když před ní Sirius postavil svůj talíř s hranolkama, tak už neříkala nic.
„Potter prohledá všechny učebny a místnosti poblíž knihovny. Black si zase vezme na starost kuchyň a prefektské a primusovské koupelny."
„Neznám od nich heslo." Připomněl jí.
Lily se jen usmála a zakoulela očima. Podle Rema jí bylo jasné, že Sirius by se nenazval Pobertou, kdyby neznal hesla od všech místností, kde se může zkrášlit.
„A kam mám jít já?"
„Ty, Reme půjdeš do sklepení a do pár učeben nad ním." Odpověděla mu stále s úsměvem.
„A to si opravdu myslíš, že by se chodila schovat do sklepení?" zeptal se jí pro jistotu, ale stejně to tam hodlal prohledat.
„No, myslela jsem i na nejhorší." Řekla pomalu a úsměv v okamžiku zmizel. „Třeba ji napadl Malfoy s jeho partou. Pak by ji zaručeně nechali ve sklepení."
Už jen z té představy se Remusovi udělalo zle a tak začal skoro nadskakoval nedočkavostí nad tím, jak moc už se chtěl do sklepení kouknout a zkontrolovat, že Lilyiny obavy nejsou pravdivé.
„A kdo se koukne do kolejních ubytoven?" zeptal se Lily James, protože se mu tahle chmurná obava taky vůbec nelíbila.
„Tam jsem s Kate byla místo naší večeře."
„Tak proto je tak hladová." Protočil oči Sirius a od Kate za to dostal žďuchanec do žeber.
***
Sirius se tvářil vesele, ale vlastně mu do smíchu moc nebylo. V duchu spílal Evansový, že mu přidělila prohledat to, co mu přidělila. To mu nemohla dát něco poblíž ošetřovny? Poblíž Kate?
Jo, přesně tý Kate, která vesele pohazovala vlasy a s chutí jedla jeho hranolky z jeho talíře a přesto to vypadalo, jako když neví, že existuje. Celou dobu, co ostatní řešili jak to, že jejich kamarádka chybí, z Kate nespustil zrak.
Ani si už nevzpomíná, kdy přesně se mu tolik dostala pod kůži, ale tipoval, že to bylo někdy na konci minulého roku. Vlastně proto se s ní rozešel. Když mu začalo být divné, že ho víc zajímají její bouřlivé oči než její ženské partie. Když dostával nutkání splnit jí vše, co jí na očích viděl, a když se mu zdálo, že jsou ty oči smutné a chtěl je rozveselit. Chtěl, aby se usmívala. Ale ne jen tak na někoho. Chtěl, aby její úsměvy patřily jemu.
Tohle všechno zapříčinilo to, že se začal bát, že tu nemoc zvanou láska od Jamese chytil. Bál se té bolesti, která je podle Jamese lásce synonymem.
Zkrátka se na ni přes prázdniny snažil zapomenout a na jejich konci se snažil upnout na myšlenku na novou Krásnohůlku. Samozřejmě i tenhle plán šel do háje. Přece nemohl být s Rachel, když viděl, jak se na ni Remus kouká. Jak se na ni kouká přesně tak, jak se na konci šestého ročníku on koukal na Kate.
Tak jak se na Kate kouká teď. Asi to bylo hodně divný, protože do něj James pod stolem kopnul a pohledem se mu snažil vsugerovat, že zírá. A to asi jakože s velkým zet.
Jenže ono to ani nijak jinak nejde, pomyslel si Sirius.
Nato se od Kate otočil. Na oplátku kopnul do Jamese, kterej zase zíral na Evansovou. Drknul do Rema, kterej upíral pohled někam za rudovlásčinu hlavu a dokončil myšlenku: Ono to jinak nejde, když je člověk zamilovanej.
Tadá!
V téhle kapitole se toho moc nedělo, protože jsem se vám snažila aspoň trochu víc přiblížit emoční rozpoložení pár postav. Snad se vám kapča i přes to líbila. Votes i komentáře jako vždy od vás potěší.
Vaše Lucy