Následující den ráno mě opět probudila nevolnost doprovázená se zvracením. Oči jsem měla slepené ospalkami, když jsem se snažila dostat na záchod nebo alespoň někam, kde bych nezašpinila dům.
Když jsem konečně dostala ven to, co všechno trápilo můj žaludek, vyčerpaně jsem se opřela o studené dlaždičky a zhluboka oddechovala. Mezi dveřmi se ozval ponižující smích.
„Vypadni." Zamumlala jsem bez jakékoliv námahy se na něj podívat. Došel ale až ke mně, stále s úsměvem na tváři, a strčil mi před obličej mobil. Můj mobil.
„Co si, ty zasraná děvko, o sobě myslíš." Vyprskl a uhodil mě do tváře.
„To je můj mobil!" Zařvala jsem a snažila se pomalu stát. Celý svět se mi ale točil a navíc rána,kterou mi dal, mě pálila v obličeji. Cítila jsem, jak mi tvář tepe bolestí.
„Vrať mi ho." Řekla jsem,pokoušejíc se o klidný hlas. „Je můj."
„Tady tvoje už není vůbec nic ty děvko. Všechno je moje. Včetně tebe." Vycedil skrz zaťaté zuby. Nevydržela jsem to a vrhla se po něm. Škrábla jsem ho do obličeje, snažila se ho vší silou uhodit. Ale on byl silnější.
Chytil mě pevně za lokty a silou přimáčkl na dlaždičky, takže jsem se uhodila do hlavy. Cítila jsem, že tam později budu mít pořádnou bouli.
„Jsi naprosto bezmocná." Vysmál se mi, jak mě držel přimáčknutou ke zdi.
Plivla jsem mu do obličeje, čímž jsem si vysloužila další ránu do obličeje. Ze spodního rtu mi začala téct krev.
Potom mě nechal. Odešel se připravit do práce.
Já se zamkla v koupelně, ošetřila si ret, položila si studený obklad na zadní část hlavy, kam jsem se uhodila a zůstala zavřená dokud jsem neslyšela odjíždějící auto.
-
Následující dny jsem si ve svépracovně udělala něco jako kalendář, kde jsem zaznamenávalapříchody Cala. Věděla jsem, že každou středu se někde zdrží.Že v pátek také. Odhadovala jsem to na to, že tráví čas s ní.A vůbec mi to nevadilo. Ráda jsem trávila dny v tom baráku sama.
Pomalu jsem si připravovala, jak dostanu Harryho do domu v ten pátek, kdy ji pozval na večeři.Doufala jsem, že ten pátek totiž přespí u ní nebo kdekoliv jinde.
Každou noc jsem mohla napsat Harrymu.Z této věci se totiž nepoučil, vždy nechával pracovní tašku i s mým mobilem v přízemí. Někdy mi Harry zavolal aby se ujistil,že jsem v pořádku, že nepláču. Několikrát chtěl přijet nebo nahlásit Cala na policii, prosila jsem ho ale ať to nedělá. Že jsem v pořádku. Nikdy jsem mu neřekla o tom, že mě uhodil. Jen o našich hádkách a mém domácím vězení.
Jeden z posledních dnů před tím,než jsme se měli potkat, jsem našla náhradní klíče k bráně od zahrady. Normálně byla na elektrické ovládání, kdyby ovšem nefungovala elektrika, byly tady klíče. Bylo mi divné, že na kroužku jsou klíče dva. Jeden byl totiž definitivně od té brány, ten druhý ale musel také někam patřit. Zkusila jsem vchodové dveře nebo dveře do sklepa. Všechny dveře, které vedly ven a já k nim měla přístup. Nic jsem tím ovšem nedokázala odemknout. Dokud jsem si nevšimla značky na klíčích. Byl od té společnosti, jako brána do zahrady. Elektrické otevírání.Běžela jsem ke dveřím od garáže a doufala, že ten klíč pasuje k vratům.
Několikrát jsem zalomcovala klikou,bála jsem se, že jsou zamčené ale povedlo se mi je rozrazit.Několikrát jsem se snažila vsunout klíč do zámku, až nakonec zapadl a já tak odemkla garáž. Byla jsem venku, na zahradě. Po dlouhé době jsem cítila čerstvý vzduch více, než jen z polo otevřeného okna. Zasmála jsem se.
V ti chvíli se mi ovšem také udělalo špatně a já běžela znovu zvracet. Jako každé ráno, jako po každém moc mastném jídle, které jsem si udělala. Stres z toho,že jsem zavřená a nemůžu nic dělat mě zžíral zevnitř.Zvracela jsem a zároveň mi přišlo, že jsem dost přibrala.Musela jsem začít žít normálně, potřebovala jsem život.
V jednu chvíli jsem se rozutekla k brance, chtěla jsem utéct ale neměla jsem kam jít, teda mohla jsem k Harrymu, ale neměla jsem peníze, neměla jsem jak mu dát vědět, že dorazím. Neměla jsem vysvětlení, proč utíkám jen v dlouhém onošeném triku a spodním prádle.
Vrátila jsem se zpět, zamkla jsem garáž, klíče jsem si schovala ve své pracovně, všechno jsem vrátila do naprostého pořádku. Zbývali poslední dny do mé volnosti. Vzala jsem si Harryho deník a četla dopisy. Některé jsem už odříkávala z paměti. Milovala jsem čtení těch dopisů,dávali mi naději, že tady pořád je někdo, kdo mě miluje. Když jsem deník měla přečtený několikrát, odložila jsem ho na stůl a udělala si hrnek čaje. Na chvilku jsem předstírala, že je všechno při starém, že nemám modrozelenou modřinu pod okem nebo, že nejsem vězněná ve vlastním domě.
Sen se ovšem rozplynul jakmile jsem slyšela auto na příjezdové cestě. Odložila jsem hrnek s čajem na kuchyňskou linku a odběhla do svého pokojíku, nechtěla jsem ho potkat.
„Lesley." Zakřičel, spíše otráveně, po několika minutách po příjezdu. „Dolu, hned."
Přišlo mi, jako kdybych byla malá holčička, která právě přinesla pětku z matematiky a tatínek ji volal, aby ji pokáral, aby se více snažila. On ale nebyl nic příjemného. Pro nikoho.
Pomalu jsem odcupitala dolů. „Co chceš?" Řekla jsem odvážně.
„Ukliď si to." Zabručel a strčil do hrnku s černým čajem, takže se převrátil na podlahu, kde se hrnek roztříštil na několik kousků.
Povzdechla jsem si a začala sbírat střepy a mýt podlahu, pořád jsem si té kuchyně vážila až mocna to, než aby na světlé podlaze byli tmavé skvrny po černém čaji.
„Co je tohle?" Ozval se po chvíli znovu Cale.
„Co?" Zeptala jsem se otráveně a vzhlédla. V rukou držel Harryho deník, který jsem předtím nechala válet na stole. Do prdele. Pomyslela jsem si,
„Nech to být." Snažila jsem se znít, jako by o nic nešlo ale hlas se mi klepal.
Cale otevřel deník na náhodné stránce a začal nahlas předčítat jeden z dopisů. Viděla jsem,jak rudne vzteky, jak mu na čele začíná pulzovat žíla.
„Ty-zasraná-děvko." Při každém slově se blížil ke mně.
„Cale prosím." Zašpitala jsem, v očích mě pálily slzy.
„Ty hnusná krávo." Zařval a začal vytrhávat listy deníku, jako kdyby to byl trhací kalendář a on zapomněl vytrhnout několik dnů.
Začala jsem brečet. Celý deník nakonec skončil roztrhaný, Cale řval o sto šest. Popadla jsem rychle jednu stránku, která zůstala celá a utekla do svého pokoje, kde jsem se zamkla. K hrudi jsem si tiskla list papíru.
DraháLesley,
přijde mi, jako by to byl jen týden zpátky, co jsi mi řekla, že od sebe vlastně nikdy nebudeme daleko a že kdybych tě přeci jen ztratil, stačí se podívat na nebe. Ta druhá hvězda napravo svítí v noci pro Tebe. Říká ti, že sny, které plánuješ se vážně můžou splnit. Víš dochází mi, že u nás v rodině prostě chybíš. A že je tady pro tebe vždy místo.
Ale přeci jen, svůj čas spolu jsme si užili, nebo ne? A tohle přeci není naše sbohem, nebo ne? Tohle není konec. Vždy mě najdeš na místech, na kterých jsme třeba ani nebyli. Najdeš mě v důvodech a věcech, kterým nebudeš rozumět ale vždy mě najdeš. A vím, že budeš v pořádku, vždy, když se něco pokazí tak zavři oči a představ si, že jsem s Tebou. Protože já pro Tebe budu chodit i v tom nejsilnějším větru, abych ti pomohl. Miluju tě.
Navždy,tvůj Harry.
Po přečtení toho dopisu jsem se rozplakala a bezmocně svalila na postel, zatímco jsem si ho držela na prsou. Trvalo mi dlouhé minuty, než jsem se uklidnila.
Harry prosím, přijď si pro mě.
-
Na profilu mám nový příběh s Niallem - Photograph. Budu ráda za každé přečtení, jde spíše o letní příběh, letní láska. Byla bych vážně moc vděčná, kdybyste mi věnovali tři minutky k přečtení. <3
Jinak se omlouvám, že nepřidávám část každý den ale ono je to tak, že jeden den začnu psát, další dny to upravuji a do toho si pořád snažím užít zbytek prázdnin. All the love :)