Treat You Better [Harry Styles, CZ]

7.

Následující den ráno mě opět probudila nevolnost doprovázená se zvracením. Oči jsem měla slepené ospalkami, když jsem se snažila dostat na záchod nebo alespoň někam, kde bych nezašpinila dům.

Když jsem konečně dostala ven to, co všechno trápilo můj žaludek, vyčerpaně jsem se opřela o studené dlaždičky a zhluboka oddechovala. Mezi dveřmi se ozval ponižující smích.

„Vypadni." Zamumlala jsem bez jakékoliv námahy se na něj podívat. Došel ale až ke mně, stále s úsměvem na tváři, a strčil mi před obličej mobil. Můj mobil.

„Co si, ty zasraná děvko, o sobě myslíš." Vyprskl a uhodil mě do tváře.

„To je můj mobil!" Zařvala jsem a snažila se pomalu stát. Celý svět se mi ale točil a navíc rána,kterou mi dal, mě pálila v obličeji. Cítila jsem, jak mi tvář tepe bolestí.

„Vrať mi ho." Řekla jsem,pokoušejíc se o klidný hlas. „Je můj."

„Tady tvoje už není vůbec nic ty děvko. Všechno je moje. Včetně tebe." Vycedil skrz zaťaté zuby. Nevydržela jsem to a vrhla se po něm. Škrábla jsem ho do obličeje, snažila se ho vší silou uhodit. Ale on byl silnější.

Chytil mě pevně za lokty a silou přimáčkl na dlaždičky, takže jsem se uhodila do hlavy. Cítila jsem, že tam později budu mít pořádnou bouli.

„Jsi naprosto bezmocná." Vysmál se mi, jak mě držel přimáčknutou ke zdi.

Plivla jsem mu do obličeje, čímž jsem si vysloužila další ránu do obličeje. Ze spodního rtu mi začala téct krev.

Potom mě nechal. Odešel se připravit  do práce.

Já se zamkla v koupelně, ošetřila si ret, položila si studený obklad na zadní část hlavy, kam jsem se uhodila a zůstala zavřená dokud jsem neslyšela odjíždějící auto.

-

Následující dny jsem si ve svépracovně udělala něco jako kalendář, kde jsem zaznamenávalapříchody Cala. Věděla jsem, že každou středu se někde zdrží.Že v pátek také. Odhadovala jsem to na to, že tráví čas s ní.A vůbec mi to nevadilo. Ráda jsem trávila dny v tom baráku sama.

Pomalu jsem si připravovala, jak dostanu Harryho do domu v ten pátek, kdy ji pozval na večeři.Doufala jsem, že ten pátek totiž přespí u ní nebo kdekoliv jinde.

Každou noc jsem mohla napsat Harrymu.Z této věci se totiž nepoučil, vždy nechával pracovní tašku i s mým mobilem v přízemí. Někdy mi Harry zavolal aby se ujistil,že jsem v pořádku, že nepláču. Několikrát chtěl přijet nebo nahlásit Cala na policii, prosila jsem ho ale ať to nedělá. Že jsem v pořádku. Nikdy jsem mu neřekla o tom, že mě uhodil. Jen o našich hádkách a mém domácím vězení.

Jeden z posledních dnů před tím,než jsme se měli potkat, jsem našla náhradní klíče k bráně od zahrady. Normálně byla na elektrické ovládání, kdyby ovšem nefungovala elektrika, byly tady klíče. Bylo mi divné, že na kroužku jsou klíče dva. Jeden byl totiž definitivně od té brány, ten druhý ale musel také někam patřit. Zkusila jsem vchodové dveře nebo dveře do sklepa. Všechny dveře, které vedly ven a já k nim měla přístup. Nic jsem tím ovšem nedokázala odemknout. Dokud jsem si nevšimla značky na klíčích. Byl od té společnosti, jako brána do zahrady. Elektrické otevírání.Běžela jsem ke dveřím od garáže a doufala, že ten klíč pasuje k vratům.

Několikrát jsem zalomcovala klikou,bála jsem se, že jsou zamčené ale povedlo se mi je rozrazit.Několikrát jsem se snažila vsunout klíč do zámku, až nakonec zapadl a já tak odemkla garáž. Byla jsem venku, na zahradě. Po dlouhé době jsem cítila čerstvý vzduch více, než jen z polo otevřeného okna. Zasmála jsem se.