Treat You Better [Harry Styles, CZ]

5.

V příštím týdnu, předtím, nežjsem se měla potkat znovu s Harrym, což bylo pořád před Calemtajemství, jsme se pohádali. Nevydržela jsem to, začala jsemječet, nadávat mu. Přišel mi nechutný a strašně mě zklamal. Ato hlavně jako manžel. Bez toho, aniž bych přemýšlela nad tím,co mu říkám, jsem si do kabelky naházela věci potřebné propřespání a se slovy 'Dnes přespím u Lucy' jsem opustila dům.

Nejprve jsem se trochu bála, že měHarry odmítne. Že nebude mít v bytě místo pro chudinku Lesley.Jakmile mi ale přišla první textovka s rozkazem, ať se ihnedvrátím domů, namířila jsem si to na nádraží. Cestou jsemnapsala Harrymu.

Jsi v Londýně? Jedu k Tobě.

Harry odpověz mi.

Potřebuju tě.

Zůstanu přes noc.

Odpovědi se minedostalo, ani když jsem vystupovala v Londýně na nádraží arazila si cestu do metra. Na cestu jsem skoro neviděla přes slzy,které mi stékaly po tvářích. Třeba mi nechtěl odpovědět.Třeba prostě nechtěl, abych přišla, nechce se starat o ubrečenouholku. Povzdechla jsem si a bezmocně si sedla na lavičku nastanici. Čekala jsem na vlak a ani nevěděla, kam vlastně pojedu.

Klíče jsou pod kočičí tlapkou.

Usmála jsem se.Nikdy by mě nenechal stát uprostřed kapek deště na ulici.

Vrátím se později Leyley, vyspise, až se probudíš, budu tam.

Mohla jsem radostískákat do nebe, slzy zmizeli a já se snažila metro sílou vůlepopohánět, abych už konečně byla doma.

Vyběhla jsem poschodech, výtah byl pro mé nadšení moc pomalý. Sáhla jsem podrohožku, na které byl obrázek tlapky a vytáhla klíč, kterýmjsem se konečně dostala do Harryho malého království.

Vítězně jsem sioddechla, zabouchla dveře a prošla se bytem, cítila jsem ho. Ataké jsem cítila bezpečí, teplo a lásku. Jedním slovem Harryho.

Ani po jednom týdnunebyl schopný umýt skleničky od vína, z kterých jsme pili.Chtěla bych vidět, jak to tu vypadalo potom, co jsem odjela poprvé.Co jsem odsud odjela ještě jako malá naivní holka, která sinechala utéct štěstí.

Uklidila jsem,osprchovala se a nakonec se stulila na pohovce v obýváku došedobílé chlupaté deky a pustila si televizi. Po několikaminutách jsem vzdala boj o to, zůstat vzhůru dokud nepřijde ausnula.

Nevím, kdy přišel.Vím jen, že jsem byla v polospánku, že vypnul televizi, že mězvedl z pohovky, odnesl k němu do postele a lehl si ke mně. Chvilkumě hladil po vlasech, potom se přitulil blíž a já opět usnulanaplno.

„Dobré ráno."Zašeptal Harry, nejspíš, když si všiml, že se probouzím.Usmála jsem se a zabořila hlavu do polštáře. Do pokojenakukovaly jedny z prvních slunečních paprsků.

„Jak se vyspala?"Zeptal se, stále mluvil tiše, jako kdyby se bál, že někohovzbudí, nebo jako kdyby si nebyl jistý, že jsem vážně vzhůru.

Pokrčila jsemrameny, zachumlala se do deky a koukla na něj. Bylo mi vidět jenoči.

„Jsi v pořádkuLeyley?" Další otázka, tentokrát ovšem zněl starostlivě.

Pomalu jsemzakývala hlavou. Položila jsem si dlaň na jeho. Jeho kůžehřála. Pousmál se. Věděla jsem, že čeká na upřímnou apravdivou odpověď, než jen na zakývání hlavou.

„Když ono to jesložitý Harry." Zamumlala jsem a zamračila se.

„Co je složitýLey? Prostě od něj vypadni. Můžeš tady zůstat jak jen dlouhobude potřeba. Udělám pro Tebe cokoliv."

„Děkuju."Zašeptala jsem. Nejdraději bych se teď stulila k němu, nejradějibych teď byla u něj v náruči ale bylo mi to trapné. Ale on jakokdyby moje myšlenky slyšel, přitáhl si mě k jeho hrudi a pevnědržel.

„Povídej."

Zhluboka jsem senadechla.

„Víš, tenvečer, co jsme se poprvé viděli, myslím ty a já, jsme sepohádali. Protože jsem přišla pozdě." Nezmínila jsem anijediným slovem to, jak se mě dotýkal.

„A další den seomluvil. Řekl, ať zůstanu, že musíme všechno vyřešit, že jehloupé dělat nějaké drama, že bychom to měli všechno tišepřejít. Rozvod, a tak. Jenže my se teď hádáme pořád, a já sipříjdu tak ublíženě. Já si přijdu tak bezcenně, jako kdybychnebyla dost dobrá, podvedeně, jako kdybych za to nikomu nestála."Nedokázala jsem pokračovat, protože jsem se rozplakala. Bylo to semnou takhle zas a znovu. Přišlo mi, že se snad nikdy nedámdohromady. Strašně mě to bolelo, protože jsem Cala tak strašněmoc milovala. A najednou, najednou vám příjde, že vám někdo jenluskne před očima a váš svět se začíná pomalu rozpadat. Stačíjen jedna prkotina. Z vteřiny na vteřinu a vše může být jinak.

„Mně za tostojíš Ley." Řekl Harry rázně. Ne nahlas, jen tak rázně,abych mu věřila, že to myslí vážně.

„Vypadni od nějprosím. On ti jen stále bude ubližovat."

Věděla jsem, žeje to pravda. Ale já se bála odejít. Už teď bylo načase vrátitse.

„Pomůžu ti,všechno bude dobrý." Zašeptal a políbil mě do vlasů.

Chtěla jsem tomuvěřit.

-

Harryho byt jsemopustila po tom, co jsme se naobědvali. Pokud se donáškové pizzedá říkat oběd. Byli jsme domluveni, že se znovu uvidíme za třidny. A že pokud bych měla jakýkoliv problém, tak můžu přijítkdykoliv. Klíč už byl můj.

Když jsem doraziladomů, Cale byl pryč. Opatrně jsem obešla všechny místnosti anakonec si s úlevou oddychla, nechala kabelku s věcmi dole najídelním stole a utekla do ložnice. Znovu jsem se vrátila kpročítání Harryho deníku. Proč mi nikdy nedošlo, jak moc měmiloval.

Že je Cale domajsem poznala hlasitým řevem přicházejícího z dolního patra.

„Ty zasranáděvko!"