1.

1.2K 90 4
                                    

1 rok po svatbě

S Calem jsme měli šťastný a pohodový život. Jako manžel byl Cale úžasný. Všímavý, štědrý, hodný. Blížilo se naše svatební výročí. Nemohla jsem se dočkat, věděla jsem, že Cale nikdy nemůže zklamat. Po tom všem, co pro mě dělal před svatbou i během toho roku, který utekl jako voda, co jsme byli spolu, jako manželé. 

Manželé.

Usmála jsem se nad tím slovem a podívala se na hodiny. Blížilo se půl čtvrté, konec pracovní doby. Ne, že bych svou práci neměla ráda ale milovala jsem, když jsem každý den na konci dne mohla vypadnout do ulic Londýna, koupit si ve známé zelenobílé kavárně černý čaj s medem a čekat na svého manžela. Podle mého názoru jsme měli dokonalý vztah, vztah o lásce, důvěře a pravdě. A oba jsme byli úspěšní.

Přišlo mi, jako kdybych si žila svůj vysněný život. Práce v jedné z luxusních kanceláří v centru Londýna, z které bylo vidět na hlavní krásu Londýna, Big Ben a London Eye. Pracovala jsem pro firmu, která si vážila mé práce a pro manažera, který si vážil mě.

Když odbylo půl, oblékla jsem si béžový kabát, v zrcadle na stěně si upravila vlasy a rozloučila se sekretářkou.

„Užij si víkend." Usmála jsem se, Lucy na mě kývla, potom už jsem zmizela ve výtahu a v ulicích Londýna.

„Jako obvykle?" Zeptal se mě barista v kavárně. Přikývla jsem, zatímco jsem lovila v peněžence drobné.

S úsměvem jsem vyšla z kavárny, milovala jsem jednoduchost takových dnů.

„Dobré odpoledne krásko." Pozdravil mě Cale, s kterým jsem se setkala na obvyklém místě. Přivítal mě s rudou růží.

Jsem ta nejšťastnější žena na světě. Nasedli jsme do Calovo černé Audi r8 a pomalu jeli plnými ulicemi Londýna směrem k domovu. Mně ucpané ulice nevadily, Cale je ale po určité době nemohl vystát.

„Máme výroční víkend." Usmála jsem se na Cala, když mi pomáhal doma sundávat kabát.

Je snadné říct doma ale náš domov byl jako palác. Velký, bílý dům s dvěma patry, takový ten typ luxusního domu, co má velká okna, uvnitř to vypadá, jako kdyby byl jen na výstavu. Možná díky tomu, že máme něco jako uklízečku. Vlastně ne uklízečku, to je špatný pojem, je to Calova kamarádka, která je na mateřské, a tak se párkrát v týdnu staví u nás a poklidí.

„Já vím, krásko." Usmál se Cale. Pozorovala jsem jeho obličej, který se po úsměvu změnil ve vážný výraz. Nakrčil čelo, jako kdyby nad něčím přemýšlel, jako kdyby ho něco trápilo.

„Copak?" Zeptala jsem se starostlivě.

„Ale nic, nechci tě zklamat." Zamumlal a odešel do kuchyně. Byla jsem zvědavá a on tomu moc nepomáhal.

„Tenhle víkend nám prostě nevyjde zlato." Řekl omluvně a zadíval se ven z okna, které bylo nad kuchyňskou linkou.

„Proč?" Zamračila jsem se. „Je to náš víkend, naše výročí."

„Mám zakázku v.." Zarazil se a podíval se do mobilu. „V Atlantě. Dnes v noci odlétám, moc mě to mrzí krásko, vynahradím ti to, slibuji. Vrátím se co nejdříve. Neboj."

„Jo, jasně." Řekla jsem zklamaně a otočila se, aby neviděl, že se mi v očích zaleskly slzy.

„Sliboval si mi tenhle víkend, proč to prostě nemůžeš odložit o dva dny?"

„Lesley pochop, že takhle to ve světě obchodu nejde, dobře? V noci odlétám." Zvýšil hlas, jako kdybych byla malé dítě, a on mi zrovna vysvětloval, že do Disneylandu prostě nepojedeme, dokud nedojím tu brokolici.

Smutně jsem si povzdechla.

„Připravím ti nějaké košile." Odešla jsem nahoru do jeho šatny a opatrně jsem vybírala košile, abych nějakou nepomuchlala. Bylo mi do pláče, hlavně proto, že to bylo naše první výročí, první rok našeho nekonečna. Ale co se dalo dělat. Brzy si to vynahradíme.

„Krásko." Ozvalo se mezi dveřmi do šatny. Cale došel až ke mně a objal mě. „Moc se omlouvám, přivezu ti to nejlepší výročí. Slibuju."

Usmála jsem se a také ho objala.

Cale šel večer spát brzy. Já jsem zůstala v obývacím pokoji a četla jsem si. I když jsem nevnímala ani jediné slovo z knížky.

-

Po necelých dvou týdnech mi Cale napsal, že letí domů. Nemohla jsem se dočkat, připravila jsem jídlo, do ložnice jsem dala láhev šampaňského a celkově připravila ložnici na přivítání.

Za dveřmi se ozvalo zachrastění klíčů, vyřítila jsme se z kuchyně a otevřela dveře dřív, než to stihl on.

„Lesley." Zasmál se a vzal mě do náruče. Políbil mě, držel mě tak blízko. Cestou do ložnice odkládal postupně všechny jeho a moje věci, včetně oblečení. Naše rty se skoro neoddělovaly, naše ruce se dotýkali nahé kůže toho druhého.

„Miluju tě." Zašeptala jsem poté, co mě Cale držel přitisknutou k němu a oddechoval mi do vlasů. Cale jen zamručel a stiskl mě. Za chvilku usnul.

Dlouho jsem se snažila spát taky. Těžko. Byla jsem asi moc nabušená tím, že Cale je konečně doma, a že mi slíbil výroční překvapení. Opatrně jsem se vymanila z jeho sevření a šla dolů. Poklidila jsem věci, které jsme nechali válet jen tak po baráku a postavila si vodu na čaj. Zatímco se voda vařila, přišlo Caleovi upozornění. Včera nechal mobil ležet dole, jak přišel a vzal to rychle do ložnice.

Nechtěla jsem mobil odemknout, jen jsem se podívala na upozornění, byla to textová zpráva od jakési Clary.

„Chybíš mi, doufám, že se brzy uvidíme. Miluju tě."

Na asi vteřinu se mi zastavilo srdce. Odemkla jsem telefon a pročítala si zprávy, které i kdy poslal a které poslala ona jemu. Nedokázala jsem tomu uvěřit. Nejel za žádnou zakázkou, jel za ní.

V očích mě zapálily slzy. Nedokázala jsem je zastavit.


Treat You Better [Harry Styles, CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat