Treat You Better [Harry Styles, CZ]

14.

Den utíkal za druhým a já s Harrym stále nepromluvila. Mrzelo mě to, ale doufala jsem, že čím více nemluvíme, tím lépe se Harrymu daří. Sem tam jsem promluvila s Gemmou ale povětšinu času jsem trávila na procházkách, povídala jsem si s miminkem, které jsem konečně brala za své a milovala ho nadevše.

Vše ale změnilo jedno slunečné odpoledne, vracela jsem se z jedné z mých procházek. Když jsem otevřela dveře, upřely se na mě pohledy hned čtyř párů očí. Několik rukou zašermovalo po stole, jako by se snažili snad něco schovat. Moje veškerá pozornost ovšem patřila ženě, která snad prozařovala celou místnost a já se najednou necítila tak sama, jako jindy, když jsem vešla do domu a jediným pozdravem mi byl ublížený pohled Harryho a zamručení Gemmy.

„Mami?" Zasmála jsem se radostí a rozběhla se jí do náruče.

„Ley." Vydechla a nadšeně mě objala.

„Kde se tu bereš?" Zeptala jsem se s neskrývanou radostí v hlase, oči mi zářily jako vánoční světýlka, celá jsem se klepala a nemohla se nasytit její přítomností. Jakmile jsem se ale zeptala, úsměv jí zmizel z tváře. 

"Co se děje?" Zeptala jsem se odtáhla se od ní. Pohlédla jsem přes její rameno na Harryho, Gemmu a Anne. Harry nejistě odstoupil od stolu, jednu ruku za zády, a uhnul mi pohledem, přitom svraštil obočí a mračil se, jako kdyby byl dítě a někdo mu zrovna řekl, že Ježíšek neexistuje.

"Co se děje?" Řekla jsem nervózně a došla ke stolu, kde se konalo to velké shromáždění. Slyšela jsem, jak Harry zhluboka dýchá, celkově z něj sršela nálada naštvaného býka, nikdy předtím jsem ho takhle neviděla. 

"Tak co je?" Dožadovala jsem se odpovědi.

Harry si ruku, kterou měl za zády, dal pod bradu, měl v ní přeložený papír.

"Co je to?" Zeptala jsem se a chňapla po papíru, ten byl ale v mžiku nad Harryho hlavou a já mohla poskakovat jak chtěla a stejně na něj nedosáhla.

"To není vtipný."

"To co drží taky ne." Vložila se do dialogu mezi mnou a naštvaným Harrym Gemma.

"Ale co je to?" Založila jsem si ruce na prsou a všechny čtyři, mamku, Harryho, Gemmu a Anne, jsem sjela pohledem. 

"Dej jí to." Řekla tiše Gemma, přistoupila ke mně a chytla mě kolem ramen. Chtěla jsem víc než vědět, z čeho dělají tak velké haló. Co je to jejich velké haló. 

I když s velkým přemlouváním, Harry nakonec natáhl ruku a podal mi papír. Hned na to o krok odstoupil a zaťal pravou ruku v pěst.

Vážená paní Hackleyová

Dovolujeme si vás informovat, že se dne 12. srpna v 9:00 koná na návrh pana Calea Hackleyho, který uplatňuje nárok na narušování jeho soukromí (v souladu s § 88 odst. 5 zákona č. 127), soudní rozsudek, kterého se musíte zúčastnit. 

S pozdravem

Pan Douglas

Řízení soudu

Londýn, 10. července 

Nevěděla jsem, co mám dělat, jak mám reagovat, cítila jsem jen, jak se mi horká krev žene do tváří, jak se mi začínají klepat a potit ruce a jak se mi po tvářích začínají kutálet horké slzy, jedna za druhou. 

Neslyšela jsem nic, mohlo to trvat jen pár vteřin, možná minuty. Cítila jsem nenávist a zlost. 

Když celý tenhle jakoby trans pominul, viděla jsem, jak se na mě všechny oči upírají, kromě těch Harryho. Stál ke mně zády.

Spadla jsem na kolena a rozbrečela se, vztekem, nenávistí, nespravedlností.

Po několika momentech jsem si uvědomila, že jsem zpět na nohou, mamka mě držela v náruči. 

Už jsem nebrečela tolik, slzy mi ale stále tekly po tvářích, neměla jsem ponětí, jak se k něčemu takovému vyjádřit a už vůbec ne, co bude následovat. 

Z náručí mámy mě najednou vytáhli silné ruce, Harry mě pevně sevřel a hladil po vlasech, uklidňovalo mě to ale ne dost, pěstmi jsem mu začala bušit do hrudi.

"Co jsem mu udělala, proč tohle dělá?" Začala jsem znovu brečet, byla jsem jako malá holka.

"Uklidni se Ley, nejsi v tom přeci sama, jsem tu pro tebe. Jsem tady s tebou. Pomůžu ti, uvidíš, vše bude v pořádku." Šeptal mi do vlasů a kolébal mě. I přes tu všechnu tíhu, která se mi teď držela v břiše, jako nějaký nechutný jed, jsem se snažila vzpomenout, kdy mě naposledy takhle objal a jak moc mi tohle vlastně celou tu dobu chybělo.

"Harry..." Zavzlykala jsem mu do hrudi a pomalu se odtáhla, abych se na něj mohla podívat. Palcem mi utřel slzy z tváří a upravil vlasy. 

Podívala jsem se na ostatní v místnosti. 

"Co budeme dělat?" 

"Seženeme ti dobrého právníka, nic na tebe nemá." Řekla Gemma jednoduše, jako kdybych se před ní jen před pár minutami nezhroutila.

"Nedělej si z toho těžkou hlavu. Neboj, bude to v pohodě. Čím horší scénky si budeš teď vytvářet v hlavě, tím víc se to potom pokazí." Gemma mě objala a ustaraně se na mě podívala. "Vím, že to není hezký ale nemůžeš se z toho složit. Spolu to nějak zvládneme, dobře?" 

"Měla by sis hlavně odpočinout holčičko." Usmála se na mě mamka a pohladila mě po tváři, potom mě vzala za ruku a zamířila ke schodům.

Přišla jsem si znovu jako malá holčička, kterou maminka odvedla do postele, jako malá holčička, která nemusela řešit ani těhotenství ani žádný soud ani co bude dál. 

"Dobrou noc princezno." Zašeptala máma a políbila mě na čelo, jako to vždy dělávala, když jsem byla malá. 

"Dobrou mami, jsem ráda, že jsi tady." Zašeptala jsem zpět a zavřela oči. Snažila jsem se nemyslet na to všechno, co se mi teď smetlo dohromady a v klidu usnout.

Když už jsem vážně byla na prahu usínání, ozvalo se tiché zaklepání a následné zašeptání. 

"Leyley?" 

"Harry?" 

Okamžitě jsem se posadila na posteli a v tu chvíli mě Harry objímal. Dlouho do noci, dokud jeden z nás neusnul uprostřed věty, jsme si povídali. A dělali jsme, jako kdyby to, co se stalo pár dní zpět při západu slunce, se nikdy nestalo. 

A já nevěděla, jestli být za to ráda nebo ne. 

-

Názory potěší, budu se snažit napsat co nejdříve další část (a teď slibuju na mou duši, na psí uši.) Také se chci dát do nového příběhu, samozřejmě zůstanu u starých dobrých One Direction, tak doufám, že některé z vás možná brzy zaujmu něčím novým (i když už se asi nic nevyrovná Lesley a Harrymu, protože je nadevše miluju.)