V kupé slavných Pobertů to žilo. Myšleno ironicky, protože Remus si četl Bajky Barda Beedleho, Sirius přemýšlel, jak bude vypadat ta nová holka, o které si šeptá celý vlak a James myslel na svou životní lásku Lily Evansovou. V tom se k nim do kupé přihnal upocený, plavovlasý a tlustý Peter Pettigrew.
„Čus Péťo." Zareagoval jako první Sirius.
„Ahoj Tichošlápku. A vůbec ahoj všichni." Pronesl někam s pohledem upřeným do země Peter.
„Kdes byl? Už jedem skoro čtyři hodiny." Divil se James a zkoumavě si ho prohlížel.
„Procházel jsem se vlakem a..."
„... špehoval ostatní, co?" dokončil za něj SIrius.
„No jo, ale nebudete mi věřit, co jsme zaslech." Červíček už se nadechoval k dlouhému vyprávění, když v tom ho Sirius zase přerušil.
„Nechceme to vědět. Nebudem přece jako ty drbny z Mrzimoru." Protočil očima a zase se pustil o přemýšlení nad neznámou dívkou.
„Ale tebe to Reme zajímat bude, poslouchej. To jsme se procházel u kupé Nebelvírských, když jsem z jednoho zaslechl hlas Ev..."
„Dej si pohov Péťo. Taky nejsem drbna a do cizích tajemství se míchat nebudu."
Peter si smutně sedl k oknu, když se na něj otočil James. „Povídej, Červíčku. Znělo to, jako by jsi chtěl říct, že jsi zaslechl hlásek mé drahé Evansové."
„To slyšel, říkala, že..." přitakal rychle.
„... že mě miluje?" optal se ho s nadějí v hlase.
„Ne, říkala..." mluvil dál tlustý klučina.
„Radši mi to neříkej. Už to slyšet nechci. Určitě říkala, jak mě nenávidí." Bědoval James.
„Ale jdi, Dvanácteráku. Vždyť jsi říkal, že tě ve skrytu duše miluje." Snažil se ho rozveselit Remus.
„Ale jo, jenže ona o tom ještě neví." Pronesl to tak sklíčeně, že Sirius málem vyprskl smíchy.
„Tak si najdi jinou holku." Dal mu proto radu.
„Když mě jiný nezajímaj. Ta Evansová má krásný zelený oči. Jako dva smaragdy."
„Karen z Havraspáru je má úplně stejný." Nedal se lehce odbít Sirius.
„Ale nemá rudě zbarvený vlasy."
„Pravda. Má je krásně blonďatý."
„Jdi, Tichošlápku. Vždyť je má barvený."
Remus, kterej to celou dobu poslouchal se rozhodl zasáhnout a zapojit do hovoru i Červíčka, kterýho předtím tak lehce zazdily. „Evansová je výjimečná, to je fakt. Teď ale musíme vymyslet další lumpárny a žertíky. Je to náš poslední rok a my jako Pobertové se musíme rozloučit ve velkym. Co navrhuješ třeba ty Péťo?" I když se Remusovi už začaly žertíky pomalu zajídat, bylo to jediné téma, které kluky vždycky zabavilo minimálně na několik hodin.
„Můžeme třeba vybafnout zpoza rohu na McGonagalku."
„No jasně, Petře. Třeba příště. Co takhle říct Snapeovi, co se za každýho úplňku skrývá v Chroptící chýši a nechat ho tebou sežrat Náměsíčku?" Napadlo Siriuse mezitím, co si modrýma očima prohlížel pobertův plánek.
„Ten nápad je dost blbej." Prohlásil znechuceně Remus a litoval, že tohle téma začal.
„To je pravda. Chybí pár maličkostí. Chtělo by to, aby se před tím vykoupal v cukru, aby ti chutnal líp." Opravil se Sirius.
***
„Holky!!! Musíme se převlíknout. Za chvíli tam budeme." Pištěla Kate.
„Já mám hábit až ve spodu kufru." Naříkala Lily.
„A já ho tady nemam vůbec. Kufr jsem si dala do jiného kupé." Plakala Rachel.
Rudovláska ji začala utěšovat a Kate se ho zatím vydala hledat. Našla ho u pár děvčat ze Zmijozelu. Se znechuceným obličejem táhla za sebou kufr jedním vagónem za druhým, než jí zastavil jeden hlas.
„Jé. To je mi milé překvapení. Koho pak to tu máme?" přes jednoho studenta ze třetího ročníku se k ní natáhnul Sirius.
„Ahoj. Vidíš, ne?"
„Jasně, že vidím. To byla jen rétorická otázka. Co léto?" s upřímným zájmem se na ní podíval a třeťáka nenápadně odstrčil stranou.
Vůbec byla Kate ráda, že si to minulej rok mezi sebou vyjasnili.
„Bez kámošek nuda a hezký kluci u nás ve vsi došly."
Na rozdíl od ostatních holek v ročníku, které by se tou větou snažili flirtovat, to Kate myslela naprosto normálně. Chvíli spolu totiž v šestce chodili, ale nakonec to oba vzdali a teď jsou kámoši. Teda, kmoši jak to jen jde, protože by správně měli stát každý na druhé straně barikády. Kate u Lily a Sirius u Jamese.
„Taky jsi mohla aspoň napsat, když ses tak moc nudila." Naoko se na ní zlobil Sirius. „Třeba něco o tý nový holce. Prý sem má tenhle rok nastoupit z Krásnohůlek."
„Tak to prrr, Romeo. Rachel nedám. Radši uháněj za Karen."
„Neblbni. Přece bys jí mě neodepřela." Zazubil se na ní, a protože jí znal a věděl, že teď by měla z její strany přijít urážka, otočil se a šel pryč.
Kate zatnula zuby a pevně stiskla rty. Siriuse měla ráda, pokud teda zrovna nechtěl zblbnout její novou kámošku a pak ji odkopnout – ostatně, jako všechny před ní. Radši proto následovala jeho příkladu a šla pryč.
Lily už byla v kupé převlečená a tak Kate podala Rachel její kufr a sama se pustila do hledání kosmetické taštičky.
„Ehm, na co to máš, Kate? Tobě to přece sluší." Divila se Rachel.
„No přece na tebe. A dík." Odpověděla jí s úsměvem.
Rachel se nestačila divit a už ji Lily posadila na sedadlo a pomocí pár kouzel jí hůlkou navlnila kaštanově hnědé vlasy. Kate si k ní dřepla a na mini štěteček si dala snad tunu make-upu. Začala jím lehce kreslit na její tvář a brunetce se zdálo, že jí tam maluje různé spletité obrazce. Když dokreslila, tak vzala jiný štětec a trochu ho oprášila v čokoládových očních stínech. Pak to celé zapudrovala a oddechla si.
„Tady máš zrcátko." Natahovala k ní ruku Lily.
Rachel se nestačila divit. Její jizvičky nebyly vůbec vidět. Kate je make-upem vyplnila a zapudrovala. Vypadalo to, jako kdyby měla kůži hebkou jako samet. K tomu, kdyby náhodou někoho zajímala její pleť, Kate zvýraznila její oči tak, aby přitahovaly nejvíc pozornosti. Vypadala přesně tak, jak vypadala před třemi měsíci. Předtím, než šla sama o úplňku lesem.
Tři krásné dívky tedy vystoupili ze svého kupé a nevšímali si užaslých pohledů kluků a závistivých pohledů děvčat. Vypadali jako bohyně krásy, a tak rudovláska, bruneta a černovláska vzpřímeně kráčeli ke kočárům.
„Jejda. Ty jsi vlastně měla jít za Hagridem a spolu s prvákama plout v loďkách přes jezero." Zděsila se najednou Lily a všechna vznešenost byla rázem pryč.
„Utíkej zpět po cestě až k vlaku. Pak u ukazatele doleva a pak rychle skoč do nějaký loďky s prvákama." Navigovala Kate.
Rachel se sprintem rozběhla k lokomotivě. Po pět seti metrech už se jí podlamovali nohy a to teprve doběhla k ukazateli. Rozhodla se, že si cestu zkrátí lesem. Vytáhla hůlku a nevědomky vkročila do Zapovězeného lesa. Srdce jí bilo jako splašené.
„Lumos." Zašeptala své hůlce z javorového dřeva a pokračovala v cestě.
Najednou ji někdo chytil za kotník. Zapištěla a svezla se k zemi. Začala kopat útočníka hlava nehlava, ale on ji nechtěl pustit. Pár kroků od ní navíc zaslechla, jak se k ní cosi blíží. Přestala se vzpouzet a vyskočila na nohy. Hůlkou posvítila na to, co jí drželo nohu, a hele – větev.
Nevadí. Ale ty kroky a šustění listí jsi slyšela. Řekla v duchu sama sobě a znovu se rozeběhla.
U jezera už stála poslední loďka s dvojicí malých dětí. Rychle do ní hupsla a odrazila ji od břehu. Začarovaná kocábka plula pomalu po jezerní hladině. Tak pomalu, že po pár metrech začala zaostávat za ostatními.
„Celeritate." Opatrně hlesla latinskou formuli, která měla symbolizovat rychlost, přičemž se snažila vypadat dost nenuceně, aby si děti ničeho nevšimli.
Loďka nabrala na rychlosti a za pár sekund už byli u břehu. Předpluli dokonce i Hagrida, jak jí Lily řekla, že se jmenuje bradavický hajný. Ten se na ni úkosem podíval a radši to nijak nekomentoval. Pak šli asi sto metrů a už uviděla majestátně vyhlížející hrad. V Krásnohůlkách byla zvyklá na samý přepych, ale i tohle se jí líbilo.
Vstoupili do velké síně. Za chvíli k nim přišla velmi přísně vyhlížející dáma, která se jim představila jako profesorka McGonagalová, učitelka přeměnování. Provedla je další bránou a najednou se Rachel otevřel pohled na čtyři dlouhé kolejní stoly a začarovaný strop, na kterém teď svítily hvězdy.
Bylo toho tolik, že si ani nevšimla, kdy začal jeden starej klobouk zpívat a už vůbec si nevšimla uznalých pohledů od všech kluků z vyšších ročníků, které na ni směřovaly. A i kdyby si jich všimla, byla rozhodnuta je ignorovat.
„Teď budu číst vaše jména, a vy přijdete sem a nasadíte si Moudrý klobouk na hlavu." Oznámila profesorka. „Alexis Akvinová,"
Dívka se došourala ke stoličce a nasadila si Moudrý klobouk
„Nebelvír." vykřikl po pár vteřinách. Ozval se ohlušující potlesk a dívenka šťastně odhopskala k prostřednímu stolu, nad kterým vyseli červeno-zlaté prapory.
„Helen Andrewová." halasila dál profesorka přeměňování. Pak přišel Thomas Cooper, Sarah Noellová, William Ravel a takhle to pokračovalo až po Olleho Winsloua, kterej skončil v Mrzimoru.
Pak znovu promluvila profesorka. „Do sedmého ročníku k nám přestoupila nová studentka ze školy v Krásnohůlkách – Rachel Faukeová."
Brunetka se dala do pohybu. Sedla si na stoličku a úkosem hledala své kamarádky. Když je spatřila u stolu, kam chodily děti, co byli zařazeny do Nebelvíru, tak se na ně usmála. Lily jí ukazovala zvednuté palce, a tak si nasadila Moudrý klobouk. Koutkem oka ještě viděla, jak si na ní ukazuje jeden kluk s dlouhými černými vlasy, kterej seděl o pár míst dál, než Lily. Ale už se rozhodla. Pokud nechce někomu ublížit, tak by s nikým být neměla. To by se někdo pak hodně divil, kdyby ho o romantické pochůzce o úplňku sežral vlkodlak, který se proměnil z jeho slečny.
Svým úvahám se ušklíbla a pak se naplno začala věnovat hlasu uvnitř své hlavy.
Hm... chytré děvče. A dost odvážné. Ozvalo se jí někde nad čelem.
Asi tě pošlu do Nebelvíru. Co jinak mám s tebou dělat? Chceš tam?
Ano, ano, ano. šeptla v duchu.
Jak myslíš. „Nebelvír!"
No, druhá kapitolka. Jsem zvědavá, jaký na tento příběh budou ohlasy. Doufám, že dobré (jak jinak) a tak se těšte na další kapitolky.
Vaše Lucy