Po dobré večeři plné exotických lahůdek a prvních nesmělých rozhovorech se zahraničními spolužáky, poslala profesorka McGonagallová studenty spát. Většina se loudala z Velké síně po skupinkách a vzrušeně mezi sebou debatovala o Turnaji tří kouzelnických škol, jenom Edward se zvedl mezi prvními. Bleskově se procpal zástupem studentů a zmizel dřív, než si toho Emily všimla a stačila mu dát kázání o tom, že by se do Turnaje neměl za žádnou cenu přihlašovat.
Eileen pobaveně sledovala, jak její teta vyprovází Edwardovu mizící hlavu v davu hněvivým pohledem. Sama nikam nespěchala, v klidu dojedla dortíček a chtěla od stolu vstát, když se odněkud vynořila Rose s vyděšeným výrazem.
„Já se nemůžu hlásit!" vykvikla. „Ne, pokud pohár bude vybírat dva šampiony, Elo. Kolik dívek se asi za Bradavice přihlásí?"
Eileen pomalu spolkla poslední sousto dortíčku a uvažovala. Nikdo ze Zmijozelu, všechny byly do sebe příliš zahleděné. Z Nebelvíru ji napadla jedině Dominique, ale ta kvůli zranění z famfrpálu špatně chodí, takže je nejspíš indisponována. Žádná odvážná dívka za Havraspár ji nenapadla a už vůbec ne za Mrzimor. Eileen si ani nebyla jistá, kolik z nich je už plnoletých, určitě sotva třetina. Šance, že pohár vybere Rose, výbornou čarodějku a nejbystřejší dívku z jejich ročníku, byla velmi vysoká.
„Tak odstup od sázky," pokrčila Ela rameny. „Nikdo se ti nebude smát."
„Jasně, že budou," skousla si Rose ret, až jí zbělal. „Jsem v háji, Elo. Nemám na to být šampionem."
„Pohár tě nevybere, neboj se," chlácholila ji nepřesvědčivě, když tu se u nich objevil Severus Snape. Neslyšně a nepozorovaně se zjevil jako vždy, když ho nikdo nečekal. Rose se spěšně s Eileen rozloučila a přidala se k posledním opozdilcům opouštějícím Velkou síň.
„Jaké bylo léto?" zeptal se Severus Snape tiše.
„Ušlo to," odpověděla vyhýbavě.
„Jsi plnoletá," poznamenal a propaloval ji černýma očima. „Je jen na tobě, jestli se přihlásíš. Ale pokud ti můžu radit, nedělej to."
„Pohár by mě stejně nevybral," pokrčila Ela rameny ledabyle a zachytila přes síň sestřin pohled. Zamávala na ni, aby na sebe upoutala pozornost. Lola jí odpověděla pokývnutím.
„Možná by ses divila," naklonil se o něco blíž, aby jejich rozhovor neslyšel Scorpius Malfoy, který jako jediný s odchodem ještě otálel. „V NKÚ jsi byla nejlepší z celé školy. A při volbě primusky jsi získala stejný počet hlasů jako Weasleyová. Nevybrali tě jen kvůli tvým přestupkům."
S těmi slovy zmizel stejně rychle, jako se předtím objevil, a nechal ji ponořenou do svých myšlenek. Zadumaně pozorovala, jak Teddy Lupin s pomocí Kingsleyho staví pohár doprostřed síně. Emily kolem něj právě osobně malovala věkovou hranici.
Věčná sláva? To nebylo pro ni. Ohlédla se ke dveřím, kde Lola právě hovořila s Andrejem Tarkovským. Déle už ve Velké síni otálet nemohla, tak se vydala směrem k nim.
„Když jsi říkala, že se brzy uvidíme, myslela jsi tím prostě zítra?" zeptala se pobaveně a přerušila tím tak jejich rozhovor.
Lola se zářivě na mladší sestru usmála: „Tak dobrá nejsem, tohle byl Harryho nápad."
Letmo se objaly.
„Tohle je Andrej Tarkovskij," představila jí muže vedle sebe. „Můj mentor."
Eileen si chlápka prohlížela dost nedůvěřivě. Byl o dost starší než její sestra a jeho nesčetná tetování a jizvy po obličeji a krku budily dojem, že nezažil v životě nic pěkného a nic hezkého ani neočekává.
„Eileen Blacková," představila se a potřásla mu krátce rukou.
„Školou povinná sestra," ušklíbl se. „Loni jsi získala ocenění za objev v oblasti lektvarů."
Eileen povytáhla uznale obočí.
„Pan Tarkovský je velmi dobře informovaný," vysvětlila Lola a střelila po něm pohledem. „Zřejmě až příliš."
„Není první, koho baví se nimrat v naší rodině, ne?" podotkla Eileen s notnou dávkou sarkasmu.
„Zřejmě si máte co říct," odtušil Andrej pobaveně. „Dobrou noc, dámy."
„Těšilo mě," houkla za ním Eileen a počkala, až bude v dostatečné vzdálenosti.
„Kdes ho sebrala?" zaútočila na sestru a přes rameno na Tarkovského siluetu mizící v setmělém hradu nahlížela. „Vypadá jako jeden z těch pobudů z Obrtlé!"
„Dlouhý příběh," usmála se Lola nevesele. „Jaký byl první den školy?"
„Dlouhý příběh," opáčila Eileen. „Tak na jak dlouho se zdržíš?"
„Zřejmě na celý Turnaj," připustila Lola váhavě. „Anebo spíš podle práce, kterou s tím budeme mít."
„To je senzace!" usmála se Eileen. „Můžeš v sobotu na Edwardův zahajovací večírek!"
„Pšššt," zarazila ji Lola a začala předstírat hluchotu. „Ani slovo. Jako bystrozor mám na starost vaše bezpečí, pokud bych věděla o nějakém nelegálním večírku, měla bych ho nahlásit ředitelce, jasné? Takže pro vlastní dobro nic neříkej. Co nevím, to neprozradím."
„No dobrá," připustila Eileen rozmrzele.
„Doufám, že se nehodláš přihlásit do Turnaje," přimhouřila Lola podezřívavě oči.
„Ještě ty začínej," odsekla Eileen. „Nejsem idiot, mamka by ze mě přijela vymlátit duši."
„Přesně tak," mrkla na ni starší sestra pobaveně, a pak zachytila přes její rameno káravý pohled profesorky McGonagallové.
„Měla bys už padat na kolej," pobídla ji. „Ať nemáme průšvih."
Eileen se také ohlédla ředitelčiným směrem, a pak sestru ještě krátce objala.
„Jsem ráda, že jsi tady," zašeptala na rozloučenou.
„Já taky," opáčila Lola zvesela.
Eileen zmizela ve vstupní síni a vydala se směrem ke sklepení.
„Já taky," zopakovala Nikoloas sama pro sebe tiše, ale už to neznělo ani trochu přesvědčivě.
O pár minut později, když ředitelé s ministerskými pracovníky vyřešili všechno potřebné, Lola doprovázela Kingsleyho, Hamishe a Emily přes školní pozemky společně s Teddym a Harrym.
„Dohlédni na ně," zašeptala jí Emily prosebně tak, aby ji slyšela jen ona. Lola krátce přikývla a věděla, že myslí především Edwarda.
Když se všichni bezpečně za hranicemi pozemků přemístili, Lola zabezpečila vstupní bránu a pomalu se vracela tmou k hradu. Zatím její návrat do Bradavic probíhal bez větších obtíží. Znala se však příliš dobře na to, aby tušila, že tomu tak dlouho nebude. Procházela právě kolem Černého jezera, když k ní dolehla nějaká tlumená hádka dvou mužů. Obezřetně se přikradla podél ukotvené kruvalské lodi a zaposlouchala se.
„Jak se opovažuješ přijít mi po tom všem na oči!" syčel mužský hlas, který nepoznávala.
„Jsi dost sebestředný, pokud si myslíš, že jsem tu kvůli tobě," odpověděl mu Andrej arogantně.
„Na co si tu hraješ? Na poslušného učitele? Schováváš se za zdmi školy jako nějaký zbabělec!"
Lola si ten hlas s přízvukem nedokázala zařadit, ale napadal ji jen jeden člověk - Dimitrij Karasov.
„Šetři dechem, ani mě netěší, že tu musím být."
„Všichni doma si myslí, že jsi mrtvý! Jak ses odtamtud dostal?"
„Nechápu, o čem to mluvíš."
Potom oba začali mluvit rychle rusky. Lola rozuměla několika málo slovíčkům, ale smysl rozhovoru jí zůstal záhadou. Hlasy po chvilce utichly, a pak zaslechla vzdalující se kroky.
„Už odtamtud můžeš vylézt," houkl podrážděně Andrej, až sebou trhla.
Odhalil ji. Rozhodla se nic nezapírat a vylezla ze stínu lodi.
V měsíčním světle, které na školní pozemky dopadalo, vypadal podrážděně.
„Bavila ses dobře?" dobíral si ji a vložil si cigaretu do úst. Chvíli šmátral v kabátu po sirkách, ale nemohl je najít. Lola přišla o pár metrů blíž, zavadila o cigaretu letmým pohledem a ta se v mžiku rozhořela.
„To byl Karasov?" hádala.
Přikývl. „Starý známý," vyfoukl kouř z úst a přimhouřenýma očima se zadíval nejdřív na cigaretu, a pak na ni. Čekala, že se zeptá, jak to udělala, ale nic neříkal.
„Vážně se v Bradavicích skrýváte?" zeptala se proto tiše.
„Vážně tě odtud kdysi vyloučili?" opáčil.
Oba zůstali mlčet a tiše pozorovali hladinu bradavického jezera. Jeden k druhému necítili prozatím takovou důvěru, aby odhalili svá tajemství.
„Dobrou noc," řekl náhle a zmizel ve tmě.
****
Eileen přišla do ložnice jako poslední a hned ji překvapila náhlá změna. Od prvního ročníku ložnici sdílela se spolužačkami Ollie Nottovou, Hayley Quentinovou a Elizabeth Burnsovou. Ten večer se však namísto čtyř postelí s nebesy tísnilo v malém pokoji hned šest lůžek. A na těch přebývajících seděly její nové spolubydlící.
„Ahoj," pozdravila je překvapeně ode dveří a přišla blíž.
Soňa Daškovová, která si doposud nerudně měřila zbylé spolubydlící, zvedla k nově příchozí překvapeně oči.
„Eileen?" zeptala se nevěřícně.
„Jo, to jsem já," usmála se Blacková pobaveně.
„Nevěděla jsem, že tu bydlíš!" zvolala Soňa překvapeně a vstala, aby se mohly přivítat. „Kdo se má v těch vašich ročnících a kolejích vyznat?"
Její angličtina byla jako vždy brilantní, nikdy nebylo poznat, že není jejím rodným jazykem. Vypadala upřímně nadšeně, že vidí známou tvář. Avšak Ollie Nottová s kamarádkami byly zřejmě z nově příchozích v rozpacích.
„Tak vítej v Bradavicích!" usmála se Eileen.
„Tohle je moje kamarádka Anita Krumová," představila jí Soňa blondýnku s orlím nosem, která doposud způsobně seděla na své posteli.
„Těší mě," potřásla si s ní Eileen rukou. „Tvůj otec je ten známý chytač?"
Ne že by rozuměla famfrpálu, ale za ta léta přátelství s Albusem něco přece jen pochytila.
„Ano," přikývla. „A taky byl šampionem posledního Turnaje."
Ollie Nottová v rohu místnosti něco pošeptala kamarádkám a dál předstíraly, že zaujatě pozorují článek v Týdeníku čarodějek, ale přitom natahovaly uši, aby jim něco neuniklo.
„Takže se obě chcete přihlásit do Turnaje?" nadhodila Ela a rozestlala si postel. Kocour nakvašeně zaprskal a vyskočil z polštáře na noční stolek. Odrhnula přikrývku a sundala si boty.
„Musíme," odpověděla Soňa a zopakovala po ní vlastní natřásání přikrývky. „Nedali nám na výběr. Včera večer jsme přijeli do školy a dnes jsme najednou tady."
„A jak vás rozdělili mezi koleje?" zeptala se Eileen a nechala Kocoura, aby se jí uvelebil spokojeně na klíně. Zvíře se slastně protáhlo a okamžitě začalo spokojeně příst.
„My z Kruvalu jsme ve Zmijozelu a v Havraspáru, nebo jak jim to říkáte," ujišťovala se Anita Krumová, že nepopletla cizí názvy. „A Krásnohůlky v těch zbylých dvou."
„To bude zítra chaos," ušklíbla se Eileen pobaveně při představě, jak se do těsných učeben budou pokoušet nacpat bezmála dalších čtyřicet žáků.
„Máte zvláštní společenskou místnost," pochvalovala si Soňa. „Prostory pod jezerem? Senzace, alespoň nemusím být přes den nikde zavřená."
„Vážně se tu učíte za jasného dne?" zeptala se Anita nevěřícně.
„Jasně," souhlasila Eileen zaraženě. „Vy ne?"
Obě dívky se po sobě podívaly. „Máme to naopak," vysvětlila Soňa. „Když spíte, my se učíme. Takže nám právě teď začíná den."
Eileen si pomyslela, že mezinárodní soužití bude daleko těžší, než nějaký Turnaj.
****
Zkoordinovat výuku trvalo celý zbytek týdne, zejména kvůli kruvalským žákům, kteří si nemohli zvyknout na denní režim. Nejvíce jim pochopitelně vyhovovaly hodiny lektvarů ve sklepení a lekce astronomie po setmění. Problém jim však dělalo veškeré ostatní vyučování. Soňa a její spolužák Oleg Azarov, čistokrevný upír, nesnesli denní světlo, a tak se většina výuky kvůli nim přesunula do nižších tříd, nebo učitelé nechávali zatáhnuté rolety. Výsledkem byla neustálá tma a neobvykle stísněná atmosféra v celém hradu. Přesto si na sebe tři rozdílné skupiny žáků začaly postupně zvykat.
V pátek odpoledne měli Zmijozel a Nebelvír jednu ze společných hodin lektvarů. Severus Snape byl z několika nových svěřenců ve své koleji velmi nervózní, jelikož narušovali jeho obvyklý řád, na kterém tak lpěl. Už v tak stísněném sklepení panovala velmi dusná atmosféra vytvářená nejen výpary z doutnajících kotlíků, ale i z velmi omezeného prostoru.
Eileen, která vždycky pracovala u stolku s Rose, přizvala do jejich tiché skupinky i Soňu s Anitou. Rose byla k zamlklé Anitě trochu nedůvěřivá, ale naopak Soňa si ji získala velmi rychle jako většinu spolužáků osobitým humorem a vyprávěním neuvěřitelných historek z Kruvalu. Navíc okatě přehlížela všechny pokusy bradavických chlapců zaujmout ji, zatímco Anita mohla na nových spolužácích oči nechat.
„Vážně tam máte hodiny létání na dracích?" zopakovala Rose nevěřícně při míchání silného jedu, kterým jim dal Snape za úkol.
„V osmém ročníku," přitakala Soňa, vhodila do svého kotlíku kořen tuřínu a její lektvar získal sytě zelenou barvu. „Míchali jsme je loni," vysvětlila Severusi Snapeovi, který se u jejich stolu pozastavil a překvapeně povytáhl obočí. Kterýkoliv jiný učitel by možná pronesl slova chvály, ale Snape mezi ně nepatřil. Místo toho se naklonil k Eileen a upravil její styl míchání odvaru živoucí smrti, který připravovala.
Eileen pracovala na jiném lektvaru než zbytek třídy, vždycky byla o krok napřed. Dřív si ji děti dobíraly, že ji Snape protěžuje, ale nakonec musely připustit, že má pro lektvary cit a nadání. Loni se postarala o změnu v učebnici, když našla lepší způsob, jak uvařit tekuté štěstí. Získala si všeobecné uznání několika spolků zabývajících se lektvary dřív, než dodělala školu. Nikdo si ji neodvažoval kvůli tomu dobírat, aby jí čirou náhodou neujela ruka s nějakým jedem nad dýňovým džusem k snídani. Tuhle strašidelnou historku všem napovídal před pár lety Edward, většina mladších studentů mu uvěřila a ke svým džusům pravidelně čichala.
Rose nechala svůj lektvar vařit a zašla si do skladu se surovinami pro poslední přísady. Nabírala si zrovna lopatkou hrst červů, když se vedle ní znenadání objevil Scorpius Malfoy.
„Prosím taky trochu toho hnusu," natáhl k ní ruku se svou miskou a Rose mu do ní vyklopila hrst kroutících se červů.
„Dobrou chuť," poznamenala znechuceně.
„Jím je při čtení jako křupky," ušklíbl se, vzal si jednoho červa mezi prsty, naklonil ho k otevřené puse a napodobil polykání.
„Fuj," otřepala se hnusem a natáhla se po esenci z třemdavy a mločích očích.
„Už ses přihlásila?" zeptal se náhle, když se otočila s plnou náručí přísad k odchodu.
„Ne," odpověděla. „Ale hádám, že mi to Gregorovič zase dneska připomene a dlouho mu utíkat nebudu. Ty ses přihlásil?"
„Věčná sláva?" povytáhl obočí. „Děkuji, ale nechci. Doufám, že Gregoroviče vyberou a on se během některého úkolu alespoň zmrzačí. Pokud bych se ale měl rozhodnout mezi tebou a ním, budu radši fandit tobě."
Rose chvíli váhala, jestli myslel svá slova vážně, ale nevypadal, že by si dělal legraci. Váhavě mu poděkovala a vrátila se k děvčatům.
Eileen právě zvala Soňu a Anitu na zítřejší zahajovací party. Ukazovala jim pozvánku na titulní straně Bradavického zpravodaje, když se ujistila, že Snape právě huláká na Franka Longbottoma, kterému se podařilo otrávit žábu, a nevěnuje jim pozornost.
„Půjdeš taky, doufám," obrátila se na Rose.
„Ale jo," souhlasila váhavě, přestože nelegální večírky nebyly nic pro ni. Tento rok sama sebe vážně nepoznávala.
****
Lola se po zbytek týdne střídala s Teddym na stráži u Ohnivého poháru. Dohlíželi na to, že se studenti nepokusí obejít věkovou hranici, a že každý vhazuje dovnitř lístek se svým jménem, a nesnaží se přihlásit někoho jiného.
Jestliže právě nehlídala pohár, trénovala s Andrejem. Většinu času toho moc nenamluvili, pokud jí zrovna nesděloval pokyny, co od ní očekává, nebo na ni nehulákal, že je extrémně pomalá. Ráno i večer běhali, během dne často trénovala různá bojová umění, protože Andrej trval na tom, že se musí umět bránit i holýma rukama. Občas se bavil tím, že ji pronásledoval po hradu a pokoušel se ji proklít, když si nedávala pozor. Když se mu však podařilo roztříštit dva kamenné chrliče ve druhém patře, protože proti němu Lola vyslala hbitě štítové kouzlo, zakázala jim profesorka McGonagallová trénovat v budově školy.
S nadějí, že bude mít možnost mluvit s Eileen déle jak pár minut, se Lola rychle rozloučila. Prakticky se potkávaly jenom u snídaně, kterou ji Andrej donutil sníst v rekordně rychlém čase, protože z nějakého záhadného důvodu se stal objektem zájmu několika starších studentek. Měly tendenci si k nim přisedávat u jídla, nebo ho pronásledovat v chichotajících se skupinkách přes školní pozemky. Lola si kvůli tomu z něj jednou vystřelila, ale na oplátku ji donutil cvičit tak usilovně, že se jí klepaly ruce vysílením ještě tři dny.
Na druhou stranu byla ráda, že ji trénink zaměstnával natolik, aby přes den sotva myslela na své problémy a večer usínala utahaná jako malé kotě. Noční můry ji však budily pořád.
„Už nemůžu," funěla vztekle, když ji Andrej donutil oběhnout znova bradavické jezero.
„Tohle jsem jakože neslyšel," pohrozil jí a zůstal klusat na místě, než ho dohonila.
Nohy se jí do sebe pletly, sotva mohla popadnout dech a celé ji to rozčilovalo ještě víc, protože Andrej vypadal naprosto v pohodě, snad se ani nepotil, a to ho viděla vykouřit dvě krabičky cigaret denně. Navíc měla podezření, že z něj každé ráno cítí alkohol. Jak může mít někdo takový lepší fyzičku než ona?
„Tak honem, ty srabe," popoháněl ji, když se trochu vzpamatovala a zase se rozklusala.
Slunce zapadalo a brzy školní pozemky pohltí tma, studenti zasedali k lahodné večeři a Lola myslela jen na to, jak by si nacpala žaludek propečeným masem a bramborami.
„Ještě jedno kolečko," poručil a jako vzor klusal pár metrů před ní.
V Lole bublal vztek. Celé tělo ji bolelo, svaly jí tuhly a v zádech jí několikrát nepříjemně prásklo. Tohle nebyl trénink, tohle byl pokus o vraždu.
„Já už vážně nemůžu," skučela.
„Takhle kňučí malá holka!" zvolal přes rameno. „Nemíním trénovat žádnou ufňukanou třasořitku, mládě!"
Lola v sobě posbírala zbytek sil a vztekle mávla rukou. Šero proťal zelený záblesk a jedna z větví vysoké vrby u břehu jezera se natáhla, hbitě se omotala kolem Andrejova kotníku a stáhla ho prudce k zemi. S překvapeným vyjeknutím sebou plácl do trávy a Lola se vítězoslavně usmála. Došourala se až k němu, praštila sebou vedle něj na zem a zhluboka vydechla.
„Řekla jsem, že už nemůžu," zamumlala mezi popadáním dechu.
Andrej se posadil a vztekle si mnul naražený loket.
„Tohle byla ta Zmijozelova moc, co?" nadhodil nerudně. Možná to ani neměl v úmyslu říct, možná to byla jen chvilková slabost. Ale pravda byla venku. Lolu nepřekvapilo, že o její moci ví. Popravdě čekala, že se zeptá už dřív.
„Jen zlomek," odpověděla zadýchaně.
„Vážně ovládáš všechny čtyři elementy?" pokračoval ve vyzvídání a nespouštěl ji z očí.
Chvíli váhala. Nakolik mu může důvěřovat?
„Ano," přitakala a rozhodla se, že ještě není správný čas mu vyzradit všechno.
„Proto cestuješ po světě?" vyptával se. „Hledáš lidi se stejnou mocí?"
„Ne," odporovala. Další tajemství. Nakolik jí uškodí, když se mu svěří?
„Jiný příběh," hádal, když viděl, s jakými rozpaky hledá správnou odpověď.
Školní pozemky mezitím zahalilo šero. Lola konečně popadla dech a pocit, že jí plíce sžírá oheň, ustoupil.
„A co tvůj příběh, Tarkovskij?" nadhodila do ticha. „Pronásleduješ a lovíš sampíry?"
„Pronásleduju a lovím to, za co mi zaplatí," odpověděl zamyšleně a hleděl někam k hradu. Nijak neokomentoval, že mu začala tykat.
„Nechtěl ses stát bystrozorem?" zajímala se.
„To bylo dávno," odsekl a třímal mezi prsty stébla vysoké trávy. „Byl jsem mladý a naivní, jako ty."
„Vyrazili tě?" dychtila zjistit víc, ale Andrej zmlkl stejně rychle, jako se před chvílí rozpovídal.
„Dost tlachání," zarazil ji a prudce se vyšvihl ze země zpátky na nohy. „Zvedni ten svůj velkej zadek a dej si ještě jedno kolečko."
„A nemůžeme jít na večeři?" zaprosila, ale uposlechla, a s menší elegantností než on se vyšvihla na nohy.
„Jestli to nezaběhneš pod třicet minut, půjdeš spát bez jídla," upozornil ji.
„Trhni si," sykla do tmy tak, aby ji neslyšel a rozběhla se pomalu za jeho mizící siluetou.
„Pětadvacet minut!" houkl přes rameno.
****
Večírek pořádaný tradičně k příležitosti zahájení nového školního roku, se těšil bohaté tradici. První, koho napadlo uspořádat party pro všechny čtyři koleje, plnou zakázané ohnivé whisky a zábavy, byl Teddy Lupin. V pátém ročníku s Lolou uspořádali večírek takových rozměrů, že se z kocoviny vzpamatovávali ještě týden a dostali školní trest trvající každou sobotu až do Vánoc. Tradici se však profesorce McGonagallové zarazit nepodařilo, a tak v ní Edward už třetím rokem pokračoval.
Měl promyšlený důmyslný systém, aby nikdo z profesorů nic neodhalil. Jednak o večírku informoval studenty pomocí začarovaného Bradavického zpravodaje, jednak si uměl získat Protivu a několik dalších bradavických duchů, kteří mu v utajování pomáhali. Protiva měl například po celou noc na starost zaměstnávat Filche na úplně opačné straně školy, aby neměl čas čenichat kolem. Na večírek se hosté trousili po dvojicích v pravidelných intervalech, které Edward s Albusem předem určili. Pomocí Pobertova plánku kontrolovali chodby a přesměrovávali studenty podle toho, jak profesoři obcházeli školu při hlídkách. Letos však měli práci o mnoho jednodušší, Lola, která měla dohlížet na dodržování školního řádu hlídáním u Vstupní síně, přimhouřila obě oči a předstírala, že trousící se dvojice nevidí.
Zahajovací večírek se letos pořádal v prefektské koupelně v pátém patře, která byla svojí velikostí ideální. Vstupné obnášelo slavností přísahu, že o večírku nikdy žádnému profesorovi neřeknou pod pohrůžkou velmi nepříjemné bolestivé vyrážky na místech, kde ji nikdo nechtěl mít. Heslo do koupelny znělo: V zájmu kouzelnické spolupráce a byli tu snad všichni studenti od pátého ročníku výš, dokonce i několik kruvalských a krásnohůlských.
Rose a Dominique dorazily mezi posledními dvojicemi. Vešly do čtvrtých dveří od sochy Borise Bezradného, zamumlaly heslo a ocitly se uprostřed velkolepé oslavy. Koupelna byla celá z bílého mramoru včetně velkého plaveckého bazénu uprostřed, do kterého ze sta kohoutků proudily litry barevné vody a bublinek. Celou tu krásu tlumeně osvětloval nádherný křišťálový lustr se stovkami svící. Rose byla v prefektské koupelně několikrát, ale ještě v ní nikdy neviděla tolik lidí.
Všichni zúčastnění měli na sobě pouze plavky, od stěn se odrážela hlasitá muzika a desítky smějících se hlasů. Rose ode dveří zahlédla Eileen se Soňou, jak na ni mávají ze skládacích lehátek na protějším břehu bazénu, zahlédla taky svého bratra Huga, který partu spolužaček bavil tím, že je stahoval z okraje bazénu za kotníky do vody. Kolem hlavy jí proletěl nafukovací míč a odněkud z davu se okamžitě vynořil Edward.
Na očích měl nasazené sluneční brýle, jinak měl na sobě pouze plavací šortky a Rose na okamžik napadlo, že docela chápe, proč s ním Dominique vydržela krátce chodit.
„Vítejte dámy!" zvolal slavnostně.
„Letos ses překonal!" ujišťovala ho Dominique ohromeně.
„Je to senzace, že ano?" ušklíbl se a rozhlédl se po bavících se lidech. „Co na to říkáš, Weasleyová?"
Rose, která se Edwardova večírku účastnila poprvé, neochotně souhlasila. „Vypadá to prima."
„Jenom prima?" uchechtl se, ale nehodlal se v tom dál šťourat. „Tak župany a boty dolů, dámy. Tady si můžete vzít nahřívané ručníky, našlapujte opatrně, zřejmě se mi podařilo vyčarovat ten písek včetně několika mořských krabů."
Dívky překvapeně shlédly ke svým nohám, opravdu stály na bílém písku.
„Franka Longbottoma každopádně něco štíplo do palce a hnusně mu to nateklo," ukázal směrem někam za sebe. „Jinak přeju příjemnou zábavu!"
Zpětně se s nimi rozloučil a mizel v davu chichotajících se krásnohůlských dívek. Rose neochotně u dveří na věšáku nechala svůj župan i boty a vyrazila do víru večírku. Ručník si však omotala pevně kolem těla a upřímně litovala, že sebou nemá nějaké lepší plavky. S překvapením zjistila, že písek, kterým Edward koupelnu začaroval, je hřejivý a příjemný, jako by byli opravdu u moře. Proplétala se davem ke kamarádkám a všimla si několika domácích skřítků s havajskými věnci kolem krku, kteří nabízeli nápoje a drobné občerstvení.
Eileen a Soňa ležely vedle sebe na skládacích lehátkách a nechaly se obskakovat uchvácenými chlapci.
„Rose!" Eileen odehnala rukou jednoho kruvalského mladíka a dychtivě na kamarádku zamávala. Rose k nim přistoupila a posadila se na volné lehátko vedle. Mladík s nerudným výrazem zůstal postávat opodál, snad kdyby si to rozmyslela a místo mu zase uvolnila.
„Kde máte Anitu?" zeptala se, když blondýnku nikde neviděla.
„Vzala tu kouzelnickou spolupráci doslova," ušklíbla se Soňa jízlivě a ukázala někam do vody. Rose si všimla, jak se Anita chichotá nějakému vtipu, který jí právě důvěrně šeptal Thomas McGruder, jeden ze zmijozelských sedmáků.
„No ne, Rose opravdu přišla!" zvolala překvapeně Lily Potterová, která se vynořila odněkud z davu i s Dominique. Nesly plnou náruč několika kelímků s míchanými nápoji a ihned se o ně s kamarádkami podělily.
„Primuska porušující školní řád!" dobírala si ji Dominique. „Co by na to asi řekla teta Hermiona!"
„Velmi vtipné," utrousila Rose a snažila se zahnat zodpovědný hlásek ve své hlavě, který ji nabádal, že právě porušuje hned několik bodů školního řádu. Místo toho raději usrkla z jednoho z kelímků, který přinesly její sestřenice.
„Musím uznat, že večírky máte fakt fenomenální," připustila Soňa. „Takhle se v Kruvalu nikdo bavit neumí."
„Díky," zazubila se Eileen. „Jedna z mála věcí, na co máme fakt talent."
„Hele, viděla jsem ty obsluhující domácí skřítky...," neodpustila si Rose.
„Buď bez obav," zarazila ji Eileen, než stačila větu doříct. „Edward jim platí galeon za hodinu, nejsou tu jako otroci. Napij se a uvolni se trochu."
Rose tedy znovu usrkla z kelímku, nápoj byl velice lahodný, chutnal po ovoci a vůbec v něm necítila žádný alkohol.
„Co to vlastně piju?" zeptala se.
„Krásnohůlského šampiona," odpověděl Edward, který se vynořil z davu. „Osobně jsem je míchal."
„Dámy," pokynul děvčatům a zazubil se. „Doufám, že si večírek náramně užíváte."
„Je to docela dobré, co tam máš dál?" zajímala se Soňa.
Edward velmi ochotně přesunul svoji pozornost k děvčeti, které považoval za nejkrásnější. „Pak tam máme samozřejmě Bradavického šampiona, ten je říznutý trochou whisky. A Kruvalského šampiona, tam mi trochu ujela ruka s vodkou, takže je to jen pro silnější nátury. A pak mám horkou novinku, říkám tomu prozatím jen Ohnivý pohár a je to opravdu exkluzivní."
„To bych si dala!" přitakala Soňa okamžitě.
„Rád přinesu," souhlasil Edward a zase zmizel.
Rose dopila jedním lokem Krásnohůlského šampiona, vstala ze svého lehátka a posadila se na okraj bazénu mezi Lily a Dominique. Rozložila nové číslo Týdeníku čarodějek a namočila si nohy do bublinkové vody, voda ji příjemně hřála a alkohol z míchaného nápoje se jí okamžitě nahrnul do tváří. Najednou ji něco draplo za kotník a ona s hlasitým zaječením vletěla i v ručníku přímo do vody. Když se vynořila zpátky na hladinu, prskala pěnu na všechny strany. Několik lidí se kolem hlasitě smálo.
„Lokla sis?" dobírala si ji Dominique mezi záchvaty smíchu.
„Ty idiote!" vřískla Rose na Malfoye, který se vynořil pár vteřin po ní, a vzteky mu šplíchla vodu do obličeje. Scorpius se jen ušklíbl a zmizel zase pod hladinou. Rose se celá promáčená vyhoupla zpátky na břeh, ručník jí mezitím někam uplaval.
„To je tvůj nápadník?" zeptala se Soňa spiklenecky a odsunula si z očí sluneční brýle, za kterými se doposud skrývala. „Docela přitažlivý."
„To sotva," zamumlala Rose, ale tváře jí zčervenaly studem. Nohy tentokrát do vody raději neponořila a schovala se zase rychle za Týdeníkem čarodějek.
O pár metrů dál, za skupinkou kruvalských chlapců, právě Edward s Albusem míchali několik drinků.
„Já se z ní zblázním," zamumlal zasněně Edward a přehodil cigaretu do druhého koutku úst.
„Z koho?" zeptal se nechápavě Abe a zadíval se stejným směrem. „Jo takhle. Madam chladná z Kruvalu."
Upřímně Soni moc pozornosti nevěnoval, sledoval spíš po očku Eileen v dvoudílných černých plavkách, jak elegantně vstala z lehátka a hodila míč Lily a Dominique do vody.
„Celý týden kolem ní chodím a pořád nevím, co jí mám říct," přiznal se Ed.
„Cože?" vypálil Abe šokovaně a starostlivě se na kamaráda zadíval. „Tys s ní ještě nemluvil?"
„Ne doopravdy," připustil neochotně. „Tohle je něco speciálního, chápeš? Takový holky tu nemáme."
„Ale jo," bránil Albus nepřesvědčivě svoje spolužačky a snažil se po Ele, která k nim právě mířila, nepokukovat moc okatě.
Z davu se k nim odněkud připletl Rupert Forester, šesťák z Mrzimoru se spoustou uhrů v obličeji.
„Teda Gregoroviči, musím uznat, že pořádat havajský večírek je ten nejlepší způsob, jak vidět hezký holky v plavkách!" zubil se vesele a popadl dva kelímky míchaných nápojů.
„Taky si říkám, proč mě to napadlo až letos," ušklíbl se Edward.
Rupert zase zmizel a na jeho místě se znenadání objevila Eileen.
„Mám se zeptat, kde to vázne," usmála se na chlapce. „Nový plavky, Abe?"
Albus odtrhl oči od její postavy a sklopil zrak ke svým zeleným šortkám, na kterých poletovaly zlatonky. „Dárek od Jamese," vysvětlil.
„Jak jinak," povytáhla obočí.
„Už to bude," ujišťoval ji Edward, rozlil krvavě rudý nápoj do několika kelímků, poklepal na ně hůlkou a tekutina v nich okamžitě vzplála modrými plameny.
„Tak na Turnaj," zahlaholil a zvedl jeden kelímek.
Eileen s Albusem to po něm zopakovali, poté si společně přiťukli a obrátili do sebe hořící obsah kelímků.
Všichni tři se okamžitě zakuckali a začali poulit zaslzené oči, jak jim pití spalovalo hrdlo.
„Je to...je to... trošku silnější...," vyrazil ze sebe Edward mezi záchvaty kašle.
„Trošku," připustil Albus, když se mu podařilo první účinky drinku vydýchat.
****
Laura Blacková dorazila domů z práce pozdě večer i v sobotu. Neměla ve zvyku spěchat, když obě děvčata byla pryč a nikdo na ni nečekal.
Odhodila tašku s věcmi v předsíni a zašla do kuchyně před spaním zakousnout něco málo k snědku. Měla příšerný hlad, zapomněla se v tom blázinci dneska najíst a do rána přece jen zbývalo ještě pár hodin, než aby se to pokoušela vydržet do snídaně. Naneštěstí ji její matka Selene měla dokonale přečtenou, na kuchyňské lince na ni čekalo několik tuňákových sendvičů i se vzkazem, aby si šla brzy lehnout.
Musela se pro sebe usmát, samozřejmě, že se o ni nepřestala starat jako o dítě, přestože sama už dvě děti vychovala. Zakousla se do sendviče a zběžně prohrábla několik neotevřených dopisů, které tam ležely. Většina byla určena Emily, jako obvykle, ale jeden z nich byl adresovaný jí. Nebyl ani od jedné z dcer, to písmo nepoznávala, přesto by přísahala, že už ho někdy viděla. Rozlepila obálku a přečetla si malou kartičku. Byla od Draca Malfoye. Chtěl se večer sejít. Zamyšleně znovu ukousla sendviče. Rozhodla se, že mu odpoví obratem ještě teď.