Mé jméno, má krev III (Harry Potter FF)

Kapitola čtyřiatřicátá - Od úsvitu do soumraku

Turnaj tří kouzelnických škol v posledních týdnech oddělení bystrozorů zaměstnával víc, než bylo Harrymu milé. Vzhledem k narůstající kriminalitě v kouzelnickém podsvětí a nevysvětlitelným útokům, ke kterým teď docházelo stále častěji, se mu každý volný bystrozor hodil ve službě v ulicích Londýna. Hamish MacFarlan nicméně trval na tom, že k ruce potřebuje minimálně šest bystrozorů a Harry mu je neochotně propůjčil.

Sedmnáctého února bylo na Ústředí bystrozorů i přes brzkou ranní hodinu nezvykle živo. Toho dne po setmění mělo v Bradavicích dojít k druhému úkolu a právě probíhala poslední porada, na které se měli ujistit, že je všechno připraveno.

„Jak už jsem říkala, prostor je zajištěn všemi potřebnými ochrannými zaklínadly, pracovali jsme na tom celý týden a včera několikrát zkontrolovali," odříkávala Lola zamyšleně a dvacet lidí sedících v zasedací místnosti jí bedlivě naslouchalo, „svoji pomoc nám nabídlo pět bradavických pedagogů, které jsme již obeznámili s tím, jaká jsou pravidla. Všechno bude z naší strany pod kontrolou, šampionům se nic nestane."

„Děkujeme, slečno Blacková," pokýval MacFarlan potěšeně hlavou. „Pane Gregoroviči?"

Viktor, který doposud celé poradě jen mlčky naslouchal, si neochotně vzal slovo. „Vaše žádost mě upřímně nijak nenadchla," povzdychl si a probodl MacFarlana nesouhlasným pohledem. „Nicméně na Odboru záhad nám vyšli vstříc a dva exempláře nám zapůjčili. Jsou poněkud oslabení, to ano. Ale ne bezmocní. Chci mít vaše slovo, že na ně dohlédnete, MacFarlane."

„Máte mé slovo, pane Gregoroviči," ujistil ho Hamish spěšně. „Pan Tarkovskij přislíbil, že se od nich nehne ani na krok, až do Bradavic dorazí."

Všichni přítomní instinktivně otočili hlavu k Andrejovi, který nepatrně přikývl. Viktor však nevypadal, že by ho kdovíjak slova vedoucího Odboru kouzelných her a sportů uklidnila.

„Pokud do toho můžu vstoupit," ozvala se Laura Blacková, která si všechny přítomné doposud měřila skrz hromadu papírů, které před ní ležely na stole, „vystavujete tím nebezpečí nejen všechny šampiony, ale i zbylé studenty a o bystrozorech a pedagozích, kteří budou po celou dobu v bezprostřední blízkosti, ani nemluvě."

„Při vší úctě, setkáváme se denně s mnohem většími hrůzami," skočil jí do řeči Anthony Bale, jeden z bystrozorů. Pár jeho kolegů se pobaveně ušklíblo.

Laura se však nenechala vyvést z míry. „Já taky, pane Bale. To ale neznamená, že nám bude přát štěstí věčně."

Bale jen pokrčil rameny, tyhle tahanice napříč odbory se ho netýkaly. Dělal jen svou práci.

„Reagujete přehnaně, protože jedním ze šampionů je vaše dcera," pokoušel se jí MacFarlan uklidnit.

„Reaguju přehnaně, protože si koledujete o další průšvih," opáčila Laura nevzrušeně.
„Laura má samozřejmě pravdu," přitakal Harry, „všem nám jde především o bezpečí těch dětí. Při vší úctě, tenhle úkol je trochu moc, Hamishi. Byl jsem ochotný přetrpět mantichory, ale tohle..."

„Úkol má prověřit jejich schopnost poprat se se strachem!" objasnil MacFarlan zapáleně.

„A naši schopnost udržet je při životě," zašeptal Andrej sarkasticky a Lola se po něm ohnala srolovaným pergamenem, čímž si vysloužila od matky sedící naproti podezřívavý pohled.

Jednání na ministerstvu se protáhla do deváté hodiny ráno. Laura, Viktor a několik dalších se pokoušeli napadnout Hamishův plán ze všech stran. Lola však musela připustit, že byl druhý úkol brilantně promyšlený do posledního detailu. MacFarlan a jeho kolegové nenechali nic náhodě, tím si byla jistá. V posledních dnech také na ničem jiném dnem i nocí nepracovala. Jejím úkolem bylo vymyslet všechny možné způsoby, kterými by se mohlo něco pokazit; a toto nebezpečí vzápětí eliminovat. Jestli něco nebude fungovat podle plánu, padne vina na její hlavu. A to si nemohla dovolit.