Mé jméno, má krev III (Harry Potter FF)

Kapitola desátá - V zájmu kouzelnické spolupráce

Po dobré večeři plné exotických lahůdek a prvních nesmělých rozhovorech se zahraničními spolužáky, poslala profesorka McGonagallová studenty spát. Většina se loudala z Velké síně po skupinkách a vzrušeně mezi sebou debatovala o Turnaji tří kouzelnických škol, jenom Edward se zvedl mezi prvními. Bleskově se procpal zástupem studentů a zmizel dřív, než si toho Emily všimla a stačila mu dát kázání o tom, že by se do Turnaje neměl za žádnou cenu přihlašovat.

Eileen pobaveně sledovala, jak její teta vyprovází Edwardovu mizící hlavu v davu hněvivým pohledem. Sama nikam nespěchala, v klidu dojedla dortíček a chtěla od stolu vstát, když se odněkud vynořila Rose s vyděšeným výrazem.

„Já se nemůžu hlásit!" vykvikla. „Ne, pokud pohár bude vybírat dva šampiony, Elo. Kolik dívek se asi za Bradavice přihlásí?"

Eileen pomalu spolkla poslední sousto dortíčku a uvažovala. Nikdo ze Zmijozelu, všechny byly do sebe příliš zahleděné. Z Nebelvíru ji napadla jedině Dominique, ale ta kvůli zranění z famfrpálu špatně chodí, takže je nejspíš indisponována. Žádná odvážná dívka za Havraspár ji nenapadla a už vůbec ne za Mrzimor. Eileen si ani nebyla jistá, kolik z nich je už plnoletých, určitě sotva třetina. Šance, že pohár vybere Rose, výbornou čarodějku a nejbystřejší dívku z jejich ročníku, byla velmi vysoká.

„Tak odstup od sázky," pokrčila Ela rameny. „Nikdo se ti nebude smát."

„Jasně, že budou," skousla si Rose ret, až jí zbělal. „Jsem v háji, Elo. Nemám na to být šampionem."

„Pohár tě nevybere, neboj se," chlácholila ji nepřesvědčivě, když tu se u nich objevil Severus Snape. Neslyšně a nepozorovaně se zjevil jako vždy, když ho nikdo nečekal. Rose se spěšně s Eileen rozloučila a přidala se k posledním opozdilcům opouštějícím Velkou síň.

„Jaké bylo léto?" zeptal se Severus Snape tiše.

„Ušlo to," odpověděla vyhýbavě.

„Jsi plnoletá," poznamenal a propaloval ji černýma očima. „Je jen na tobě, jestli se přihlásíš. Ale pokud ti můžu radit, nedělej to."

„Pohár by mě stejně nevybral," pokrčila Ela rameny ledabyle a zachytila přes síň sestřin pohled. Zamávala na ni, aby na sebe upoutala pozornost. Lola jí odpověděla pokývnutím.

„Možná by ses divila," naklonil se o něco blíž, aby jejich rozhovor neslyšel Scorpius Malfoy, který jako jediný s odchodem ještě otálel. „V NKÚ jsi byla nejlepší z celé školy. A při volbě primusky jsi získala stejný počet hlasů jako Weasleyová. Nevybrali tě jen kvůli tvým přestupkům."

S těmi slovy zmizel stejně rychle, jako se předtím objevil, a nechal ji ponořenou do svých myšlenek. Zadumaně pozorovala, jak Teddy Lupin s pomocí Kingsleyho staví pohár doprostřed síně. Emily kolem něj právě osobně malovala věkovou hranici.

Věčná sláva? To nebylo pro ni. Ohlédla se ke dveřím, kde Lola právě hovořila s Andrejem Tarkovským. Déle už ve Velké síni otálet nemohla, tak se vydala směrem k nim.

„Když jsi říkala, že se brzy uvidíme, myslela jsi tím prostě zítra?" zeptala se pobaveně a přerušila tím tak jejich rozhovor.

Lola se zářivě na mladší sestru usmála: „Tak dobrá nejsem, tohle byl Harryho nápad."

Letmo se objaly.

„Tohle je Andrej Tarkovskij," představila jí muže vedle sebe. „Můj mentor."

Eileen si chlápka prohlížela dost nedůvěřivě. Byl o dost starší než její sestra a jeho nesčetná tetování a jizvy po obličeji a krku budily dojem, že nezažil v životě nic pěkného a nic hezkého ani neočekává.