Mé jméno, má krev III (Harry Potter FF)

Kapitola pětapadesátá - Zapečetěný čas

Harry vyhlížel z otevřeného okna do slunečného rána a pozoroval třepetající se listy zelených topolů. James s Albusem právě seskočili z košťat a pokračovali v hádce, kterou před malou chvíli začali.

„Říkám ti, že to koště je v naprostém pořádku," přesvědčoval ho Abe.

„Copak necítíš, jak jemně táhne doleva, když prudce změníš směr?" odporoval mu starší bratr.

„Jamesi, jsi paranoidní..."

„Ne, zaleť ho ještě jednou, potřebuje vyvážit."

„Musím být za dvě hodiny na tréninku a sotva se po té včerejší nakládačce držím na nohou," zoufal si Albus.

„Bude to jen chvilka," přesvědčoval ho. „No tak Abe, nenech se prosit!"

Otevřeným oknem dovnitř jídelny proudil lehký vítr, který přinášel vlhký vzduch po vydatném nočním dešti. Harry se s hrnkem čaje odvrátil a spatřil na prahu dveří překvapivě čilou Rose.

„Dobré ráno!" zahlaholila a posadila se k prostřenému stolu.

„Dobré ráno," popřáli jí Ginny s Harrym současně.

Rose se u jejich dveří zjevila včera ráno a požádala je, jestli u nich může zůstat do konce prázdnin. Nic nenamítali, i když Harryho stálo hodně sil, aby k nim Ron nevtrhl a neodvedl si ji zase domů. Po dohodě s Hermionou, která se k celé situaci stavěla s klidem, se usnesli, že bude pro všechny lepší, když u nich Rose skutečně zůstane.

„Přišla ti sova," oznámila Ginny své neteři shovívavě a podala jí zapečetěnou obálku.

„Něco z ministerstva?" napadlo ji, protože nazítří měla hned několik schůzek.

„Od vašich."

„Aha," hlesla ledově a obálku s nezájmem zase odložila vedle talíře a demonstrativně na ni postavila hrnek s kávou. Harry s Ginny si vyměnili rychlý pohled, který jí neušel.

„Nevrátím se domů, dokud se táta neomluví za to, co řekl o Scorpiusovi," prohlásila rozhodně a začala si zuřivě mazat máslo na toast.

„Rosie, víš, že Ron je v tomhle dost...," začal Harry nejistě.

„Paličatý?" doplnila ho Ginny laškovně. „Úzkoprsý? Prudérní?"

Rose se zamračila: „Je omezený. Odmítá akceptovat názory jiných a posuzuje ostatní podle svých předsudků."

„Zkus se vžít do jeho pozice," snažil se Harry švagra zastat. „To, že se...kamarádíš," Ginny při tom slově vyprskla smíchy do své snídaně, „zrovna s Malfoyem, je pro něj možná malinko nečekané."

„Abe se taky kamarádí," zopakovala Rose sarkasticky Harryho neohrabaný výraz, „s dcerou Severuse Snapea a nevšimla jsem si, že byste kvůli tomu vyváděli, strejdo."

„Jde o to, že Eileen všichni dobře známe od narození," pokoušela se celou situaci Ginny osvětlit. „Nikdo z vás se se Scorpiusem celá léta nebavil, nedostali jsme šanci poznat ho lépe. Pak je velmi jednoduché si o něm udělat obrázek na základě zkušeností s jeho rodinou."

Harry se na manželku vděčně usmál. V tomhle byla mnohem lepší než on, vždycky si počínal příliš nešikovně.

„Ale to je přece nesmysl," odporovala jim Rose. „Nikoho by neměli soudit podle jeho rodiny. Nebo vy chcete, aby všichni od Jamese, Albuse a Lily očekávali, že budou jako vy dva? Že třeba porazí dalšího Voldemorta?"