Mé jméno, má krev III (Harry Potter FF)

Kapitola dvanáctá - Tajný život Severuse Snapea

„Elo!" vyjekla Rose vyděšeně, když pochopila, co se ráno doopravdy stalo.

Její výkřik však zanikl v ohlušujícím potlesku a jásotu, o který se postaral především zmijozelský stůl, hrdý na to, že i jejich kolej má svého šampiona ve hře.

Eileen jako omámená vstala ze svého místa a mířila k profesorce McGonagallové. Cítila na sobě pohledy celé síně. I přes potlesk zaslechla vzrušený šepot několika studentů. Stiskla ruku ředitelce a následovala ostatní šampiony. Když míjela učitelský stůl, střetla se pohledem se

Severusem Snapem. Nevypadal rozzuřeně, jen krátce kývl hlavou.

Vyšla z Velké síně a ocitla se v malé místnosti plné portrétů čarodějek a kouzelníků, kde nikdy dřív nebyla. Jakmile vstoupila, tváře na obrazech se k ní zvědavě otočily.

Když Abe Potter uslyšel kroky, otočil se. Přál si, ať pohár vybere kohokoliv. Kohokoliv, jen ne Eileen. Nechtěl s ní soupeřit, nechtěl, aby se jí něco při Turnaji stalo. Když spatřil její porcelánově bílou tvář, srdce mu kleslo hluboko do hrudi. Jeho noční můra se vyplnila.

„Ani ses nechtěla přihlásit!" obořil se na ni vztekle. Tohle se nemělo stát! Co je to za hloupý žert?

Eileen nic neříkala, minula svého přítele a šla se postavit ke krbu za Soňou. Teprve v přítmí malé místnosti jako by si všichni uvědomili, co se právě stalo. Michail Lissenko netrpělivě přecházel s rukama za zády tam a zase zpátky a sotva věnoval ostatním pohled. Soňa Daškovová s kamenným výrazem pozorovala praskající oheň v krbu. Francois Delluc a Beatrice Achardová postávali vedle sebe a nervózně se kolem sebe rozhlíželi. Abe byl příliš rozrušený, z toho, že Eileen je jeho soupeřkou, než aby si uvědomil, že se právě stal šampionem.

Dveře za nimi se otevřely a do místnosti se nahrnula celá skupina lidí: profesorka McGonagallová, madame Maxime, Karasov, Kinglsey Pastorek, Harry Potter a Hamish MacFarlan.

„Takže jdeme na to, mládeži, co říkáte?" promnul si MacFarlan potěšeně ruce. „Jsme tady proto, abychom našim šampionům dali první pokyny."

Nikdo z přítomných však nevypadal, že by s ním souhlasil.

Hamish se nenechal vyvést z míry a pokračoval: „Tak tedy, první úkol má již tradičně prověřit vaši odvahu, tudíž vám neprozradíme, co na vás čeká. Čelit tváří tvář neznámému prověří vaši statečnost, která je jedním z předpokladů šampiona. První úkol se uskuteční sedmnáctého listopadu před ostatními studenty a před porotou. Pamatujte, prosím, na to, že ačkoliv byli za každou školu vybráni dva šampioni, v Turnaji jste všichni soupeři. Každý bojuje sám za sebe. Vítěz může být jen jeden."

Eileen sotva vnímala, co Hamish říká. To, že výběr padl na ni, ji nepřekvapilo. Neměla problém nést následky za svou volbu. Znepokojoval ji fakt, že bude soupeřit s Abem a Soňou. Byli to její přátelé, účast v Turnaji však znamenala, že se od teď stali protivníky, jak jim MacFarlan připomněl. Eileen si byla jistá, že tahle hra by rozeštvala i sourozence.

„Šampioni nesmějí požádat kohokoliv z učitelů nebo dospělých, aby mu s úkoly pomohli," pokračoval Hamish s vysvětlováním pravidel, „ani nikoho z bystrozorů," spočinul varovným pohledem na Eileen a Albusovi. „Prvnímu úkolu budete čelit vybaveni pouze svojí hůlkou. Používání jakýchkoli povzbuzujících kouzel a lektvarů, je přísně zakázáno. Pokyny k dalšímu úkolu dostanete, až dokončíte ten první. Nezapomněl jsem na nic, Pastorku?"

„Myslím si, že ne. To bude pro dnešek zřejmě všechno," přitakal Kingsley svým klidným hlasem. „Teď se rozejděte do svých kolejí a zítra odpoledne se sejdeme na rozhovorech s tiskem. Přeji všem dobrou noc a gratuluji vám."