Mé jméno, má krev III (Harry Potter FF)

Kapitola dvacátá - První úkol, první oběť

„Skvělé - vidím, že už jsme všichni, takže nastal ten správný čas oznámit vám, co vás čeká!" sdělil jim Hamish MacFarlan rozjařeně.

Žádný ze šampionů však nevypadal, že by si to celé užíval tak náramně, jako on sám. Francois Delluc se pokusil o něco jako zdvořilostní úsměv, ale rty se mu spíš stáhly do bolestného šklebu. Oproti tomu jeho spolužačka Beatrice vypadala, že se každou chvíli pozvrací. Eileen si pomyslela, jaké má štěstí, že neuposlechla Edwarda a nelokla si ohnivé whisky na posilněnou. Zcela určitě by z ní právě teď vyletěla MacFarlanovi k nohám.

„Až dostaneme z tribun znamení, že je vše připraveno, přistoupím k vám s tímto mníškem - " pozvedl malý nachový váček a zatřásl jím - „a každý z vás si z něj postupně vybere žeton s číslem, který určuje pořadí, v jakém vstoupíte do ohrady. Pro každého z vás je připraven jeden tvor. Vaším úkolem bude tohoto tvora obejít a zmocnit se jednoho libovolného předmětu ukrytého v jeho hnízdě," řekl MacFarlan tak samozřejmě, jako by je posílal pro nákup. „Abyste rozuměli, hnízdo každého z nich bude obsahovat hned několik kouzelných předmětů. Vy si však můžete odnést pouze jeden a to ten, o kterém usoudíte, že vám v jednom z následujících úkolů dobře poslouží. Je vám to jasné?"

S několikavteřinovým zpožděním, jako kdyby k nim jeho hlas doléhal z nesmírné dálky, šampioni jednomyslně přikývli.

„Počet bodů, které získáte, se bude odvíjet od toho, jak rychle si s tvorem poradíte a jakým způsobem," pokračoval MacFarlan důrazně. „Nezapomeňte, že porota hodnotí nejen vaši odvahu, ale i kouzelnické schopnosti a důvtip. A teď k tomu, jaký tvor na vás čeká."

Hamish vytáhl z kapsy hůlku a okázale jí mávl. Na protější straně stanu se rychlým pohybem rozvinula papírová mapa, která byla doposud srolovaná. Všech šest šampionů svorně otočilo hlavu tím směrem právě ve chvíli, kdy na ně z plátna zůstaly zírat dvě divoce planoucí oči tvora, s jakým se ještě nikdo z nich v životě nesetkal. Měl mohutné lví tělo, obrovská křídla jako drak, dlouhý štíří ocas plný ostrých bodáků a v jeho tváři bylo něco neuvěřitelně fascinujícího, co vzdáleně připomínalo člověka.

„Mantichora," zašeptala Eileen ohromeně.

Zbylých pět šampionů k ní otočilo překvapeně hlavy.

„Ano, výborně! Slečna Blacková správně odhalila, že se jedná o mantichoru!" zvolal MacFarlan potěšeně.

Než se kdokoliv z nich stačil s faktem, že za plentou stanu na ně čeká nestvůra známá pro svou zálibu v lidském mase, vyrovnat, MacFarlan už otvíral nachově rudý mníšek.

„Dámy první," řekl a nabídl jej Soni Daškovové.

Kruvalská šampionka sebevědomě sáhla dovnitř a vytáhla žeton s číslem 1. Nehnula ani brvou a uvolnila místo jedené ze svých soupeřek. Beatrice Achardové se ruka nepříjemně klepala, když z mníšku vytáhla žeton s číslem 5. Eileen nad pořadím nepřemýšlela, prostě to chtěla mít hlavně co nejrychleji za sebou. Sáhla dovnitř, popadla první žeton, který ucítila a v přítmí stanu v dlani odhalila číslo 6. Poté na řadu přišli chlapci, Michail Lissenko s kamenným výrazem zjistil, že do ohrady vstoupí jako třetí. Francois nevypadal zdaleka tak nervózně jako jeho spolužačka, ale když si vylosoval žeton s číslicí 2, z obličeje se mu vytratil i zbytek barvy. Teď už bylo jasné, že Abe půjde na řadu jako čtvrtý, ruku do mníšku tedy strkal smířený s tím, že na pořadí neměl žádný vliv.

„Tak to bychom měli!" zvolal MacFarlan potěšeně. „Pokud je vám vše jasné a nemáte žádných otázek, nezbývá mi než vám popřát hodně štěstí, mládeži! Slečno Daškovová, až uslyšíte první hvizd píšťalky, vyjdete ze stanu do ohrady. Druhý hvizd oznamuje začátek vašeho pokusu. Uvidíme se tam!"