Mé jméno, má krev III (Harry Potter FF)

Kapitola sedmačtyřicátá - Zničeni strachem

Dorazili k sněhobílé budově, která se tyčila nad ostatními krámky kolem. Před Gringottovic bankou už panoval mírný chaos. Když Draco, Laura a Bale vykročili směrem k hlavním dveřím, střetli se s Harrym, který se sotva o pár stop dál přemístil.

„Teddy a několik dalších už jsou uvnitř," vysvětlil jim, „společně se skřety se snaží narušitele najít, ale vypadá to, že opravdu zmizel."

Vystoupali po mramorovém schodišti až k naleštěným bronzovým dveřím, u kterých stáli dva skřetové ve stejnokrojích. Měřili si je podezřívavými pohledy.

„To je v pořádku," ujistil je Draco příkře, „všichni jsou tu se mnou."

Skřeti je velmi neochotně pustili dovnitř, prošli dalšími dveřmi, tentokrát stříbrnými, a ocitli se v obrovské dvoraně z mramoru. Na vysokých židlích za dlouhým pultem jindy sedávala dobrá stovka skřetů, dnes však mez nimi vládl zmatek. Postávali v hloučcích okolo, povídali si mezi sebou a nerudně přitom vrhali podezřívavé pohledy po několika bystrozorech, kteří prováděli vyšetřování. Na nově příchozí skupinku nahlíželi se zjevným opovržením. Jejich pozornost však odvedl Bill Weasley, který zamířil skrz sál přímo k Harrymu a ostatním.

„Harry," potřásl mu zběžně rukou, ostatním jen přikývl na pozdrav. Po jeho jindy veselém úsměvu nebylo ani památky.

„Co už víte?" přešel Harry rovnou k věci.

„Došlo k tomu asi před hodinou," vysvětlil Bill, „ve chvíli, kdy bylo v bance nejvíc lidí a dobrá polovina skřetů byla zaměstnána. Nikdo si ničeho nevšiml, dokud se nespustil jeden z bezpečnostních alarmů v nejnižších patrech."

„Už víte, které trezory vyloupil?" zeptal se Bale ostře.

Bill si povzdychl. „Jen jeden," odpověděl a výmluvně se zadíval na Lauru.

Srdce jí kleslo až do kalhot, teď už nebylo pochyb, že jde o její rodinu. Byla do morku kostí přesvědčená, že dotyčný věděl moc dobře, co v trezoru najde.

Zpoza pultu k nim zamířil Teddy Lupin s obrovskou knihou v podpaží a soudě podle jeho výrazu, nenesl ani on dobré zprávy.

„Našli jsme skřeta, který zřejmě vzal toho zloděje dolů," řekl zachmuřeně.

„Výborně, podrobte ho výslechu," přikázal Harry.

„Je mrtvý," dodal Teddy.

Všichni si vyměnili všeříkající pohled – mají tedy dočinění s někým, kdo se opravdu neštítí ničeho. Bill se okamžitě omluvil a zamířil rovnou ke skřetům, aby jim onu zprávu oznámil sám. Přeci jen ji přijmou daleko lépe od čaroděje, se kterým léta spolupracují a mají k němu jakýsi typ důvěry, byť jejich rasa něčím takovým příliš neoplývala. I tak se dalo očekávat, že vražda jejich druha vyvolá pořádnou nevoli.

„Naneštěstí máme poslední záznamy, které si ten skřet zapsal do knihy příchozích návštěvníků," přerušil ticho Teddy po chvíli.

„Naneštěstí?" zopakoval Draco nechápavě.

„Podle jeho zápisu dnes do Gringottovy banky v sedmnáct hodin dorazila Laura Blacková, aby navštívila svůj trezor," vysvětlil Teddy nervózně.

Muži se na Lauru překvapeně zadívali. Výraz v její tváři však nenapovídal, na co myslí.

„To je přece nesmysl," odporoval Bale, „slečna Blacková strávila poslední tři hodiny se mnou."

„Vážně?" uklouzlo Dracovi tiše, ale nikdo kromě Anthonyho to neslyšel, protože se slova okamžitě ujal Harry.

„Je nad slunce jasné, že se někdo za Lauru vydával, aby se dostal k jejímu trezoru, pokud možno nepozorovaně," rozhorlil se Potter. „Vždyť je to tak primitivní," odfrkl si při vzpomínce, že se o něco podobného s Ronem a Hermionou pokusili téměř před dvaadvaceti lety také.