Pozn. autora:
Páni! 2K přečtení. Ještě na konci března bylo 1K a teď 2K přečtení. Já prostě nemám slov! Jsem v šoku <3
Abych řekla popravdě, k přidání dalšího dílu se dokopávám už od dvou hodin :D Dneska jsme měli sportovní den, ale jelikož celý den nám pršelo, volejbal se zrušil a já si pouze zahrála proti dvou týmům z osmi :( A teď si i představte, že jste s polovinou učitelů celých pět hodin zavření v jedné místnosti :D Už se těším až se jich v pátek zbavím :D Bohužel musím ještě tři dny - vlastně dva dny, pátek se už vlastně de-fakto nepočítá - s nimi vydržet :D A jelikož se naše škola bude přes prázdniny bourat (dobře. Bohužel se bude bourat jenom jídelna, protože tam máme ještě stoletá okna :D), tak je sto procentí pravděpodobnost, že do čtvrtka budeme kmitat a já je budu mít do jedné hodiny na očích :D
No, ale abych se vrátila zpátky k příběhu, protože co se děje u nás ve škole není moc důležité :D Ale i to s tím trochu souvisí, proč jsem teď nepřidávala :)
Takže chtěla bych vám moc poděkovat, že můj příběh stále čtete. Takže vám moc děkuju!
* * *
LOUIS VIEW
Hned, co byl oběd, počkal jsem na Harolda a Liama na hřišti, kde jsem si to s nimi domluvil. Musím si s těmi debily promluvit. Byl jsem opřenej o zeď a díval se na hřiště a tribunu před sebou. Vlastně jsem ani sám nevěděl, proč jsem začal hrát fotbal. Asi proto, že ho hrál můj táta a tátův táta, můj děda. Nevím. Ale pamatuju si, že když mi bylo pět, fotbal jsem nenáviděl. Chodil jsem na něj z donucení a strašně mě to štvalo. Poté do týmu přišel Paul. Ten už v té době byl o týmu výš, ale jednou se porval s Nickem Brownem a trenér ho poslal k nám do týmu. A víte, co mi tenkrát Paul řekl? „Když tě to tak sere, tak sem nechoď." V té době jsem ho měl docela rád, protože mě na rozdíl od Stylese a kluků chápal. No, ale jakmile fotr zjistil, že na ten fotbal doopravdy nechodím, strhlo se doslova peklo. Už jsem nebyl ten jeho malý synáček, se kterým každý týden jezdil na motorky, ale stal se zrádcem. A tak jsem se na ten fotbal vrátil a Paula za to začínal nenávidět.
Ale teď, když se nad tím zamyslím, tak jsem se mu mstil bezdůvodně. Měl bych nenávidět sebe a ne Paula. Poslední dobou si uvědomuju svoje chyby... Bohužel už je pozdě je urovnat.
„Tomlinsone," slyšel jsem Haroldův smích u tribun společně s Paynem a šli přes hřiště ke mně. Proč obcházeli celou školu?! „Sorráč, že jdeme pozdě. Payne chtěl ještě cigára, tak jsme museli rychle sjet do trafiky," řekl a já protočil panenky.
„Můžete mi vysvětlit ten včerejšek?" Šel jsem rovnou k věci, když už byli pár metrů ode mě a zkřížil si ruce na hrudi.
„Co bylo včera?" Podíval se Payne nechápavě na Stylese a on se ušklíbl.
„Myslíš Horana?" Začal se smát a já nadzvednul obočí. „Stále tě sere, že ti ta kráva dala facku?" Smál se a já zatnul zuby. Hlavně klid, vole! „Pokud nemáš k tomu koule, tak si jí po škole odchytneme. Žádný problém," pokrčil rameny, ale to už jsem ho chytil za triko a přirazil ke zdi.
„To si zkusíš, Harolde a zmaluju ti takovou, že tě ani Anne nepozná," zatnul jsem nasraně zuby a Harold se jenom uculil.
„Ty jsi se do ní zabouchnul," začal se smát. „To ti to ego už spadlo až tak dolů, že ses zamiloval do slepé holky?" Tentokrát se už začal smát i Payne a já zatnul pěst.
„To, že je slepá neznamená, že není nádherná," řekl jsem.
„Ale je k ničemu," Louisi, klídek. To dáš... „Copak?" Naklonil hlavu na stranu. „Kde je ten Louis, který se ještě před měsícem s námi vsadil, že jí ojedeš?" Zamračil jsem se. „Nebo to mám udělat já? Nebo Josh by si dal. Už ho Rebecca unavuje," řekl a to už jsem se neudržel a vrazil Stylesovi pěstí. Křup. Zdálo se mi to nebo mu právě křuplo v nose? „Co děláš, ty kokote?" Zakřičel naštvaně. „Tohle si vypiješ," řekl a kývnul na Liama. Rychle jsem se na něj otočil, ale to už jsem schytal od Liama pěst. Za ní následovala další, další, další a přidal se i Styles a já se asi po deseti úderech zřítil na trávník. Začali do mě kopat a dokonce i šikovně do obličeje a ať jsem se snažil sebevíc, byli na mě dva a já jim nestačil. Hlavně Paynovi, když chodil na box.
„Co se to tu děje?! Stylesi, Payne?!" Slyšel jsem trenérův křik přes celé hřiště a poté Paynova slova, že musí rychle vypadnou a mě tam nechali. Trenér ke mně přiběhl a pomohl mi na nohy. „Co se stalo, Tomlinsone?!"
„Jsou to kreténi," řekl jsem a vyplivnul krev. „Jsem v pohodě, trenére,"
„To vidím. Jdeme na ošetřovnu a já mezitím zavolám vašemu otcovi,"
„Nebude třeba," zavrčel jsem naštvaně.
„Jo, jasně. A odpoledne tě tu najdeme někde ležet. Pojď," řekl a přehodil mi ruku přes jeho krk. Připadal jsem si teď jako naprostá slabota, ale nechtěl jsem už trenérovi odmlouvat.
BELLA VIEW
S Jessicou jsme si sedly ke stolu a já začala hledat na podnosu vidličku. Když jsem jí našla, nahmatala jsem talíř s jídlem a pustila se pomalu do jídla.
„Jaké to je?" Promluvila Jessica a já nevěděla, o čem mluví.
„A co?" Zeptala jsem se jí a pousmála se na ní. Zatímco Niall doma nejspíš vyspává, a nebo si chladí svůj obličej, tak jsem celý den byla s Jessicou a... je to s ní úžasný! Konečně už vím, jaké to je mít kamarádku jako hlavní postavy v knížkách. Je to něco nepopsatelného! Takhle nikdy jsem si jakživ s žádnou holkou nepovídala.
„Být slepá," zašeptala potichu a já na jejím hlase poznala, že se stydí. Nechápala jsem proč. Za ty roky jsem si už na takovýhle otázky zvykla a vůbec mi to nevadí. Tedy dříve vadilo, ale to mi bylo nějak šest let a byla to moje blbost. Jako každá malá holčička jsem si chtěla jít s někým hrát, ale jelikož jsem neviděla, tak jsem žádný kamarádky neměla, protože kdo by se chtěl kamarádit se slepcem?! Proto jsem se hodně vtírala k Paulovi a Niallovi, ale nikdy mi to nevadilo. Bez nich bych dneska byla Sky v knížce Bez naděje od Colleen Hoover. Nevěděla bych, co například znamená LOL, WTF a podobné výrazy. Takže to vlastně byli moje penisový kamarádky. To zní hodně, hodně, hodně, hodně divně, že jo?!
„Slepý," zavtipkovala jsem a začala se smát, ale od Jess mi nic nepřišlo. „Hele, pokud si teď připadáš trapně, tak nepřipadej. Takovýhle otázky už dostávám od dětství a nevadí mi to," řekla jsem ji na rovinu a dala si do pusy... prázdnou vidličku. Hej! Kde mám to maso, které jsem si pravděpodobně nenapíchla na tu vidličku?! Začala jsem v duchu nadávat, ale v hlavě jsem se snažila najít odpověď na Jessiynu odpověď. Každému jsem vždycky říkala to, co jsem zrovna v tu danou dobu ke svému „problému" cítila. Tentokrát jsem ale odpověď neznala.
„Pokud nechceš, nemusíš odpovídat," zašeptala Jessica, která se pravděpodobně stále styděla.
„Jo, chci," pousmála jsem se. „Jenom nevím, co odpověď," vydechla jsem. „Víš, Jess... Občas si říkám, že být slepá je skvělá věc a někdy hrozná. Být slepá aneb ta horší část je ta, že svoje blízké a lidi, na kterých mi záleží, jsem nikdy neviděla na vlastní oči. Takže používám buď fantazii, a nebo když mi dovolí, abych si je ohmatala, tak si je ohmatám a udělám si obraz, jak vypadají, ale stále to není přesné. No a ta lepší část... Třeba Styles, Tomlinson...Nemusím se dívat do očí těch, kteří mě nenávidí, a které nenávidím já. Takže tak," pokrčila jsem rameny. „Tentokrát se svou odpovědí nejsem spokojená," řekla jsem se smíchem. „Ale třeba za rok ti odpovím, jaké to je vidět,"
„Cože?" Zeptala se Jessica šokovaně.
„Niall nic neříkal?" Divila jsem se, že to ta slepice Irská nevykokrhala do světa. Co se stalo?! I když počkat. Vážně jsem si v duchu řekla, že slepice kokrhá? Pane bože, já dneska mám mozek jako nějaká blonďatá modelka, co si sotva umí zapnout notebook.
„Ne,"
„Aha. No tak... Půjdu na operaci," řekla jsem nadšeně a Jessica se začala radovat taktéž, ale v tu chvíli jsem za svými zády slyšela rozhovor dvou kluků.
„Styles a Payne zmlátili Tomlinsona," řekl jeden z nich a já zalapala po dechu.