Vyjdeme na čerstvý vzduch. Zhluboka se nadechnu a vyjdu za Stevem. Steve nás vede spletitými uličkami New Yorku. Nemám nejmenší tušení, kam jdeme. Docela mě to znervózňuje. Koho by to sakra neznervózňovalo? Chlap, kterého znám jen pár hodin, mě vede za nějakým jeho kamarádem. Úžasný. Když se Steve zastaví u Stark Tower, jen se na něj (za dnešek už po tisící) nechápavě podívám.
„Tvůj kamarád pracuje ve Stark Tower?" zeptám se.
„On ji vlastní." odpoví mi Steve.
„Neříkej mi, že jdeme za Tonym Starkem." na sucho polknu.
„Přesně za ním." naneštěstí pro mě to Steve odsouhlasí.
„Chápu dobře, že jdeme do nejošklivější budovy v celém New Yorku za největším egoistou, kterého svět kdy viděl?" mluvím pomalu a každé slovo poctivě vyslovuji. Mluvím jako na mentálně zaostalého. S úsměvem přikývne.
„Nikdy jiný nemá takové schopnosti jako on." vysvětlí mi.
„Pokud tvoji matku unesli za bílého dne a nějaká kamera to natočila, Stark ten záznam najde. Tím nám pomůže zjistit, kam ji zavezli." vysvětluje mi svůj plán.
„Fajn. Pro mamku udělám cokoliv." přikývnu.
Společně vejdeme do Stark Tower, kde si přivoláme výtah. Když nastoupíme do výtahu, cítím se dost nesvá. S cinknutím výtahu si vystoupíme. Rozhlédnu se po celém pokoji, který je třikrát větší než náš obývací pokoj. Pohledem zajedu k baru, kde stojí Stark se skleničkou nějakého alkoholu. Jakmile nás zahlédne, vřele se usměje.
„Copak starouš si už konečně našel holku?" otáže sarkasticky. Kdo je u něho starouš? Když Steve vypadá tak na dvacet a Starkovi je kolem pětatřiceti let.
„Hrozně vtipné Starku." pronese rozčileně Steve. Stevovu poznámku úspěšně ignoruje a jeho pozornost se přesměruje ze Steva na mě. Jeho pohled mě skenuje od hlavy až k patě. Na určitých partiích se zastaví déle, než je zdrávo.
„Tak kdo pak je ta tvoje pohledná společnice?" zeptá se zvědavě.
„Jsem Annabeth Laureen."představím se.
„Já jsem Tony Stark..." chce pokračovat v představování, ale já mu do toho skočím. „genius, bilionář, playboy, filantrop. Máte slabost pro alkohol a ženy. Vlastníte obrovskou firmu na výrobu zbraní a hrdý na to zrovna moc nejste. Když jste uviděl svoje zbraně v akci, přimělo vás to vyrobit oblek. Pod jménem Iron Man pomáháte zachraňovat svět. Moc rád se předvádíte. To dokazují vaše noční akce s oblekem pod vlivem alkoholu. Ke všem lidem se chováte jako namyšlený arogantní blb s egem větší než Stark Tower. Vynechala jsem něco?" zeptám se, když dokončuji popis Starka. Stark se Stevem na mě koukají s otevřenou pusou.
„Co je? To nikdo z vás nečte noviny? Když je tam pořád." syknu naštvaně.
„Už jsem se začal bát, že jste jedna z mých fanynek." odfrkne si pobaveně.
„Já a vaše fanynka? Dovolte, abych se zasmála." na důkaz své poslední věty propuknu v hlasitý smích.
„Fajn. Co teda potřebujete? Protože pochybuji, že jste mě jen přišli poctít svou milou návštěvou." řekne sarkasticky. Pohlédnu na Steva. Teď přišel čas na něj.
„Víš, potřebujeme pomoct. Potřebujeme najít matku Annabeth. Unesli ji." vysvětluje mu situaci Steve.
„No a co já s tím? Nemůžu hledat každou unesenou osobu v New Yorku." řekne klidně Stark.
„To sice ne, ale nemůžeš jednou udělat výjimku?" poprosí ho Steve.
„Proč bych měl?" otáže se otravně Stark. Chvíli se ještě se Stevem dohadují a já začínám ztrácet trpělivost. Dost už. Zahajuji plán B. Pohledem vyhledám Starkovy oči a pomalými kroky se k němu přibližuji. Jakmile jsem dostatečně blízko, zastavím se a promluvím.
„Ztratil jste někdy někoho, pane Starku? Někoho kdo byl důležitější než váš život? Někoho kdo s vámi byl jak v dobrém tak i ve zlém? Někoho kdo vás miloval takového, jaký jste?" Najednou jeho oči posmutní.
„Představte si, že ano. Když mi bylo jednadvacet, zemřeli mi rodiče. Jednoho dne si odjeli něco zařídit a už se nevrátili." odpoví mi šeptem, jako by se bál říct tuto skutečnost nahlas.
„Tak jistě chápete můj strach o moji matku." povím mu a odstoupím si.
„Dobře. Pomůžu vám. Jdeme do mé laboratoře." oznámí nám Stark a rázuje si to do výtahu, když v tom se zastaví.
„Jó, abych nezapomněl. Když už spolu pracujeme, tykejte mi Annabeth." zvolá na mě a pokračuje v cestě.
„Jasně." zvolám a jdu za ním.
Dojedeme do moderně zařízené laboratoře. Stark se postaví doprostřed před obrazovku.
„Jarvisi?" poví Tony, aniž by zvedl hlavu od obrazovky.
„Ano, pane?" ozve se vzápětí. Zběsile se rozhlížím, abych našla zdroj zvuku, jenže nelze určit, odkud přesně jde.
„Najdi mi kamerové záznamy z dnešního dne v ulici Amsterdam Ave 30." Jakmile zaslechnu svoji adresu, upřu pohled na obrazovku. Celá obrazovka je pokrytá informacemi o mně. Je tam úplně všechno od mého narození po moji školu, kam chodím.
„To si děláš..."vydechnu.
„Pozor na pusu. Kdybys řekla neslušné slovo, starouš by se nám mohl složit."zazubí se Tony. Steve si jen naštvaně odfrkne.
„Jak si to všechno našel?" zeptám se zájmem.
„To bylo lehký. Jenom jsem hacknul pár úřadů. Lehký jako facka." mávne nad tím rukou.
„Ty jsi vážně genius."řeknu vyjeveně.
„Říkáš to, jako bys to mu nemohla uvěřit."podiví se Tony.
„Taky že ne." opáčím se smíchem. Tony už chce něco namítnout, ale přeruší ho Jarvis.
„Hotovo, pane."
„Díky, Jarvisi." Na obrazovce započne přehrávání dnešního rána. Bohužel na videu není vidět nic, co by bylo podezřelé. Jediné co je vidět, jsem já, jak odcházím a přicházím. Poté je ještě vidět příchod Steva a odchod Steva se mnou, ale nic víc.
„To není možný. Museli nějak přijít a odejít. Nemohli se vypařit."rozhodím naštvaně rukama. Záznam si přehrajeme několikrát po sobě, ale nic nenajdeme. Tony hackne ještě jiné kamery, ale i ty nám nepomůžou. Tony se na mě lítostivě podívá. Už se mě začne zmocňovat panika, když si vzpomenu na Kříž andělů. To Samuel chce. Jakmile to najdu, dostanu svou matku zpět.
„Jarvisi?" oslovím ho nejistě.
„Ano, slečno Laureen?"odpoví mi umělá inteligence.
„Zkus najít, co je Kříž andělů." přikážu mu.
„Kříž andělů je artefakt, který má podobu kříže. S jeho pomocí můžete vládnout, jak normálním andělům a tak i temným. Máte v tom neomezenou moc. Jenže s jeho nalezením je to složitější. Původně byl vyroben anděly kvůli soudržnosti nebe, ale Kříž byl ukraden stoupenci Lucifera a Kříž začal být využíván pro moc. Andělé ho získali zpět, ale usoudili, že by bylo příliš nebezpečné a tak Kříž předali andělovi, kterého zvolili jako nejzodpovědnějšího a začali mu říkat Strážce. Od té doby se neví, kde se Kříž a jeho strážce nachází." ukončí Jarvis svou přednášku. Tak to nám taky nepomohlo, ale nesmím se vzdát.
„Jarvisi, dej mi na obrazovku vše, co nějak souvisí s Křížem andělů." nařídím mu.
Jarvis udělá přesně, co mu povím. Na obrazovce zavládne chaos. Je zaplněna všemožnými informacemi o Kříži andělů. Tak to bude nadlouho. Sprásknu ruce.
„Pochopím, když budete mít lepší věci na práci než tohle se mnou pročítat." povím.
Tony se podrbe na krku.
„No víš, já musím do Stark Industriest, ještě něco zařídit." řekne omluvně.
„Můžu tady zatím zůstat a hledat informace?" zeptám se nervózně, protože mi přijde blbý tady pobývat, když tu Tony není.
„Samozřejmě." přikývne.
„Děkuji moc." poděkuji mu. Kývne a odejde. Zůstanu tady jenom se Stevem.
„Pustíme se do toho?" otážu se hraně nadšeně.
„Jo, hrozně se těším." odpoví mi stejným tónem jako já.
Společně se prohrabáváme tím neskutečným množstvím dokumentů. Většinou se všude píše to samé. Artefakt. Neomezená moc. Andělé. Strážce. Těch pět slov se neustále opakuje.
Když jsme tak v půlce, začnou mi těžknout víčka. Snažím se odolat náruči sladkého spánku, ale nakonec mu stejně podlehnu.
Hádejte, kdo je zpět z dovolené. Tímto se chci omluvit, že dva týdny nevyšla kapitola. Doufám, že se vám tato kapitolka bude líbit a jako vždy budu ráda za vaše votes a komentáře.