Megan
Dívala jsem se na Harryho odcházející záda do kuchyně. Na zemi leželi jeho věci, jako každá žena jsem k nim přišla a zvedla je. Musím to dát do pračky, v mikině nic není. Ještě kalhoty, jedna kapsa nic, druhá, vytahuju nějaký papírek. Dívám se na něj a nevěřím svým očím. Zase.
„Megan ta voda chutná nějak..." nedořekl větu, protože uviděl, co držím v ruce.
„Co to je?" usmála jsem se. Snažím se nešílet a nebrečet jako malá holka. Prostě se chovej chladně a nedej na sobě zdát, že jsi naštvaná. Dívala jsem se na něj tím nejvíc neutrálním výrazem, který umím. Nečekala jsem, že zrovna v těchto chvílích bude běhat po venku za nějakýma, ani to nebudu říkat. Tolikrát jsem si říkala, že jednou to přijít musí. Rozchod nebo hádka, která k němu povede. Stala se. Několikrát, ale co jsem si myslela? Muži nejsou věrní. Nikdy. I kdyby jste jim každý den snášely modré z nebe, vždycky je to přestane bavit a najdou si jinou, která je uspokojí tak jak by si to přáli a tohle se bude opakovat dokud zase ona na to nepřijde. Přijde mi to docela vtipné, to, že se to mohlo stát na začátku našeho vztahu, ale proč by to dělal teď. Myslela jsem si, že je všechno za námi. Nevím, možná to je mnou a moc nad vším přemýšlím, ale chtěla bych vidět jakoukoliv ženu v mé situaci taky by nebyly klidné. Nejde být. Je to přece váš muž. Váš život.
„Tu holku ani neznám. Dnes ráno jsme na sebe narazili," vysvětlil.
„A?"
„Strčila mi do ruky papírek s jejím číslem," řekl.
„Vidím," pobaveně jsem se na něj dívala. Je vtipné jak se snaží vysvětlit ty jeho lži, ale mě to nebaví jako obvykle, ale teď neodejdu. Nechám ho ať vidí,co dělá, ale projít se musím jít. Nechat si to všechno běžet hlavou. To je největší jistota.
„Megan, přece nebudeš naštvaná kvůli takové prkotině jako je číslo nějaký neznámý holky," zabrblal.
„Zajímá mě jen to, co, ti dalo ten důvod si ten papírek nechat." Jeho výraz se změnil na nepopsatelnou věc. Byl zmatený, protože sám nevěděl, proč si ho nechal.
„Já nevím, nebyl čas ho někde vyhodit," říkal.
„Proč se mi nedíváš do očí?" Hrubě jsem se opáčila.
„Nemůžu se ti dívat do očí, když vím, že mi nevěříš," smutně mluvil. Na jednu stránku mi ho začínalo být líto, ale pak se podívám do své pravé ruky a všechno se vrátí.
„Harry, ty víš, že tohle je zase něco jiného."
„Ale sakra, když řeknu, že to je takhle, tak proč mi kurva nevěříš," zařval na mě.
„Křičíš," zašeptala jsem a z očí se mi spustila slza. Odstoupila jsem o kus od něj a stála jako přikovaná. Mám z něj respekt. Sice jsem chtěla hrát nedotknutelnou, ale nejde to. Bojím se ho víc než jsem si myslela.
„Jo, protože když ti kurva řeknu, že tě nepodvádím tak tě nepodvádím," řval víc a víc. Dívám se na jeho ruce, které jsou pokryty hustými mapami vystouplých žil. Hrubě dýchal a díval se na mě očima, které jsem ze srdce nenáviděla.
„Přijdu večer," řekla jsem. Musím pryč nebo se zase stane něco, co nechci a hlavně něco čeho bude litovat až se zase zklidní. Šla jsem pomalu ke dveřím. Jeho tlukot srdce jsem mohla slyšet jak jsem kolem něj procházela.
„Nikam kurva nepůjdeš. Ty mě bude poslouchat," zakřičel. Moje srdce přestalo tlouct. Jeho dlaň mě silně svírá zápěstí. Nedokážu ze sebe vydat ani hlásku. Dívala jsem se do jeho očí a hledala Harryho, ale nebyl tam. Bylo tam jen zlo. Mojí ruku pustil, podíval se na mě a odešel.