Frustrovaně se procházím po pokoji tam a zpátky doufajíc, že se můj pokoj změní na luxusní apartmán s vyhřívaným bazénem. Už je něco kolem čtyř hodin ráno a já jsem oči nezamhouřila. Klepu se strachy, že když usnu, tak mě tady něco sežere. Co mám k sakru dělat? Náhle uslyším ránu. Rychle se dostávám k oknu a snažím se najít něco, co by odpovídalo výstřelu. Uvidím muže. Hnědovlasého muže se svalnatou postavou a vedle něj bezvládné tělo postaršího pána v saku. Jeho oči se upíraly na něj, ale pak se přesunuly na mě. Upřeně se mi díval do očí a propaloval mě. Cítila jsem, jak se mi chvějí kolena. Snažila jsem se vyčíst, co cítí nebo alespoň to, co ho vedlo k tomu, aby zabil člověka. Dívá se na mě a nehýbe se. Nevím, co čekat. Z nenadání se vedle něj objeví další muž, který mě spatří. Oba se prvně podívají na sebe a pak na mě, mé tělo mi zkamení. Mám utéct?
Pán, co přišel později vytahuje zbraň a namíří ji na mě. Moje hlava není schopna vymyslet, co dělat. Mám pootevřenou pusu a oči se mi upírají jen na něj. Nahne se k němu hnědovlasý mladík a něco mu řekne. Nečekaně se muž se zbraní otáčí a jde pryč a pak nastane něco, co jsem nečekala. Můj nádherný vrah, který mě k smrti děsí vyšel ke vchodu do bočního schodiště. Chci ho potkat. Rychle se rozbíhám a plížím se chodbou až ke schodišti. Pomalu otvírám dveře, které se za sebou sami zavřou. Stojím a čekám na jeho příchod, ale nikde není. Otáčím se a jdu zpět do svého pokoje. Kolem mě chodí hmyz a já se štítím dýchat kvůli tomu, jak moc nechutné to je. Nuceně zatlačím do dveří bez kliky.
„Tady jsi," řekne hrubý mužský hlas. Vylekaně jsem se otočila a uviděla jsem onu postavu. Byl to on. Sakra, co mám dělat. Je tak nádherný. Ve tmě na mě svítí modro-šedé oči. Udělám krok dopředu směrem k němu.
„Neznamená, že když jsem tě nezabil dole, tak to neudělám tady," mluvil vážně. Zastavila jsem se.
„Ty neumíš mluvit?" křikl.
„Umím," zamumlala jsem.
„Tak proč mě nezabiješ?" zeptala jsem se nejistě. Šel ke mně a chytl mě pod krkem. Z mého poblouznění se stala noční můra. Překotně jsem dýchala a snažila se vydat hlásku, slovo, cokoliv.
„Hele, já si můžu dělat co chci a právě teď jsem dostal chuť na sex." Olízl si rty a díval se mi přímo do očí a pak mě pustil.
Chytila jsem se za krk a zakuckala se. Stal tam a civěl na mě. Poté jsem se postavila přímo před něj, tak blízko, že cítil můj dech.
„Tak už to udělej," vydechla jsem. Nevím, co dělám, ale jediné, co vím je to, že chci toho muže poznat. Jakýmkoliv způsobem.
