„Harry sněží," zaječela jsem radostí když jsem se podívala z okna. Bez rozmyšlení jsem vyběhla ven. Do tváře mi udeřil studený vzduch.
„Pojď dovnitř, okamžitě," zakřičel Harry. Prstem jsem ukázala ať jde ke mně. Svalnaté tělo se rozešlo směrem ke mně a já se začala smát.
„Megan, není to vtipný, musíš se obléct. Co když nachladneš a budeš nemocná," říkal mi rozčíleně.
„Bože, nemůžeš si užit chvilku se mnou a nemyslet na věci okolo," posmutněla jsem.
„Ne když hrozí, že nachladneš," jednoduše mi odpovídal, naštěstí už klidně.
„Bože," řekla jsem naštvaně a vešla do baráku a třískla za sebou. Došla jsem do pokoje, sedla si na postel a frustrovaně jsem si zajela do vlasů. Po chvíli se dveře otevřely a z nich vykoukl Harry. Nevnímala jsem ho, protože jsem byla naštvaná. Dost. Nebo ne naštvaná. Spíš mě to mrzelo. Harry se ke mně sklonil a v vzal do rukou ty moje.
„Nechtěl jsem být zlý," povzdychl si.
„Já vím,"
„Omlouvám se." Pohladil mě.
„Chtěla jsem být na chvíli...Aghrrr...nevím jak o říct."
„Nevysvětluj mi to zlato," promluvil.
„Ale," začala jsem, ale hned mě zastavil.
„Víš co, oblečeme se, půjdeme ven a pak si dáme vanu co říkáš?"
„Super," vypískal jsem a rychle jsem vyskočila postele. Jak jsem byla naštvaná tak jsem už nebyla. Jemu dokážu odpustit úplně všechno. Navlíkla jsem si teplou zimní bundu, šálu a čepici s bambulkou. Harry se na mě usmál.
„Jsi tak strašně roztomilá," zabroukal a lehce mě políbil na rty. Hned se, ale odtáhl a také se oblékl do teplejšího oblečení a společně jsme vyšli z pokoje. Ruku v ruce jsme došli na prostornou zahradu, kde jsem hned nadzvedla dlaň do vzduchu a na ruku mi dopadal sníh. Harry stál jako kámen na jednom místě.
„Copak je lásko?" zeptal se mě když jsem na něj dlouhou dobu zírala.
„Proč tam tak stojíš?" zasmála jsem se.
„Ani nevím," vyklubalo se z něj.
„Pojď ke mně prosím tě," řekla jsem a natáhla jsem ruce před sebe. Potom jsem cítila jeho teplejší ruce jak mě začaly zahřívat a jeho dech na mé tváři. Studený snížek mi padal očí a Harry s bílou pokrývkou na nose vypadla dost komicky.
„Nechci bez tebe být ani jednu minutu," vydechl mi do tváře. Nic jsem neřekla a přitiskla jsem své rty na jeho. Potřebovala jsem vědět všechno. Byla to jediná možnost jak se dozvědět více informací. Hmmm. Spíše pocitů. Jeho rty mluvily za vše. Vždycky. Po chvíli jsem se odtáhla a spadla jsem do sněhu.
„Megaan, co to zas děláš?" smál se mi.
„Dělám andílka," našpulila jsem pusu. Během vteřiny na mě seděl obkročmo.
„Já bych radši dělal čertíka," políbil mě lehce na rty.
„Mmm," zabroukala jsem. Znovu mě políbil. Pak se zvedl a pomohl mi na nohy. Vyskočila jsem a Podívala se do nebe. Sníh padal a padal. To je proč miluju Vánoce a tohle období. Je to nádhera. Zasněžené stromy, cesty. Všechno je bílé. Prostě kouzelné. Došli jsme dovnitř. Udýchaně jsem se svlékla z mokrých věcí a namířila si to do pokoje, kde jsem si nachystala čisté oblečení po doma. Harry mě následoval a dělal to samé. Jeho ruce se obtočily kolem mých boků.
„Tak co teď čertíku," Políbil mě na spánek.
