„Harry nekřič na mě," říkám tiše. Přejde ke mně. Vrazí mi silnou facku do obličeje.
„Někdo jako ty mi nebude říkat, co mám dělat!" Nečekaně se rozejde, práskne dveřmi a nechá mě tam stát. Samotnou a ubrečenou. Zamknu dveře a znovu se posadím na postel.
„Už nemůžu," zašeptám do polštáře a propadnu v ještě větší pláč. Takhle se cítím když miluju Harryho.
Už delší dobu sedím na posteli a hněv se ve mě stupňuje. Jsem na hranici vybuchnutí. Co si o sobě myslí? Nebudu tady sedět a nechávat si všechno líbit. Strávila jsem tady nejméně hodinu a za tu dobu jsem si promyslela všechno, co mu řeknu. Doufám, že bude potichu a konečně mě poslouchat. Pomalu scházím schody a slyším tlumené vzdechy vycházející z obývacího pokoje. Něco mi říká ať se zastavím, otočím se a jdu pryč, ale potřebuju to vidět. Před mým zrakem se objeví Harry s nahou pohlednou blondýnkou na kolenou. Jeho triko leželo vedle sedačky. Po několika vteřinách si mě všiml.
„Chceš se přidat?" usmál se.
„Dobře," přikývnu a se slzami v očích jdu zpátky nahoru. Jsem rozhodnuta. Už nikdy ho nechci víc vidět. Tolik mě zklamal. Ublížil mi tak moc, že chci aby si nikdy nikoho nenašel. Věřila jsem mu jeho lásku. Teď už vím, že tohle chtěl. Nevím kam půjdu, ale tady v tomhle domě s ním nezůstanu ani minutu. Do tašky, kterou jsem našla pod postelí jsem dala pár věcí se skříně. Zabalila jsem si tam jedno Harryho triko. Vím, chci zapomenout, ale budu potřebovat dlouhý čas. S brekem jsem šla k hlavním dveřím.
„Kam si myslíš že jdeš?" zakřičí za mými zády Harry.
„Harry, prosím nech mě odejít," mluvila jsem tiše.
„Nesmíš odejít," zařval. Moje trpělivost právě odešla na dovolenou.
„Kurva, říkám ti že ty mi nebudeš říkat,co mám dělat. Nebudu v jednom baráku s někým jako jsi ty!"
„Jako jsem já? Nevím, kdo mě tady šuškal jak mě miluje." Za ním jsem slyšela jemné zachychotání.
„Co se ti stalo?" říkám potichu a nechávám slzám volný průběh.
„Už nikdy tě nechci vidět, nikdy už spolu nebudeme. Nic nebude jako předtím," s těmito slovy jsem otevřela vchodové dveře a zavřela je. Cestičkou, která vede k brance procházím svižným krokem. Po několika sekundách mě někdo chytí za loket. Harry je přede mnou se slzami v očích. Co to zase hraje za divadlo.?
„Miluju tě, nesmíš odejít," říká tiše. Co to zase mele. Vůbec se v něm nevyznám. Nevěřím mu ani kousek toho, co říká a vůbec,co kdy říkal.
„Nesahej na mě," zavrčím. Jeho ruka se uvolní a odstoupí.
„To nemůžeš myslet vážně, nedochází mi to Megan. Prosím zůstaň se mnou."
„Čeká tam někdo na tebe," usměju se a podívám se na nahou ženu ve dveřích. Jak ohavné, že se nestydí.
„Megan, slyšela jsi mě! Kurva řekl jsem ti, že tě miluju, copak to nechápeš?" zaječel z nenadání. Slzy znovu plní moje očka a já už nezvládám další lež.
„Sbohem Harry."
