49.Kapitola

5.6K 289 5
                                    

Megan

Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem ho ještě před pár vteřinami slyšela. On řekl, že už se nevrátí. Srdce mi vpálilo ránu kulometem a cítím se jako kdybych nežila, Jediné, co teď chci je, aby se Harry vrátil. Potřebuje mě. Bojím se o něj. Co když si něco udělá nebo co když...

„Hej Megan, co se děje? Proč pláčeš?"  Vzbudil se Ryan.

„Volal mi Harry," řekla jsem mu uplakaně. 

„Cože?" vykřikl.

„Ryane, musím ho najít," povzdychla jsem si.

„To nemůžeš Megan," pověděl mi striktně. Natočila jsem hlavu směrem k němu.

„Proč?"

„Nejde to."

„Ryane, proč?" 

„Nechci abys ho našla stačí?" vykřikl. 

„Na to nevím, co říct.." Dívala jsem na své propletené prsty a přemýšlela, co bude dal. 

„Jsem lepší jak on," řekl mi.

„Já vím." Věděla jsem to. Vím, že Ryan je lepší než Harry v mnoha ohledech. Ryan je milý, romantický. Někdy, ale samotný Harryho pohled mě přivádí k šílenství. Každou noc se mi zdá o jeho očích, rtech, dotecích. Chybí mi, tak jak nikdy nikdo. 

„Když to víš, tak proč ho chceš víc než mě?"

„To se těžko vysvětluje." Sama nevím, co mu mám odpovídat.

„Miluješ ho, že jo?" zeptal se.

„Asi jo Ryane, já nevím," zasmutněla jsem.

„Fajn," řekl a zvedl se z postele.

„Kam jdeš?" zděsila jsem se.

„Pryč, nejsem tady od toho abych tě jenom šukal," pověděl mi.

„Takhle nemluv." Začala jsem brečet.

„Megan, jestli mě tu uvidí zabije mě bez mrknutí oka chápeš?"

„Nepříjde Ryane. Nikdy."

„Nikdy mě nebudeš mít ráda." Prohrábl si vlasy.

„Mám tě ráda, jen prostě. Bože, neumím to vysvětlit," už panikařím.

„Klid. Nikam nejdu." Sedl si vedle mě. Objala jsem ho tak silně jak jen to šlo. Tak moc chci obejmout Harryho. Být s ním a líbat se, ale toho už nikdy nedočkám. Ani nevím jak ale usnula jsem.

Probudila jsem se nejhůř jak jsem mohla. Sama. Bez Harryho. Ryana. Uplakaná. Bezmocná. S nechutí do dnešního dne jsem vstala z postele a vydala se na dlouhou cestu do koupelny, která byla ode mně vzdálená necelých šest kroků. Podívala jsem se do zrcadla a úplně jsem se zhnusila. Vypadám tak o deset let starší. Zaživa chřadnu. Oči jsem měla trošku nateklé a zarudlé. Jo takhle vypadá utrápená žena. Za všechno může Harry. Asi se zblázním. Ze stresu mi padají vlasy. Asi se zabiju abych měla klid. Zhubla jsem dalších pět kilo. Tohle už není normální. Nechci radši ani vědět kolik vážím. 45 je moc. Začíná ze mě být anorektička. Když s ním nejsem, jsem jako tělo bez duše. Po tom telefonátu jsem si uvědomila jak moc mi chybí a že to, co k němu cítím se jen tak nevytratí. Ani sex s Ryanem mě nedonutí k tomu abych zapomněla na Harryho. Teď se musím, ale rozhodnout. Buď se zabiju a všechno zmizí nebo vydržím a budu netrpělivě čekat na Harryho.




Láskou ZneužitaKde žijí příběhy. Začni objevovat