,,Dáš si?" Z nenadání na mě vybafne Harry s trávou v ruce. Jemně přikývnu a opět se ponořím do světa mých nespoutaných myšlenek.
„Já nevím," zamumlám.
„Potřebujeme se odreagovat," usměje se na mě.
„Tak dobře." Nechala jsem se přemluvit. Zapaluje si první.
„Víš, co je vtipný?" Ušklíbnu se na něj. Koukne na mě a čeká, co ze mě vyleze.
„Že před tím než jsem přijela do Venezueli, tak jsem byla panna." Rozesměju se jako malé dítě. Avšak mu to moc vtipné nepřijde.
„Co?" Popotáhnu si.
„To jsem nevěděl," říká smutně.
„Nemusíš být smutný. Poprvé jsem si to užila." Můj smích je intenzivnější než kdy předtím a Harry je jako opařený. Vím, s drogami je zkušenější, ale vždyť je to vtipné.
„Dobře," poví a znechuceně odejde. Bože neřekla jsem toho zas tolik. O co mu jde? Nemůžu za to. To on chtěl zkušenou ženu. Tohle si nesmím nechat líbit.
„Harry, nebyla jsem to já, kdo potřeboval šukací panu," řeknu mu hnusně. Frustrovaně si prohrábne vlasy a podívá se mi do očí. Už je to tady zase, snaží se mi říct něco přes oční kontakt.
„Megan, nechci se hádat," vydechne.
„Já taky ne, ale uvědom si jak se ke mně chováš. Jsem už z toho unavená."
„Pojď ke mně," povídá mi a natáhne ke mně ruku. Vtáhl si mě do náruče a hladí mě po vlasech. Jeho rty se jemně dotýkají mého ucha.
„Měli bychom odjet Megan. Není tady bezpečno."
„Kam Harry?"
„K mé babičce," říká.
„Babičce?"
„Ano."
„Jak se tam dostaneme?" ptám se.
„Letadlo nechci ani vidět. Myslím, že zvládneme společně vlak co myslíš?"
„Dobře." Nebudu raději protestovat. Harry je typ člověka, který by se naštval a odešel a znovu přišel opilý.
„Pojedeme večer přes noc souhlasíš?" Přikývnu a smutně vstanu z jeho klína.
„Lásko, nebuď smutná," říká mi.
„Nejsem jen už chci mít všechny tyhle sračky za sebou," přiznávám.
„Já vím. Já taky, ale musíme to překonat," přesvědčuje mě. Něco si zahuhlám a odejdu ke skříni, kde si začnu balit pár věcí.
„Vyjel bych za chvíli," povídá mi Harry, když nám dělám svačinu na cestu, přece jenom nás čeká dlouhá cesta.
„Jo, já se převléknu a můžeme vyrazit," usměju se na něj. On se zvedá společně se mnou. Jednoduché oblečení je pro mě výstižné, takže si vezmu klasicky džíny, tričko a bundu přes to. Pořád je ještě trošku zima. Harry už stepuje u dveří a čeká až se obuju. Zabouchnu za sebou dveře a vydáme se na cestu na nádraží.
Londýnské nádraží je krásné, ale překvapilo mě pár věcí. Není tady ani moc špína spíše je tu jak bych to řekla menší drogové doupě. Jdeme rovnou na nástupiště 5. Ruku v ruce dojdeme před vlak, který jede k babičce. Jeho babičce. Už s lepší náladou nastupujeme do vlaku a procházíme kolem kupé a konečně je jedno volné. Zavřeme za sebou posuvné, skleněné dveře. Harry položil naše věci na místo, kde mají být. Vlak se začal pomalu rozjíždět. Po chvíli ticha zaklepal vysoký muž v uniformě.
„Dobrý den, prosil bych vaše lístky," řekl muž a prohlédnul si mě od hlavy až k patě.
„Jistě," odpovídá Harry a z kapsy u kalhot vytahuje dva podlouhlé papíry. Muž cvakne do našich jízdenek a s úsměvem odchází. Venku neprší. Konečně. Harry se zvedne a sedá si těsně vedle mě.
„Miluju tě Megan," poví mi.
„Já tebe taky." Natáhnu se pro polibek. Pak se opřu o studené sklo a dívám se skrz okno na zapadající slunce a mihající se jezero. Vůbec nevím, co od tohohle čekat.
