,,Jó...byl to zajímavý film, ale čekal jsem, že to bude strašidelnější." řekl s úsměvem Toby a protáhl se. Já seděla zabalena v dece. Toby se na mě podíval a začal se smát: ,,Počkat. Ty se bojíš?"
Já kývla hlavou na souhlas. Usmál se a přisedl si blíž ke mě: ,,Vždyť to nic nebylo."
Popravdě to něco bylo. Les sebevrahů je horor plný lekaček. A já jsem furt ječela. Ještěže nemáme sousedy.
,,To bylo hrozný. Já se furt lekala." řekla jsem se smíchem. Toby se usmál: ,,Jo... Toho jsem si všiml. Jen... S kým ve škole nejvíc kamarádíš?"
Nad touto otázkou jsem se nemusela ani zamyslet: ,,S nikým. Tedy...pokud to něco mezi náma bereš jako přátelství, tak jen s tebou."
Toby se usmál: ,,Takže už se mě nebojíš?"
,,Né víc než tohoto filmu." řekla jsem se smíchem. Toby se taky zasmál. Bylo mi s ním dobře.
,,No. Už půjdu. Tak ahoj a díky za to, že jsem tu mohl být s tebou." řekl, když už vycházel ven. Jemě jsem přikývla: ,,Jo. Bylo to fajn. Zítra ve škole?"
Toby souhlasil a mířil do domu na proti. Pak se ještě otočil a naposledy dodal: ,,Ráno tu budu na tebe čekat."
Usmála jsem se a zavřela dveře.
No. Bojím se ho. Je strašidelný a přitom je hrozně skvělý. Nevyznám se v něm. I tak se mu ráno pokusím vyhnout. Vyjdu dřív a hotovo.
____Toby____
Otevřel jsem staré vstupní dveře domu a mířil chodbou do sklepa. Zapálil jsem všude svíčky, protože elektrika nefungovala. Na velkém stole leželo tělo dívky. Byla ještě živá. A kdo mi ji sehnal? Slenderman.
Na ústech měla lepící pásku a ruce měla kovy připevněné k stolu. Nohy byly volně.
Přistoupil jsem k ní a nasadil si přes pusu šátek, na očích jsem měl oranžové brýle. Kapucí jsem si zakryl vlasy.
Zabij ji!
No dělej!
Usekni ji hlavu!
Rozdrť kosti!
Vypíchni jí oči!
Uřízni jazyk!
Ty hlasy dětí mě už štvaly. Jo. Jasně, že bych mohl je neposlouchat, ale když na ně nereaguji, začnou všechny naráz křičet a pištět až to bolí.
Dívka se na mě dívala vystrašenýma očima, prosila mě, ať ji pustím. Já však nemohl. Nešlo to. Prostě ne.
Vzal jsem sekeru do rukou a s nádechem jsem se napřáhl, výdech doprovodil hvízdnutí sekery. První noha byla skoro oddělena. Jenže sekera se zasekla v kosti. Dívka se snažila druhou nohou kopat, chtěla křičet. Páska však držela pevně a tak nešlo skoro nic slyšet. Nenáviděl jsem, když jsem musel lidi zabíjet, ale pravda je, že mě to uklidňovalo. Mohl jsem všem oplatit ty jejich stupidní výsměšky. To jak se smáli mým tikům. A teď jim mohu dokázat, že se jich nebojím.
Dívka házela hlavou. Doufala, že jí to pomůže, avšak si spíše pomáhala k rychlejšímu vykrvácení. Sekeru jsem těžce vytáhnul z kosti a znovu jsem se napřáhl. Bum! Sekera oddělila nohu úplně. Dívka začala omdlévat. Zmáčkl jsem jí nos, aby nemohla dýchat: ,,Pššt...!"
Po pár sekundách byla v bezvědomí.
Rozhodl jsem se, že zbytek si nechám na zítra a půjdu si lehnout.