Ticci Toby A Já

Neúmyslná pusa.

___Toby___

Toby...zabij ji.
No ták!
Zoe umře.
Musí...
Toby!

,,Nechte mě!" zařval jsem. ,,Ji nikdy nezabiju!"
Náhle začaly všechny hlasy naráz křičet a pištět. Padl jsem na kolena: ,,Bože! Nechte mě!!"
Hlasy neutichly. Byly čím dál hlasitější.
,,Dobře! Ale někdy jindy!" naposled jsem zařval a hlasy konečně utichly.

3 hodiny ráno. Bezva. Sešel jsem schody do sklepa. Na zemi ležela ta dívka ze včera.

,,Hajzle! Proč jsi to udělal! Nic jsem ti neudělala!" křičela na mě.
,,Pššt!" vyšlo ze mě a přistoupil jsem k ní: ,,Já jen rád zabíjím."

Dívka popadla malý nůž, který ležel na stolku a prudce mě řízla do nohy. Usmál jsem se: ,,Já bolest necítím."
Vzal jsem jí nůž a zvedl ji zpět na stůl, kde měla zůstat přes noc. Netuším, jak se dostala na zem. Připoutal jsem jí kovy ke stolu a nechal zase ležet. Nasadil jsem si oranžové brýle, šátek a kapuci.
,,Teď to bude zábava." řekl jsem si pro sebe. Popadl jsem sekeru a nahnul jsem se nad ní: ,,Tak co holka. Těšíš se?"

Podívala se na mě zelenýma očkama: ,,Chcípni!"
Usmál jsem se: ,,Neboj se. Jen to bude bolet. Nic víc."
Napřáhl jsem se sekerou, když v tom někdo zahlepal na dveře. Rychle jsem sekeru otočil a uhodil dívku tak, abych ji nezabil, ale omráčil.

Vyšel jsem schody a otevřel dveře. Předemnou stála Zoe.
,,Ahoj." řekla s úsměvem.
Nechápavě jsem se na ni koukal.
Zamávala mi rukou před obličejem: ,,Haló!" a zasmála se.
,,Jo...em. Ahoj Zoe. Co tu děláš?"
Pořád jsem byl mimo. Měla na sobě krásné letní šaty. Černé. Hnědé vlasy spletené do volného copu a její zelená očka na mě tak mile mrkala.
,,No...teď už je sobota, tak...nechceš se projít?" zeptala se a já s radostí přikývl.
Náhle se jí úsměv vytratil a dívala se na mou nohu: ,,Co se ti stalo?! Máš ji od krve."

Nevěděl jsem jak jí na to odpovědět. Řízl jsem se? Spadl jsem na sklo? Ne!
,,To je jedno." vypadlo ze mě tohle. Tak nějak jsem tušil, že to jí stačit nebude. A nestačilo.
,,Dělej!" křikla na mě. ,,Já...no. Mám tu moji holku...teda...ne. Ona není...teda-" říkal jsem hrozný kraviny.
Zoe oči se začaly lesknout, jakoby chtěla brečet: ,,Em...chápu. Že jo. Proč být venku zrovna se mnou. Promiň. Já...asi půjdu."

Nechtěl jsem aby odešla jen tak. Řekl jsem všechno blbě a tak to musím nějak napravit.
Když se otáčela, chytil jsem jí za zápěstí a otočil si ji zpět k sobě. Nevím proč, ale dal jsem jí pusu. Nechápavě se na mě pak koukla. ,,Řekl jsem to blbě. Jen...zarazila jsi mě. Měl jsem toho hodně a hlava mi nemyslí. Zajdeme si odpoledne ven. A...ahoj." řekl jsem a zavřel dveře.

,,...ahoj To...Toby." zaslechl jsem ještě za dveřmi. Sjel jsem zádama po zdi.
Co jsem to udělal za kravinu?! Jsem debil. Fakt!
Rychle jsem vstal, šel k sedačce a lehnul si. Můj mozek asi přestává pracovat.