Ticci Toby A Já

Zase začít žít...

Toby:

Jen co jsem ráno vstal, zamířil jsem do obchodu a za nalezené peníze v jednom šuplíku tady v domě, jsem nakoupil potřeby na uklízení. Napadlo mě, že kvůli Zoe bych tu mohl trochu uklidit. Žádné oběti sem tahat už nebudu. Vlastně... nenapadlo mě jen uklidit, ale udělat menší změnu.
Když jsem se vrátil domů, první věc, co jsem udělal bylo, že jsem své sekery odnesl do horního patra a schoval je pod postel. Už je nebudu používat, jen tu budou pro případ nouze.
Další krok k uspořádání mého nového žití byl úklid. Začal jsem ve sklepě. Perfektně zařízený sklep k mučení jsem umyl. Je sice nelidské, aby tu nadále byly, ale horši by bylo, kdyby byly od krve.
Když byl sklep čistý, začal jsem uklízet i další místnosti v přízemí a vrchním patře. Nábytek byl zastaralý, ale až teď jsem si všiml, že se mi tento styl poněkud líbí.
Věci, u kterých jsem si myslel, že jsou zašedlé se náhle po úklidu jevily čistě bílé, zrcadla perfektně odrážela okolí a okna náhle propouštěla víc světla. Z temného domu hrůzy se stal útulné bydlení pro nějakou šťastnou rodinku.
Přál bych si, aby to viděla máma, ale nevím, jestli bych se jí po tom všem mohl ještě podívat do očí.

V ložnici jsem začal umývat mokrým hadrem podlahu, když v tom jsem za sebou zaslechl kroky.
,,Ahoj Toby." otočil jsem se a zahlédl jsem Clocky. Koukala na mě svým zbylým okem a místností se ozýval tikot hodinek.
,,Co chceš?" řekl jsem bez jakýhokoliv náznaku pocitů.
,,Myslela jsem, že mne uvidíš rád." usmívala se a opřela se o futra dveří.
,,Po tom, jak ses chovala k Zoe?" procedil jsem mezi zuby a vstal.
,,Ona se k tobě nehodí, Toby. Ty to moc dobře víš. Jsi vrah, tak jako já, ona zase člověk, kterého bys měl na místě zabít nebo mučit. Zapoměl jsi, jak se k tobě kdysi chovali?"
Věděla jak na mě.
Hlava mi začala brnět.

Má pravdu, Toby.
Poslechni ji...
Měl by jsi zabít Zoe.
Chceme krev!
Nebuď slaboch...

Znovu jsem padl na kolena a rukama si chytil hlavu. Hlasy utichly...
Clocky na mě stále zírala mezi dveřmi.
,,Já už takový být nechci! Ona není jako ostatní!"
Hlava mě nehorázně rozbolela.
,,A kdo se ptá, jestli takový chceš být?" přišla ke mně a přiklekla si, ,,Ty už takový být musíš, Toby."

,,Neeee!" vykřikl jsem. Bolest přestala a já hlasitě vydechoval.
,,Nu jak myslíš... jednou si uvědomíš, že jsi udělal chybu." usmála se a opět odešla. Unaveně jsem si lehl na podlahu.
Proč jsem tak musel dopadnout? Kéž by se nikdy nic nestalo... kdyby sestra žila, nezabil bych otce a nadále bychom byli aspoň trochu šťastní. Místo toho se ze mě stal vraždící psychopat. Proč jsem takovej idiot! Kéž bych mohl umřít....

***

Otevřel jsem oči. Z přízemí se ozývalo divoké klepání na dveře. Nejspíše jsem usnul. Rozespale jsem vstal a zamířil po schodech dolů. Klepání bylo čím dál divočejší.
Otevřel jsem dveře a do domu se mi vtlačila matka od Zoe. Odstrčila mne od dveří a prudce zabouchla dveře.

Z očí je teklo plno slz, tváře měla rudé a ret roztrhlý. Ruce měla plné modřin. Pohled na ni byl mrazivý.
Podívala se na mě: ,,Prosim. Zavoláš rodiče? Potřebuju pomoc. Nejlépe tatínka." a stále se silou opírala o dveře.
,,Já... já nemám rodiče." rozkoktal jsem se.
,,Aha.. jsou pryč. Prosím, nemohu tu zůstat? William zase pil." dýchala z hluboka.
Přikývl jsem. Náhle se ozvalo silné bušení na dveře.
Zoe matka rychle odstoupila a vystrašeným pohledem sledovala dveře. Celá se strachem střásla. Jen já tam v klidu u dveří stál a čekal, co se stane.
Z poza dveří se ozval chraplavý opilecký hlas: ,,Otevři ty dveře, ty jedna krávo pitomá!"
Chvíli bylo zase ticho a pak dveře zaduněly. Skrz ně se prorazila sekera.
,,William má sekeru?!" řekl jsem překvapeně. Zoe matka přikývla.
Musel jsem něco vymyslet. Ty dveře nevydrží věčně.

Popadl jsem ji za zápěstí a táhl nahoru do ložnice. Když jsem zavřel dveře a zemknul je, ozvala se rána, která mi oznámila, že vstupní dveře povolily. Zoe matka si sedla do jednoho koutku a vystrašeně celá rozklepaná koukala na mne a na dveře. Já se prudce ohnul pod postel a vytáhl ty své sekery.
Pak jsem si stoupnul na proti dveřím svírajíc sekery pevně a čekal jsem, kdy se ozve první rána. Tak tohle bude teprv zábava, ušklíbl jsem se.