Ticci Toby A Já

Možná přátelé...?

Celou dobu, co jsem byla ve škole s mnou Toby nepromluvil. Pořád jsem ale cítila jeho pohled.
Když konečně zazvonilo na konec poslední hodiny, mířila jsem rychle do šatny a pak hned pryč.

Při cestě domů jsem šla pěšky. Vždy tak chodím. Přemýšlím nad událostmi, co se mi staly. Dnes to byl Toby. No... Já o vlku a vlk...za mnou.

,,Zoe?" řekl mi cizí hlas a někdo mě chytil za rameno. Otočím se a dívám se přímo do tváře Tobyho. Do čistě bílé tváře. Usmíval se na mě. Já ale úsměv neopětovala.
,,Zoe. Můžu jít s tebou?" zeptal se váhavě a já přikývla. Nechtěla jsem mu odporovat. Byl strašidelný. Tedy alespoň pro mě.

Šel vedle mě: ,,Ty jsi přišla o bratra a tátu?"
Ani jsem se na něj nepodívala. Spíše můj pohled mířil k zemi. Oči se mi zaplavily slzama.
,,Jo..." řekla jsem tiše.
Toby hlasitě vydechl: ,,Já přišel při autonehodě o mou sestru. Zemřela. A náš otec ji ani nepřišel navštívit. A protože se pak ke mě choval hrozně, tak jsem ho... Em...vlastně radši nic."

Upřeně jsem se na něj podívala: ,,Co? Co jsi udělal?"
Zakroutil hlavou na nesouhlas: ,,Ne... Nic. Řeknu ti to možná jindy."

Radši jsem přikývla. Trochu jsem se třepala strachy. Furt nevím proč.
,,Ty se mě bojíš?" zeptal se náhle. Já se na něj váhavě usmála: ,,Em... Né. Proč bych měla, že?"

Zvedl obočí: ,,Já poznám strach. Mluvíš koktavě a třepeš se. Trochu i váháš."
,,No... Jo. Docela mám strach. Bavím se tu s klukem, kterého vlastně ani neznám." řekla jsem mu, ale teď už to tak váhavý nebylo. Toby se uchechtl: ,,Neboj. Nic ti neudělám. Teda tobě nikdy nic neudělám."

Tahle věta mě uklidnila. Byl docela sladký. I tak jsem se měla na pozoru. Jenže ty jeho cute hnědé vlasy, jak mu padaly do obličeje díky větru, z toho jsem byla úplně vedle.

Před námi se objevil kopec. Toby se na mě podíval: ,,Vezmu ti kabelu. Nechci, aby ses s ní tahala do toho kopce."
Kývla jsem na nesouhlas. Toby mi pinknul prstem do tváře, což docela štíplo. Chytla jsem se za zasažené místo a Toby mi ze zad vyvlíknul batoh. Bohužel jsem ho měla zavěšený na rukách. Toby si odfrknul: ,,Prosím Zoe. Chci, aby ses mě přestala bát."

Protočila jsem očima: ,,Boha! Tak tady ho máš." a vyvlíkla jsem ho z rukou. S nadšením ho držel v pravé ruce a pyšně s ním kráčel do kopce.

Když jsme došli až nahoru, batoh mi podal: ,,Tak ahoj, Zoe. Zítra ve škole. Jo?" a já s úsměvem přikývla. Vešla jsem do baráku.

,,Ahoj Zoe. Tak jak dnes bylo?" zeptala se mě máma. S úsměvem jsem si přisedla ke stolu v kuchyni: ,,Bezvadný. Máme ve třídě nového kluka. A baví se jen se mnou."

Máma ještě párkrát zamíchala nějaké jídlo v hrnci a dala mi ho na stůl: ,,No to je skvělé. Víš, že naproti nám někdo bydlí?"

Já se uchechtla: ,,Jo... Tam bydlí právě ten kluk." a začala jsem se smát. Máma s úsměvem zakroutila hlavou a pustila se taky do jídla. Měli jsme těstoviny se sýrovou omáčkou.

Po obědě jsem mířila do pokoje, kde jsem si chtěla pustit nějaký film. Horor. Na stůl jsem si dala skleničku s Coca Colou. Už jsem si sedla, ale zaslechla jsem zvonek. Vylezla jsem z pokoje.

,,Zoe! Máš tu kamaráda." zavolala na mě máma. Seběhla jsem schody a na chodbě stál Toby.

,,Jé! Ahoj Toby. Zrovna se jdu koukat na film. Nechceš se přidat?" nabídla jsem mu a pak jsem upřela pohled na mámu. Pyšně se na mě usmála a odkráčeka kamsi do zákoutí domu. Toby přikývl a já ho vedla po schodech do mého pokoje...