Ticci Toby A Já

Jen sen!

,,Zoe? Jsi vzhůru?" promluvil na mě kdosi. Otevřela jsem oči. Ležela jsem v nemocnici a na posteli vedle mě seděl Toby.

Byl to jen SEN!!!

,,Jo... zdál se mi otřesný sen." zašeptala jsem.
,,Jo..." uchechtl se: ,,Slyšel jsem. Prý "Já vlastně nebudu mít ani svatbu,,. Bylo to fakt vtipný." a začal se smát.
Uraženě jsem se chtěla převrátit na levý bok, abych ležela k němu zády, ale zabolely mě záda v okolí lopatek.
,,Au..." zakňučela jsem.
Toby se přestal smát. Pohladil mě po tváři: ,,Promiň... nemyslel jsem to tak. Neuvědomil jsem si, že teď není vhodná doba pro vtípky."
Lehce jsem se usmála: ,,To je v pořádku, Toby. Jen... hrozně to bolí."
,,Ššš... kéž bych věděl jaké to je. Klidně bych si to s tebou vyměnil." utěšoval mě hlazením po tváři.
,

,Zkus ještě spát." zašeptal: ,,Ráno ti dají dávku morfia a bude to v pořádku. Slibuji."
Lehce jsem se pousmála a s přivíráním víček jsem dodala: ,,Děkuji, Toby.."

O pět měsíců později

,,Jo... prý už budu moct domů." řekla jsem nadšeně Tobymu. Usmál se: ,,A pak budeš muset dohnat školu."
,,Ne né... učitelka za mnou posílala jednu spolužačku, která mi pomáhala. Celkem jsem se s ní i spřátelila."
Toby povitáhl oboči: ,,Dobrá. A co s Williamem?"
,,No co... vymyslíme něco, jak ho zastavit." navrhla jsem.
,,Těším se." usmál se, při čemž mu občas trhla ruka.
Úsměv jsem mu opětovala.
,,Asi bych měl jít." navrhnul Toby a pomalu šel k oknu.
,,Nechtěl by jsi někdy přijít dveřma?" zasmála jsem se.
Toby se uchechtl: ,,Někdy to zkusím." a zmizel v měsíčním světle.

Dalšího dne mě přišla navštívit máma s doktorkou.
,,Dobré ráno, Zoe." pozdravila mě doktorka a s deskama v ruce si stoupla vedle postele. Máma za mnou přišla a stiskla mi pravou ruku.
,,Tak jak jsme na tom? Bolí?"
,,Už ne. Zvládám už i chodit. Předtím jsem nemohla ani vstát." začala jsem si pomalu sedat.
,,Opatrně ještě, ale myslím, že bychom vás už do pátku mohli pustit domů." usmála se doktorka a cosi zapisovala do svých desek s papíry.
,,Vážně?" zaradovala se máma.
Doktorka přikývla. Já se jen usmívala.
,,Tak vás tu nechám o samotě. Přeji hezký den." řekla žena v bílém plášti a odešla.
,,Mami?" otočila jsem se nejistě k mé matce.
,,Ano, zlato?" pohladila mě po vlasech a sedla si vedle mě.
,

,Ty mi nevěříš, že?" sklopila jsem pohled.
,,V čem?"
,,Že to Toby neudělal."
,,Jistě že ti věřím, ale téhdy jsem nemohla nic dělat. A o tom, kam v noci chodí, dost dobře vím."

Překvapeně jsem zvedla pohled na mámu.
,,Takže se mnou Toby může být?"
,,Jistě," přikývla, ,,Ale ne ve společnosti Williama, ano?"
Přikývla jsem a lehla si.
,,Já už musím do práce." vstala z postele a mířila ke dveřím, ,,Kdyby přišel sám William, zavolej sestry."
Přikývla jsem.
,,Ahoj, zlatíčko."
,,Ahoj, mami."

Nemohla jsem uvěřit, že mi mamka věří. Téhdy to vypadalo, že Tobyho vyloučí z mého života.
Těším se, až mu to dnes večer řeknu.

A už jsem se začala rozjíždět!
Děkuji za podporu a snad už budu vydávat pravidelněji :3
Budeme se za to modlit a zvolávat Hallelujah!
Užijte si čtení :3