Ticci Toby A Já

Tak teď jsem tě odhalila, Toby.

,,Vypněte tu televizi někdo!" křikla jsem ze spaní. Pištění nějaké dívky ale nepřestávalo. Naštvaná jsem otevřela oči a uvědomila jsem si, že jsem u Tobyho a žádná televize tu nehraje. Nejistě jsem vstala a rozhlížela se po ložnici, kde jsem včera usnula. Pištění utichlo. Otevřela jsem dveře ložnice, sešla schody a mířila ke dveřím sklepa. potichu jsem otevřela dveře: ,,Toby? Jsi tu?"

Náhle se dole u posledního schodu objevil Toby: ,,Zoe? Em... děje se něco?" a usmál se. Z pohledu na něj se mi udělalo zle. Jeho hnědá pruhovaná mikina byla od krve. Chvíli jsem jen stála a snažila se nevyzvracet. Když si Toby uvědomil, z čeho je mi tak zle, snažil se to zakecat: ,,To...to je barva Zoe. Natírám sklep."

Pořád jsem tam mlčky stála. Náhle jsem viděla něco, na co asi do smrti nezapomenu. Za ním se plazila po zemi mladá dívka. Dívka bez obou noh, celá od krve a brečela: ,,Pomoz mi! Prosím..." a hlava jí padla na podlahu. To už bylo na mě moc. Rozběhla jsem se k záchodu a začala zvracet. Slyšela jsem Tobyho, jak ke mě běží. Rychle jsem si utřela pusu a vběhla do kuchyně. Do ruky jsem vzala nůž: ,,Já myslela, že jsme přátelé." a rozbrečela jsem se. Toby se ve dveřích zastavil a hleděl na mě se smutkem v očích: ,,T...taky jsme, Zoe."

,,Nejsme!" zařvala jsem.

Byla jsem na něj hrozně naštvaná. Já do něj i za těch pár dní vkládala důvěru a on mě takhle zklame. Hrozně to bolelo. Zjistila jsem, že je stejný jako ostatní. Spletla jsem se v jeho duši. Pokud nějakou má. Konečně jsem měla pocit, že na tomto světě nejsem sama. A...teď tohle.

,,No tak Zoe! Já to prostě dělat musím." snažil se obhájit. Jenže tohle mi nestačilo. ,,Řekni mi jediný důvod!"

,,Umřela mi sestra. Otec se o mě a o matku nestaral. Ve škole jsem byl šikanovaný. No a pak mi pomohl Slendy. Vysoký muž v černém obleku. díky němu jsem nabral energii k vraždě otce. Stačí ti to?! Protože já víc nevymyslím!" a padl na kolena. Svůj obličej skryl v dlaních a začal brečet. Nikdy jsem neviděla kluka brečet. Ale tohle bylo... bylo to sladké.

Přistoupila jsem k němu a objala ho: ,,Jsem schopná vše odpustit. Pokud mi nebudeš zase lhát. ALE! Musíš pro mě něco udělat. zbavíš mě Williama. A v tom ti s radostí pomůžu."

Toby s radostí zvedl hlavu: ,,Bezva! Ještě něco?" Zamyslela jsem se: ,,Ano. Bude to tvoje poslední oběť, jasný?" Toby hlasitě polkl...