***
Od Dylova odletu uběhlo 5 dní, a my si každý den několik hodin volali. A to myslím doslova, sice jsme chodili spát až v bůh ví kolik ráno, ale měli jsme pořád o čem mluvit. Už ten den, co jsem se usmířila se Stevem, jsem mu to řekla. Nechtěla jsem mu lhát, a zároveň jsem potřebovala radu, kterou mi mohl dát jen on.
Chyběl mi, a byla jsem neskutečně ráda, že i já jemu, ale bylo tu něco, díky čemu jsem o tom všem začala pochybovat.
Nebudu lhát. Je pravda, že to trochu zavinil Steve a všichni okolo, kteří se chovali nějakým způsobem jinak než já. Měla jsem v plánu zůstat taková, jaká jsem, ale jak se ukázalo, stačilo mi pár dní bez Dylana a já začala přemýšlet úplně jinak. Už ne tak moc, jako já.
Nejspíš bych mu o tom měla říct.. O všech těch pocitech, které mě chvílemi i děsily.
Cestou do školy mi začal vyzvánět mobil ve stejný čas, jako každé ráno. Aniž bych se podívala na jméno, vzala jsem to a na tváři se mi alespoň na pár vteřin rozzářil úsměv.
„Dobré ráno." řekl vesele.
„U tebe je půl 6 ráno, Zlato." zasmála jsem se a zašla do obchodu.
„Ale u tebe půl 8." uchechtl se a já si vzala jednu krabičku cigaret, kterou jsem pak v rychlosti zaplatila.
„Nemusíš kvůli mě vstávat tak brzo, víš? Už tak chodíš spát někdy ve tři." usmála jsem se pro sebe.
„Noa?" zeptal se provokativně.
„No a? Byla bych ráda, kdyby ses mi vrátil živej, ne polo mrtvej." odůvodnila jsem a zapálila si cigaretu.
„Nestačím ti polomrtvej, jo?" zeptal se zklamaně.
„Už by jsi to nebyl ty." řekla jsem a zasmála se.
„Co máš dneska v plánu?" změnila jsem téma.
„Končím až ve 4.. Pak jdu s jednou spolužačkou na večeři," notak, Mio, žárlení není dobrá věc.
„Večer mě jeden kámoš, co je tu se mnou vytáhne někam ven.." odmlčel se.
„Ale ve 12 tu samozřejmě budu jen a jen pro tebe." pousmála jsem se a chystala se k odpovědi.
„Chci, aby sis to večer užil, ano? Zavolej mi až zítra." přesvědčovala jsem ho.
„Určitě?" ujšťoval se.
„Ano, určitě." uchechtla jsem se a došla před školu.
„Poznám na tobě, že jsi unavenej, Zlato. Jdi ještě spát, mluvili jsme spolu před pár hodinama." řekla jsem a pro sebe se pousmála.
„Nejsem unavenej.." přišla ke mně Maddie a vzala mi cigaretu z ruky.
„Hej!" sykla jsem potichu.
„Stejně voláš.." vrátila jsem se k hovoru a prstem jí ukázala, že jdu už dovnitř. Přikývla a blaženě vydechla kouř.
„Dobře, tak mi teda řekni první 3 slova, který tě napadnou jako první." řekla jsem a odemkla si skřínku.
„Sex, spánek a sex." řekl hned a já se zasmála.
„To myslíš vážně?" ptala jsem se a pořád se smála.
„Ne.. Vlastně je to jenom sex. Sex, sex a sex." zopakoval vážně.
„No.. Nikdo neřekl, že za tebou nemůžu na otočku přiletět.." zasmála jsem se znovu a vyndala si učebice.
„Aww.. Tu nabídku bych bral.." řekl a pokračoval.
„S radostí ti koupím letenku, až to budeš myslet vážně."
„Dobře." na tváři se mi pohrával úsměv a během chvíle se u své skříňky objevil Steve. Dál jsem mluvila s Dylem, ale společně jsme vešli do třídy. Nejspíš už si na to po pěti dnech zvykl, když to poslouchal každé ráno.
Ano, vím, že část těch pěti dnů byl i víkend.. Sedla jsem si do lavice a začala se loučit s Dylem, což trvalo většinou alespoň čtvrt hodiny. Kvůli záchvatům smíchu, které mě chvílema přepadaly jsem šla nakonec stejně na chodbu.
„A miluju tě.." řekla jsem tiše nakonec, a už bylo asi 10 minut po zvonění.
„Vždyť já tebe taky.." šeptl vážně a já poznala že se usmál. Otevřela jsem dveře a nenápadně s mobilem u ucha jsem se snažila proplížit k lavici.
„Měla jsi jet s ním." řekla rovnou Lauren. Ano, z nějakého neznámého důvodu jsem jí začala tykat. Otočila jsem se a usmála se.
„Pravděpodobně tě pozdravuje naše učitelka literatury.." řekla jsem nerozhodně a trapně se usmála.
„No jo.. Skvělá ženská." řekl, a já ani nepoznala, jestli to myslel ironicky.
„Co-že?" zeptala jsem se odděleně.
„Klid, Lásko.. Tak to dopadá, když se snažím o vtip." zasmál se a já jen protočila očima.
„Užij si den.." řekl mile a já se jen pousmála.
„Ty taky.." odpověděla jsem tiše a on to po chvíli típl.
„Takovej sladkej páreček." pronesla ironicky Nicol a já ji jen propálila pohledem.
„Proč jsi nejela s ním?" zeptala se tiše Maddie směrem ke mně. Sama jsem nevěděla proč. Sice jsem měla důvody, které bych říct mohla, ale který z nich byl ten pravý?
„Nechci ho omezovat." šeptla jsem a posadila se vedle ní. Zapípala mi zpráva, kterou jsem poté rozklikla.
Steve: A mě Dillie nepozdravoval? :(
Popravdě jsem se najednou zarazila. Nikdo až na mě ho tak nikdy neoslovil.
Mia: Bohužel ne ;)
A pro tebe je to Dylan..
Steve: No pozor, abych ti ho nepřebral :D
Mia: Jdi se radši učit :D ;)
Steve: Půjčíš mi poznámky?.. Nic jsem nepsal :D
Vzala jsem do ruky sešit a otočila se.
„Děkuju." zasmál se a vzal ho do ruky.
„Jestli nechceš propadnout, říkám ti, uč se." přikázala jsem zklamaně a pousmála se.
„Říká ta, co se na učení vysrala hned po odletu jejího cukrouška Dyla." šeptl a já se otočila.
„Alespoň nechodím opilá do školy." odsekla jsem a pohled přesměrovala na učitelku vysvětlující bůh ví co.
„Jo.. Piješ až po škole." opáčil a já neměla co říct. Měl pravdu..
„A pokud vím, začala jsi i kouřit." další pravda.
„Už jsi ho i podvedla?" zašeptal mi u ucha a já se otočila.
„Já nejsem ty." zadívala jsem se mu do očí a na tváři měla kamenný výraz.
„Jenže ta, se kterou jsem Cassidy podvedl, jsi byla ty." ironicky se usmál a mrkl na mě.
„Takže odpověz. Povedla, nebo nepovedla jsi Dylana?" ptal se chytře.
„Miluju ho, a v životě bych ho nepodvedla." odpověděla jsem naštvaně a probodla ho pohledem. Myslela jsem, že tohle hádání jsme už překonali.
„Takže si nefandi!" ozvalo se ze zadu třídy, ale ostatní už pro jistotu nic neříkali.
„Jednou bude moje!" zasmál se další spolužák a ani Lauren k tomu už nic neříkala.
„Najednou ji chcete všichni, když si někoho našla?" zeptal se zvýšeným hlasem Steve a otočil se.
„Je sexy." odůvodnil jeden ze spolužáků a já na něj jen naštvaně zírala.
„Já jsem tady, vy kreténi." oznámila jsem.
„My víme, Mio." usmál se Jacob, jeden z kluků a zamával mi.
„No já mám teda kvůli ní ruku někde jinde." zasmál se Jason, jeho bratr.
„Asi chceš dostat přes držku, co?" uculil se Steve a já si jen povzdychla.
„No pozor, Astrová má ochránce." prohlásil Jack, na kterého samozřejmě zareagovala Maddie.
„Můžeš se laskavě přestat chovat jako debil?"
„Nemáš mi co poroučet." odsekl a zasmál se. Jakoby mu na ní už vůbec nezáleželo.
„Nechceš zajít po škole ke mně?" křikl na mě Jason. To už se Steve nejspíš neudržel a postavil se.
„Připrav se, sráči.." sykl a šel k němu. Vstala jsem taky a pak si stoupla před Steva ve chvíli, kdy chtěl vrazit pěstí Jasonovi, Nechybělo málo, a schytala bych to já. Zase.
„Uklidni se.." šeptala jsem a on nechal ruku svěšenou podél těla.
„Mio, tohle je-"
„Je to nadrženej debil." usmála jsem se a vzala ho za ruku, kterou měl stále ve vzduchu, aby uhodil Jasona.
„Tak to neřeš.." šeptala jsem dál.
„Jak sakra nemůžu řešit, že se k tobě chová jak k nějaký děvce?" zeptal se zvýšeným hlasem a podíval se mi do očí.
„Mně je jeho názor u prdele."
„Ale mně ne. Je to zasranej-"
„Víš co? Fajn." přerušila jsem ho, obešla lavici a stoupla si za Jasona.
„Vraž mu jednu." dokončila jsem a rukama se opřela o jeho židli. Zadívala jsem se mu do očí a snažila se v něm najít jakýkoliv náznak toho, že to neudělá. Chvíli na mě jen tak zíral a pak namáhavě vydechl.
„Nikdy na kluka nepoužívej ty tvý oči.." řekl a povzdychl si.
„Fungujou až moc dobře.." šeptl a já se usmála. Přešla jsem zpátky ke Stevovi a on mě objal. Překvapovalo mě, že mezí ním a Dylem byl neskutečný rozdíl, ale ve spoustě věcech si byli navzájem podobní.
„Všiml jsem si jen já, že Mia má vážně skvělý prsa?" pronesl zamyšleně Jason a já se odtáhla od Steva. Ruce měl na mých bocích, a i přesto, že by je měl mít nejspíš někde jinde, bylo to lepší, než aby mu ruply nervy a on toho debila přizabil.
„Klid." zašeptala jsem s úsměvem.
„Já jsem v klidu.. Nevypadám tak snad?" procedil skrz zuby a falešně se pousmál.
„Vlastně respekt tobě, Steve, že jsis to rozdal s takovou kočkou." uslyšela jsem a teď naopak jsem měla chuť mu jednu vrazit já.
„A taky respekt všem z týhle třídy, co jí v nejbližší době obtáhnou taky." zasmál se a já začala zhluboka dýchat.
„Klid, Mio." zasmál se Steve a já jen protočila očima.
„Hlásím se jako první." oznámil vesele.
„Asi to nechám na tobě, viď?" zeptal se a ďábelsky se usmál. Nepatrně jsem přikývla a úsměv mu oplatila.
„A víš, co, Jasy?" otočila jsem se k němu a falešně se usmála. Tázavě si mě prohlížel, opřel se do židle a ruce si zkřížil na prsou.
„Vstávej." řekla jsem jednoduše a stoupla si těsně před něj. Vypadal překvapeně, ale snažil se to nedat na jevo. Postavil se já mu položila ruku na rameno. Nahla se k jeho uchu a zašeptala.
„Ze mě si tady ku*vu dělat nebudeš." rychlým pohybem jsem ho kolenem kopla, tam, kde jsem měla jistotu, že ho to opravdu bude bolet a pak poodstoupila dál. Zkácel se na zem a ruce přesměroval k jeho rozkroku.
„Krávo!" křikl a já se jen přikrčila k němu.
„Radši budu kráva, než se vyspat s tebou." zašklebila jsem se a všichni až na pár jedinců jako byla Maddie, Tom, Jack a já se Stevem, chytili silné záchvaty smíchu.
Ani nevím, jak se to stalo, ale Maddie a Jack šli zrovna k sobě.
Znovu jsem šla ke Stevovi a ten se jen přiblble usmíval.
„Pro jednou mu to neuškodí." řekla jsem váhavě a usmála se.
„Však jo." zasmál se a letmo se dotkl mé ruky. Podívala jsem se níž a z tváře se mi pomalu vytrácel úsměv.
„Jsme kamarádi, ne?" zeptala jsem se bez výrazu.
„Jo.. Vždyť máš Dyla." pokrčil rameny a stále stál těsně přede mnou.
„A nikoho jinýho nechci." zašeptala jsem a podívala se na něj.
„Já vím." usmál se a dal si ruce do kapes.
„Kurva Mio! Víš, jak to bolí!?" vykřikl Jason a pokusil se postavit.
„Nevím." řekla jsem ironicky a uculila se.
„Děvko.." sykl a hned na to mu Steve vrazil pěstí, a on opět skončil na zemi. Přesně to, co jsem nechtěla. Ochránářskej Steve, až příliš podobnej Dylovi.
„Hej.." šeptla jsem, když se napřahoval pro další. Podíval se mi do očí a zhluboka dýchal.
„To ti za to stojí?" zeptala jsem se šeptem.
„Ty mi za to stojíš.." odpověděl a pohledem skenoval Jasona.
„Tenhle je mi u prdele." sykl, obešel mě a posadil se zpátky do lavice. Zůstala jsem na něj zírat jako opařená. Z toho, že bez rozmyšlení někomu vrazil pěstí, a jen proto, že mě urazil. Naposledy jsem se podívala na Jasona a pak šla ke Stevovi. Dřepla jsem si vedle něj a on se podíval na mě. Bez výrazu, jako by zíral do prázdna.
„Musíš mi to tak ztěžovat?" zeptala jsem se s obavami v hlase.
„Co dělám?" zeptal se nechápavě a povytáhl obočí.
„Ty víš moc dobře, co děláš.." zakývala jsem hlavou a nedokázala se mu už dál dívat do očí.
„Očividně nevím, tak mi to laskavě pověz."
„Co to neustálý zírání? Ty doteky, ta ochrana, to co bylo o víkendu. To jsi dělal jen tak?" zeptala jsem se a odfrkla si.
„To přátelé prostě dělají.. Jestli jsem pro tebe tak hroznej kámoš, proč nejdeš a nezavoláš Dylanovi? Třeba zase přijede a zlomí mi pár kostí." pohodil rameny zněl vyčítavě.
„Nemáš co říct?" zeptal se, když jsem delší dobu neodpovídala.
„Tak si sedni a sepiš si všechno, co jsem kdy udělal špatně. Třeba ti to pomůže s dalšíma věcma, co mi můžeš vyčíst."
„Já ti nic nevyčítám.." šeptla jsem a pohled zabodla do země.
„Já tě mám ráda, a děsí mě to.." řekla jsem skoro neslyšně.
×××
Tamtadadá! Je to tu.
Hah :D
No, ráda věci protahuju, jak vidíte:D
Jako první věc.. Chtěla bych vás poprosit, jestli by jste nemrkli na profil jedné začínající autorky a nepřečetli si její příběh :) Obě by jsme vám za to byly vděčné :) - Melissa_Robston
A jako druhá.. 110K...
Nevím, co říct. Opravdu ne.
Děkuju vám všem. Je to pro mě neskutečně obrovský číslo, který neustále stoupá, a já tomu skoro ani nevěřím :) ♥
Všem vám, ještě jednou, děkuju!♥♥♥
Mám vás ráda ♥
Bye:))