Game On | √

Dyl?

Koupila jsem si kafe a hned jsem si to namířila do jeho pokoje. Otevřela jsem dveře. Nicol už tam nebyla. Hodila jsem si klíčky od auta na stolek vedle postele a kafe si položila na židli.
„Mio hele, prostě mě políbila. Ani nevím, jak se to stalo. Prostě.."
„Víš co? Já už to nechápu, Dylane. Protože víš co? Sereš mě! Jo! Sereš! Ehh.. Bože! ‚Prostě mě políbila' To jsou kecy! Jenom blbý kecy! Je mi jedno, že to je jen kamarádka, protože lidstvo vymyslelo jednu úžasnou věc. Uhýbání! Prostě jsi mohl uhnout! Sakra Dyle! Bože.." křičela jsem a máchala jsem rukama všude okolo sebe.
„Já ti říkala, že nemám jen kladný vlastnosti.." zašeptala jsem vyčítavě a opřela jsem se o topení.
„Sedni si."
„Jo.. Jasně.. Já si sednu, ty řekneš to svý ‚pojď sem', začneme se líbat a všechno bude odpuštěno.." řekla jsem otráveně a pohlédla jsem mu do očí.
„Omlouvám se.." řekl omluvně a koukl se na přístroje okolo sebe. Povzdychl si a 'vytrhl ze sebe' nějaké hadičky.
„Panebože blázníš?!" vypískla jsem a udělala jsem pár rychlých kroků k posteli.
„Stůj." řekl klidně a pokoušel se posadit.
„Dylane-
„Říkám stůj.." přerušil mě a posadil se ke mě zády. Všimla jsem si, že má na sobě džíny. Super. On leží v nemocnici a má na sobě džíny.
„Proboha, ty seš pošuk.." řekla jsem a zírala jsem na ně. To vážně vypadá sexy i když je v nemocnici? Postavil se a udělal pár kroků ke mě.
„Dylane, vždyť si ublížíš.. Lehni si.." přesvědčovala jsem ho a očima jsem mu kontrolovala místa, kde měj ještě před chvílí nějaké malé jehly a podobné věci.
„Omlouvám se." řekl a objal mě. Po chvíli jsem si stoupla na špičky a obmotala jsem ruce okolo jeho krku.
„Dyle notak.. Vždyť to musí bolet.." říkala jsem, a stále jsem ho přejížděla pohledem, jestli je v pořádku.
„Jo.. Bolí.." přiznal a zasmál se.
„Notak.. Lehni si.. Bude ti zle."
„Víš, jak moc jsem tohle chtěl udělat pokaždý, když jsi tu byla?" zeptal se a objal mě ještě pevněji.
„Ne víc, než já.. Ale sakra Dyle.. Bude ti blbě.."
„Nepustím tě, dokud mi neodpustíš." zašeptal mi do ucha. Políbila jsem ho, a z jedné obyčejné pusy se stalo líbání. Přesně, jak jsem čekala. Udělala jsem pár kroků dopředu, čímž jsme se dostali až k posteli. Vážně jsem nechápala, že mi na tohle skočil. Otočil mě tak, abych byla k posteli zády a povalil mě na ni. Poté si lehl těsně vedle mě a já ho naposledy políbila. Odtáhla jsem se od něj a postavila jsem se.
„No vidíš, že to šlo po dobrým.." řekla jsem zákeřně a skousla jsem si ret.
„Já tě tak nesnáším, Astrová.." řekl smutně a zakřenil se.
„A kdyby jsi dneska nebyla tak zatraceně sexy, řekl bych o tobě snad i něco špatnýho." řekl a usmál se.
„Vypadám stejně, jako každej den." řekla jsem a zasmála jsem se.
„Jo." začal smutně.
„Jsi zatraceně sexy pořád." řekl a při pohledu na mě se usmál.
„Pro tebe možná.." odpověděla jsem s úsměvem.

V nemocnici čas ubíhal pomalu, za což jsem byla ráda. Vyjasnili jsme si to, ale já byla pořád naštvaná. Na něho, ale ještě víc na Nicol. Zdála se, jako fajn holka a pak udělala tohle.

„Kdybych to neviděla, řekl by jsi mi to?" zeptala jsem se najednou.
„Ne.." odpověděl po chvíli a tvářil se zamyšleně. Jen jsem kývla a během pár minut jsem mu položila další otázku.

„Kdy tě pouští?"
„Zítra." odpověděl a na tváři se mu rozzářil úsměv.

Druhý den - škola..
Stála jsem u skřínky a kvůli blížícímu se obědu jsem si naházela věci do skříňky. Krátkou chodbou, která mi díky nekonečným pohledům spolužáků připadala delší, než ve skutečnosti byla, jsem nakonec došla do jídelny. Hned na to, za mnou ode dveří přiběhla Maddie s otázkou, jestli si ke mě může přisednout. Nepřítomně jsem kývla a vydala ze sebe nějaký zvuk, čímž jsem souhlasila. Došla jsem se stolu. Maddie se posadila vedle mě, ale došlo mi, že jsem si na sezení nevybrala nejlepší místo. U protějšímu stolu seděla celá Stevova parta. Až na Steva. Nevěděla jsem, jestli být ráda, nebo čekat, až sem přijde i on. S Maddie jsme začaly o něčem mluvit.