Game On | √

Jeho místo 2/2

Lidičky, tohle bude dlouhý okecavání teda.. První věc je důvod, proč jsem minulou část ukončila tak "hrozně". Je to jednoduchý. Šla jsem do kina na Labyrint 2 ♥. Kde jsou jedni z hlavních postav Dylan O'Brien a Kaya Scodelario.
Pro ty, co neví, právě oni dva představují Miu a Dylana ♥ Takže jsem prostě přidala to, co jsem měla a jak debil jsem se hnala do kina. :3
Asi vám nebudu popisovat, jak jsem byla v šoku, když film končil. Radši se o všem rozkecám na konci :)
×××

„Já.." začal jsem neúspěšně.
„Nemusíš mi to říkat.." šeptla a prsty mi přejela po kloubech na ruce.
„Bylo mi tehdy 14.. Vlastně to až do nedávna bylo nejlepší období mýho života.." řekl jsem tiše. Věnovala mi úsměv a zadívala se mi do očí.
„Dokud jsem nepoznal tebe.." zašeptal jsem si spíš pro sebe a zároveň jsem si to uvědomil. Stikla mojí ruku a usmála se.
„Bylo tehdy asi 10 večer.. Mamka už spala, a tu noc se pár kilometrů od Denveru konala jedna párty. Zavolal jsem Jeremymu a Georgeovi. Vzal jsem mamce klíče od auta a bez řidičáku jsem dojel pro kluky. Až na to, že jsem se několikrát málem vyboural, bylo to boží. A pak jsem jel okolo tohohle místa. Vysadil jsem kluky kousek od domu, kde byla ta párty, a sám jsem se sem vrátil. Na nebi byly jen hvězdy a měsíc.. Bylo to kouzelný. Bylo to už asi po půlnoci.. Hvězdy, měsíc, ten vodopád.. Byl jsem tu sice sám, ale byl jsem šťastnej.." dořekl jsem a pousmál jsem se.
„To je krásný.." zašeptala. Přivinul jsem si ji co nejvíc k sobě.
„Tenkrát jsem si slíbil, že až budu nějakou holku vážně milovat, vezmu jí sem. Nikdy nikoho jinýho.. Jen ji." dodal jsem.
„Počkej.. Ty.. Co ta holka? Říkal jsi, že jsi ji.. " nedořekla to. Jakoby se bála, že se mi vrátí starý city.
„Až s tebou jsem poznal, co je to pravá láska." zašeptal jsem jí do ucha. Jakoby se jí zastavilo srdce. Nic neříkala. Jen mě obejmula a po chvíli jsem ucítil na svém krku slzy. Brečela. Chtěla se odtáhnout, ale já jí zastavil. Naše rty od sebe byly sotva centimetr. Díval jsem se jí do očí. Blýskaly se v nich slzy, ale i tak byla krásná.
„Mám tě nehorázně moc rád, Astrová. To mi prostě musíš věřit.." zašeptal jsem a jí po tváři steklo pár dalších slz. Ostatní by nás nechápali. Po tak krátké době nejspíš není normální, se zamilovat. Ale sakra.. Nikdo by prostě stejně tak, jako moji přátelé nechápal, že ona je to nejlepší, co mě kdy potkalo, že ona je ta nejúžasnější osoba, ani to, že s touhle holkou chci být nejspíš napořád. Přitiskla své rty na ty mé, jakoby to ani nebyla ona, a začala mě líbat.
„Páni.." šeptl jsem, když jsme se od sebe na malou chvíi odrhli. Zasmála se a podívala se někam hluboko do vody.
„Jen abys věděl..." začala a znovu mě políbia.
„Mám tě radši mnohem víc, než ty mě...A ty víš proč." řekla skoro neslyšně ale její výraz vypadal vážně. Setřel jsem jí pár posledních slz.
„Vylezeme?" zeptal jsem se s úsměvem.
„Jo.." šeptla a ruku v ruce jsme vyšli z vody. Narozdíl od Mii, jsem vůbec nevnímal, že ta voda je neskutečně ledová.
„Ježiši.. Promiň.. Vůbec mi to nedošlo.." omlouval jsem se mezi smíchem.
„Zítra zpívám, a jestli onemocním, bude to tvoje vina." řekla a mrkla na mě.

Pohled Mii..
„To bych tě měl nejspíš zahřát.." řekl a šel ke mě blíž.
„Dojdu ti pro mikinu." šeptl když byl pár centimetrů ode mě, a já měla co dělat, abych nechytla silný záchvat smíchu.
„Jak nečekaný.." řekla jsem si pro sebe a Dylan zrovna odešel k autu. Koukla jsem se okolo sebe, a všimla jsem si dvou stromů, které byly jen kousek od sebe. Na obou bylo něco vyryté. Na tom prvním už to vypadalo starší. Byl tam vyrytý datum - 23.8 2009. Nejspíš to byl datum, kdy tu byl Dyl poprvé. Přešla jsem ke druhému stromu. Datum vyrytý na něm mě zaskočil, ale zároveň mi na tváři vykouzlil nezničitelný úsměv.
„1.9 2015.." Zašeptala jsem a přejela jsem prsty po vyrytém datumu. Vážně pro něj naše seznámení tolik znamenalo?
„Říkala jsi, že zítra zpí...-" nedokončil to, a tak jsem se s úsměvem otočila.
„Shit.." řekl a vypadal vystresovaně.
„Pořád mě překvapuješ.." zašeptala jsem a přešla k němu.
„Tohle jsi nejspíš vidět neměla." jen jsem s úsměvem zakývala hlavou.
„Já nevěděla, že to pro tebe tolik znamená.." šeptla jsem a podívala jsem se na strom.
„Něco ti ukážu.." řekl po chvíli a ukázal na strom jen o kus dál. Šla jsem k němu a všimla jsem si dalšího datumu.
„Těch stromů je tu celkově něco přes 100.. Chci mít přes sto vzpomínek a mít je na těch podělaných stromech napsaný.. Je jedno, jestli smutných nebo šťastných.. Prostě.. Jednou se sem chci vrátit a říct si, že jsem měl pro co žít.." řekl a podíval se okolo sebe. Usmála jsem se.
„Máš teda super způsob." řekla jsem s úsměvem.
„Jo.." povzdychl si. Podíval se na datum a nejspíš se zamyslel.
„Co se stalo ten den?" zeptala jsem se opatrně. Nejdřív neodpovídal.
„To je dobrý.." šeptla jsem a dala jsem mu krátkou pusu.
„Umřela moje nevlastní sestra.." řekl a do očí se mu nahrnuly slzy. Pevně jsem ho objala. Něvěděla jsem, co říct.
„Je mi to líto.." zašeptala jsem.
„Zároveň je to datum dne, kdy jsem to tady koupil." překvapeně jsem na něho pohlédla.
„Je to tvoje?" zeptala jsem se nechápavě. Jen kývl. Snažila jsem se najít v jeho tvaři alespoň náznak usměvu, ale bezúspěšně.
„Možná by jsem tu s tebou být neměla. Možná je to místo jen pro tebe." šeptla jsem a s úsměvem jsem ho pohladila po tváři.
„Vratíme se.." zašeptala jsem, obešla jsem ho a udělala jsem pár kroků dopředu.
„Počkej.." ozvalo se a já ucítila na svém zápěstí jeho ruku. Přitáhl si mě těsně k sobě a jeho oči se vpíjely do těch mých. Nevěděla jsem proč, ale přišlo mi to jako nekonečná chvíle. Zakýval hlavou a usmál se.
„Mám štěstí.. Tak obrovský štěstí.." šeptal a hladil mě po tváři. Usmála jsem se, ale nevěděla jsem, jak odpovědět. Možná to bylo sílou okamžiku, nebo prostě tím, že víc slov jsme nepotřebovali.
„A připrav se na to, že ti to budu každej den připomínat, protože-" přerušila jsem ho, a dala jsem mu na pusu ukazováček. Usmál se a naklonil se ke mě. Udělala jsem malý krůček dopředu a tím jsem překonala mezeru mezi námi. Naše rty se dotkly. Bylo to jiné, než obvykle. Jeho polibky byly plné něhy ale i vášně zároveň.
„Víš, že tohle nedopadne dobře?" vydechla jsem když jsme se od sebe na pár vteřin odtáhli a opřela jsem své čelo o to jeho.
„Jo, Zlato.. Vím to moc dobře.." řekl a opět mě začal líbat. Vjel svým jazykem do mých úst. Zavzdychala jsem a útok jsem mu hned začala oplácet. Prsty jsem si pohrávala s jeho vlasy. Jemně mě přitlačil na jeden ze stromů a nadzvedl mě tak, abych nemusela pořád stát na špičkách. Zasmála jsem se a podívala jsem se mu do očí.
„Vidíš, co kvůli tobě dělám?" zeptala jsem se s úsměvem.
„Jo, lásko.. Vidím.." šeptl a zkousl si ret. Pomalu se přesouval k mému krku. Už jsem měla chuť mu říct, ať se na nějakou předehru vykašle, když v tom mi došlo, že se tak nějak přesouváme k autu. Přitlačil mě na auto jen kousek od předních dveří ještě silněji než před chvílí a rukou mi sjel přes bok až ke stehnu. Otevřel přední dveře a aniž by jsme se od sebe odtrhli, lehli jsme si do auta. Byl opřený rukou o sedadlo aby na mě neležel celou váhou a najednou jsem ucítila, jak mi poď kraťasama sahá na zadek. Chytla jsem okamžitý záchvat smíchu, a netrvalo ani pár vteřin, než se ke mě připojil.
„Promiň.." řekla jsem mezi smíchem a on vystoupil.
„Zase jsem to udělal, že jo?" zeptal se pobaveně po tom, co popadl dech.
„Prostě.. Nejsme takovej pár.." odpověděla jsem lítostným tónem a dál jsem se smála. Šlo o to, co se stalo před školou. Jak jsem mu řekla, že není ten typ kluka.
„Nejspíš je dobře, že jsme to...-" nedokončil větu a znervózněl.
„Přerušili.." doplnila jsem ho ale nedívala jsem se mu do očí.
„Mio.. Musím ti říct pár věcí." řekl vážně a podíval se na mě.
„Tak mluv.." řekla jsem jednoduše, ale on znervózněl ještě víc.
„Nesednem si?" zeptal se, a ukázal na deku v kufru.
„Jo.. Dyle, co se děje?" zeptala jsem se nechápavě a v jeho očích jsem poznala obavy. Pokýval hlavou směrem k nějakému stromu, kde byl stín. Vzal nějakou tašku, která byla vedle deky a já vzala samotnou deku.
„Tak o co jde?" zeptala jsem se, když už jsme seděli na dece a já sledovala pouze jeho ruku kterou jsem pevně svírala.
„Jak by to s náma bylo, kdyby jsme se měsíc neviděli?" zeptal se jednoduše.
„Plánuješ to snad?" zeptala jsem se a posadila jsem se těsně vedle něho.
„Dostal jsem nabídku na studium v Kanadě.." šeptl po chvíli a hlavu si zoufale opřel o strom za ním.
„Jenom na měsíc?" zeptala jsem se a zadívala jsem se do dálky. Povzdychl si a začal.
„Když to půjde dobře, zůstanu tam.." šeptl naštvaně a sednul si přede mě.
„Ale stačí říct a zůstanu tady. Nechci o tohle přijít. Nemůžu přijít o tebe.. Jen.. Řekni ať zůstanu.." dodal šeptem a nazvedl mi bradu, abych se mu dívala do očí.