Game On | √

Karaoke a..? 2/2

(V médiích -ONI ♥♥♥♥♥♥.... Fotka ten večer:) :3 )
×××

„Tohle jsem si nemohl nechat ujít.." zašeptal jsem jí do ucha a pořád jsem ji nepouštěl.
„A prej, že nelžeš.." řekla vyčítavě a její oči se s úsměvem zahleděly do těch mých.
„Zpíváš úžasně.." šeptl jsem a pobavil mě její výraz. Zatvářila se zamyšleně a přejela mě pohledem.
„Teď se budu snažit, být na tebe naštvaná." sykla, odstoupila ode mě a zkřížila si ruce na prsou.
„No ne.. Neříkejte, že Mia,si konečně někoho našla!" křikl vesele kluk, který byl s Miou zezačátku na pódiu a ona se otočila. Využil jsem příležitosti a objal ji ze zadu. Otočila se, jako kdyby to čekala a vtiskla mi krátký polibek.
„Myslím, že to všichni chceme vysvětlit, Mio." řekl zvědavě a všechny přejížděl pohledem.
„Dylan, 19 a je z Denveru. Stačí, bráško?" zeptala se a přitiskla si moje ruce víc k sobě. Slezl dolů a přešel k nám.
„Sam? Můžeš?" zeptal se nějaké brunetky a ta šla na pódium, nejspíš s úmyslem zpívat.
„Tak.. Vy dvě hrdličky. Chci detaily." řekl a usmál se. Chytře jsem se podíval na Miu a ta jen kývla.
„Jsem Dylan." představil jsem se a natáhl jsem k němu ruku. S dalším úsměvem ji přijal.
„Já jsem Sam. Těší mě."
„Nápodobně." odpověděl jsem.
„Mio, dost mě bolí, že jsi mi neřekla, že někoho máš.." postěžoval si s předstíraným smutkem a dal si ruku na srdce.
„Omlouvám se, Same.. Seběhlo se to přiliš rychle." odpověděla a zašklebila se.
„Asi ti odpustím.." připustil zamyšleně a otočil se na dívku, která už nějakou chvíli něco zpívala.
„Doufám, že si tě teď můžu unést.." zašeptal jsem Mie do ucha a ta se jen usmála. „Neměla bych se bát?" zeptala se, ale nespouštěla pohled z pódia.
„Vlastně asi měla." přiznal jsem a pokrčil přitom rameny. Pousmála se, udělala pár kroků dopředu a poklepala Samovi na rameno

Miin pohled..
Byla jsem v půlce písně a díky stálému pozorování všech lidí tu jsem si všimla i postavy, která až do teď nebyla díky tmě vidět. Nevěřila jsem vlastním očím, že opravdu přišel a měla jsem chuť ho hned teď běžet obejmout. Vytřeštila jsem na něj oči a pozbytek písničky jsem se mu dívala do očí. Usmíval se a vypadal, že se mu z mého hlasu snad ani nechce umřít, což bylo přinejmenším dobře.
Dozpívala jsem poslední slova písničky a bez vahání  se rozeběhla k němu. Nejspíš nečekal, že ho bez jakéhokoliv pozdravu začnu líbat, ale měla jsem pocit, že to ani jinak nešlo. Přišla jsem si jak debil, když jsem mu včera věřila, že nepřijde. Jak ho znám, měl to beztak celé naplánované.

Po chvíli se se Samem navzájem představili, a já se jen divila, že ho Dylan ještě nezabíjí pohledem.
„Doufám, že si tě teď můžu unést.." ozvalo se mi u ucha po chvíli a já se pouze usmála.
„Neměla bych se bát?" ptala jsem se, ale nespouštěla jsem pohled z pódia. Kdo ví, čím má ještě v plánu mě překvapit.
„Vlastně asi měla." přiznal a pokrčil přitom rameny. Pousmála jsem se, udělala pár kroků dopředu a poklepala Samovi na rameno.
„Hm?" zeptal se s úsměvem.
„Myslíš, že bych mohla pro dnešek skončit?" zeptala jsem se a udělala na něho psí oči.
„Jseš si jistá, že je tohle kluk pro tebe?" vyhrkl i když mluvil úplně mimo. Povdzychla jsem si a pročila nad tím očima.
„A proč by ne?" zeptala jsem se rovnou naštvaně.
„Já nevím.. Jako.. Jo, hodíte se k sobě..asi.. Ale on mi nepřijde jako kluk na vážnej vztah." odpověděl a podíval se mi do očí.
„Divil by ses, Same.. Můžu teda jít?" sykla jsem opět naštvaně.
„Jestli máš čas ještě na jeden duet, budu rád. Pak klidně jdi." řekl a nuceně se pousmál.
„Duet?" zopakovala jsem.
„Jo.. No.. Můžeš to zkusit se Sam, nebo.. Zpívá ten tvůj?" optal se nervózně.
„Ten můj, má jméno." začala jsem s falešným úsměvem.
„A zeptej se ho radši sám." dodala jsem a přešla do 'zákulisí' kam během chvilky přišla i Samantha.
„Ahoj, Sam." pozdravila jsem ji a ona mě objala.
„Ahoj, Mio." odpověděla s úsměvem a ukázala mi seznam písniček. Vybíraly jsme jednu, kterou umíme obě a já přitom nenápadně sledovala ty dva. Dyl se na mě párkrát podíval a předstíral, že vnímá. Bylo mi jasné, že mu není příjemné se Samem mluvit, ale když si Sam něco usmyslí, musí to udělat. Je naprostý opak Samanthy.
„Takže tahle?" zeptala se poté s prstem přiloženým na písničku a já jen vydala podivný zvuk na souhlas, i když jsem si ani nevšimla, o jakou se jedná. Mohla jsem jen doufat, že tu písničku alespoň umím. Vyšly jsme na pódium a můj pohled opět zabloudil k těm dvěma. Ani jeden z nich nevypadal při mluvení příliš jistě a nakonec se oba radši podívali našim směrem a zmlkli. Sam se nejistě podívala na Sama a ten jen kývl. Chvíli váhala ale pak se posadila začala hrát tak, jak to umí jen ona. Písnička mě zmátla, protože jsem si byla jistá, že na seznamu nebyla. Že by improvizace? Ale neznala jsem ji, takže v tom nejspíš zůstala sama. Rozhodla jsem se tedy jen poslouchat. Starostlivě se na mě podívala, až mi to začalo být podezřelé. Pak začala zpívat první slova písničky a já zabodla svůj pohled do země. V mojí paměti se jako na zavolanou objevily vzpomínky. Vzpomínky na tátu. Do očí se mi nahrnuly slzy a já se nenávistně podívala na Sam. Šlo poznat, že se snaží nedívat se na mě. Nechápala jsem to. Proč to sakra dělá? O mém otci ví. Podívala jsem se na Dyla. Zíral na ni stejně jako já před chvílí a pak svůj pohled přesunul na mě. Chápavě si povzdychl a propaloval Sam pohledem.