Game On | √

Pocity

***
Od Dylova odletu uběhlo 5 dní, a my si každý den několik hodin volali. A to myslím doslova, sice jsme chodili spát až v bůh ví kolik ráno, ale měli jsme pořád o čem mluvit. Už ten den, co jsem se usmířila se Stevem, jsem mu to řekla. Nechtěla jsem mu lhát, a zároveň jsem potřebovala radu, kterou mi mohl dát jen on.
Chyběl mi, a byla jsem neskutečně ráda, že i já jemu, ale bylo tu něco, díky čemu jsem o tom všem začala pochybovat.
Nebudu lhát. Je pravda, že to trochu zavinil Steve a všichni okolo, kteří se chovali nějakým způsobem jinak než já. Měla jsem v plánu zůstat taková, jaká jsem, ale jak se ukázalo, stačilo mi pár dní bez Dylana a já začala přemýšlet úplně jinak. Už ne tak moc, jako já.
Nejspíš bych mu o tom měla říct.. O všech těch pocitech, které mě chvílemi i děsily.

Cestou do školy mi začal vyzvánět mobil ve stejný čas, jako každé ráno. Aniž bych se podívala na jméno, vzala jsem to a na tváři se mi alespoň na pár vteřin rozzářil úsměv.
„Dobré ráno." řekl vesele.
„U tebe je půl 6 ráno, Zlato." zasmála jsem se a zašla do obchodu.
„Ale u tebe půl 8." uchechtl se a já si vzala jednu krabičku cigaret, kterou jsem pak v rychlosti zaplatila.
„Nemusíš kvůli mě vstávat tak brzo, víš? Už tak chodíš spát někdy ve tři." usmála jsem se pro sebe.
„Noa?" zeptal se provokativně.
„No a? Byla bych ráda, kdyby ses mi vrátil živej, ne polo mrtvej." odůvodnila jsem a zapálila si cigaretu.
„Nestačím ti polomrtvej, jo?" zeptal se zklamaně.
„Už by jsi to nebyl ty." řekla jsem a zasmála se.
„Co máš dneska v plánu?" změnila jsem téma.
„Končím až ve 4.. Pak jdu s jednou spolužačkou na večeři," notak, Mio, žárlení není dobrá věc.
„Večer mě jeden kámoš, co je tu se mnou vytáhne někam ven.." odmlčel se.
„Ale ve 12 tu samozřejmě budu jen a jen pro tebe." pousmála jsem se a chystala se k odpovědi.
„Chci, aby sis to večer užil, ano? Zavolej mi až zítra." přesvědčovala jsem ho.
„Určitě?" ujšťoval se.
„Ano, určitě." uchechtla jsem se a došla před školu.
„Poznám na tobě, že jsi unavenej, Zlato. Jdi ještě spát, mluvili jsme spolu před pár hodinama." řekla jsem a pro sebe se pousmála.
„Nejsem unavenej.." přišla ke mně Maddie a vzala mi cigaretu z ruky.
„Hej!" sykla jsem potichu.
„Stejně voláš.." vrátila jsem se k hovoru a prstem jí ukázala, že jdu už dovnitř. Přikývla a blaženě vydechla kouř.
„Dobře, tak mi teda řekni první 3 slova, který tě napadnou jako první." řekla jsem a odemkla si skřínku.
„Sex, spánek a sex." řekl hned a já se zasmála.
„To myslíš vážně?" ptala jsem se a pořád se smála.
„Ne.. Vlastně je to jenom sex. Sex, sex a sex." zopakoval vážně.
„No.. Nikdo neřekl, že za tebou nemůžu na otočku přiletět.." zasmála jsem se znovu a vyndala si učebice.
„Aww.. Tu nabídku bych bral.." řekl a pokračoval.
„S radostí ti koupím letenku, až to budeš myslet vážně."
„Dobře." na tváři se mi pohrával úsměv a během chvíle se u své skříňky objevil Steve. Dál jsem mluvila s Dylem, ale společně jsme vešli do třídy. Nejspíš už si na to po pěti dnech zvykl, když to poslouchal každé ráno.
Ano, vím, že část těch pěti dnů byl i víkend.. Sedla jsem si do lavice a začala se loučit s Dylem, což trvalo většinou alespoň čtvrt hodiny. Kvůli záchvatům smíchu, které mě chvílema přepadaly jsem šla nakonec stejně na chodbu.

„A miluju tě.." řekla jsem tiše nakonec, a už bylo asi 10 minut po zvonění.
„Vždyť já tebe taky.." šeptl vážně a já poznala že se usmál. Otevřela jsem dveře a nenápadně s mobilem u ucha jsem se snažila proplížit k lavici.
„Měla jsi jet s ním." řekla rovnou Lauren. Ano, z nějakého neznámého důvodu jsem jí začala tykat. Otočila jsem se a usmála se.
„Pravděpodobně tě pozdravuje naše učitelka literatury.." řekla jsem nerozhodně a trapně se usmála.
„No jo.. Skvělá ženská." řekl, a já ani nepoznala, jestli to myslel ironicky.
„Co-že?" zeptala jsem se odděleně.
„Klid, Lásko.. Tak to dopadá, když se snažím o vtip." zasmál se a já jen protočila očima.
„Užij si den.." řekl mile a já se jen pousmála.
„Ty taky.." odpověděla jsem tiše a on to po chvíli típl.
„Takovej sladkej páreček." pronesla ironicky Nicol a já ji jen propálila pohledem.