Game On | √

Slib

„Ale ty mi taky něco slib..." Zašeptala a znovu se podívala na mé zápěstí. 
„Dillie slib mi, že už to neuděláš..." Zase. Zase jí ubližuju mojí chybou. Chtěl bych jí to slíbit, ale mohl jsem? Poprvé jsem měl pocit, že to vážně pomohlo. A... Vlastně pokaždé.
„Nemůžu ti tohle slíbit." zakýval jsem hlavou a pousmál se. 
„Dylane, prosím." Špitla a bránila se slzám.
„Víš, když nad tím tak přemýšlím," pronesl jsem a šibalsky se usmál.
„Sex na nemocniční posteli by byl vlastně fajn." Skousl jsem si ret a přejel ji pohledem.
„Víš, jestli s tebou mám po měsíci spát, nebude to na nemocniční posteli." Protočila očima a odtáhla se ode mě. Posadila se přímo na mě a usmála se.
„A nezamlouvej to." Zašeptala.
„Mio, já ti nic slibovat nebudu." Hlesl jsem chladně a podíval se jí do očí.
„Dyle, já-"
„Ne. Mio, prostě ne." Odsekl jsem a zhluboka se nadechl.
„To proto, jak jsem se k tobě chovala, viď?" Vyptávala se. Co jí to ksakru napadá? Ví přeci, že ji miluju. Posadila se naproti mně do tureckého sedu a povzdychla si.
„To ani náhodou. Zlato vždyť víš, jak jsem to cítil." Nepatrně jsem protočil očima a přitáhl si ji k sobě.
„Měl bys jet domů." Řekla a chtěla se odtáhnout.
„Vidím, že tu být nechceš a otravuje tě to. Očividně jsem byla lepší v kómatu, když jsem mlčela." Vyjeveně jsem se na ni díval a ona jen pohodila rameny.
„Tak jdi." Sykla a sama se postavila.
„Děláš si ze mě prdel, viď?" Ptal jsem se naštvaně.
„Přijď zítra. Ahoj." Zamumlala a odemkla dveře.
„Nikam bych nešel ani kdybys chtěla." Posadil jsem se a ona mě propálila pohledem.
„Dylane nechci ti lízt na nervy. Vidím na tobě, že ti moje chování už vadí, ale já se prostě nezměním. Nedokážu to a to ani kvůli tobě." Ušklíbla se a otevřela dveře.
„Jo, jasně. A i přesto jsem si tě chtěl vzít a mít s tebou dítě." Protočil jsem očima a došel k ní. Stoupl jsem si těsně před ní a dveře zavřel. Pak poodstoupil dál.
„Víš, asi to nechápeš, ale láska znamená to, že ti ten člověk na nervy neleze. Že jsi schopnej s ním strávit všechen tvůj čas a pořád se máte o čem bavit. Láska znamená někoho bezpodmíněčně milovat, Mio." Zírala na mě a pomalu vydechovala.
„Nikdy jsi nic o svatbě neříkal." podívala se na mě a já jen zakýval hlavou. Byla zmatená. Jen nevím, jestli ze mě nebo ze sebe. 
„Nebyla správná chvíle." Zamknul jsem a tím jí odepřel možnost mě zase chtít vyhodit. 
„Já myslel, že se mnou chceš být. Mluvili jsme o tom už několikrát a já to vždycky bral tak, že mě miluješ a být se mnou chceš. Jestli ne tak nevím, proč se přetvařuješ." Byl jsem strašně zmatenej. Ze všeho.
„Ale tak to je. Nepřetvařuju se, Dyle. Přísahám, že ne." Jemně mi prsty přejela po ruce a já se na malou chvíli usmál. 
„Ale... Nechceš si mě snad vzít, viď?" Usmála se a následně se uchechtla.
„Jestli je něco, co vážně nechci uspěchat, je to tohle." Přitáhl jsem si ji k sobě a snažil se z jejího pohledu cokoliv vyčíst. 
„A ten slib?" Zeptala se opatrně a znovu se posadila. Přesvědčoval jsem se, ať jí to slíbím. Aby už neměla strach a věřila mi. Šel jsem k ní a ona pokračovala. 
„Nemusíš to říkat. Pochopím to, ale-" Sklonil jsem se k ní a přivlastnil si její rty. 
„To znamená?" Zašeptala tázavě a obmotala své ruce okolo mého krku. 
„Že by jsme možná měli přestat mluvit." To bylo poslední co jsem řekl. Znovu jsem ji začal líbat a lehce do ní strčil, čímž jsme se následně přesunuli na postel. Bude zázrak, když na nás nikdo nezaklepe. Máme na tohle vážně obrovský štěstí. Uhm, doufám, že slyšíte tu ironii.
„Sakra jsme v nemocnici." Zašeptala a nadechla se.
„To už je jedno." Vyhrkl jsem a přesunul se k jejímu krku.
„Neměli by jsme, Dylane. Vážně ne." Šeptala nuceně. Sama nechtěla, aby jsme přestali. 
„Neříkej, že nechceš." Ušklíbl jsem se. No a co, že zním jako úchyl. Chvíli nic neříkala, když pak konečně...
„Tak sakra dělej..." Sykla a já měl chuť ji trošku potrápit. 
„Nespěchej, Mio, nespěchej." Šibalsky jsem se usmál a sundal jí tričko.