Game On | √

Jeho místo 1/2

„Dylane, co to.." křičela jsem.
„Děláš?" vydechla jsem tiše a šla jsem za ním. Až teprve když mi došlo, kde jsme, začala jsem se při chůzi točit dokola jak nějaký pošahaný exot. Udělala jsem ještě pár kroků a pak narazila do Dyla.
„Jestli mě chceš zabít a pak někde zakopat, vybral jsi si perfektní místo.." řekla jsem a dál jsem se rozhlížela okolo sebe. Jen se usmál a podíval se za sebe.
„Pojď.." řekl a vzal mě za ruku.
„Kam?" zeptala jsem se, ale to už mě někam 'vlekl'. Slyšela jsem vodu. Sice jsem nechápala, kde se tu bere, když jsme v podstatě v nečem mezi loukou, parkem a bůh ví, čím ještě, ale krásnější místo jsem snad v životě neviděla. Všude jsou tu stromy a květiny. Dylan se zastavil.
„Líbí?" zeptal se obyčejně a přidal ten jeho debilní úsměv, který mě vždy donutí, se taky usmát.
„A jak.." šeptla jsem.
„Hele.. Víš, co jsem ti nikdy neřekla?" začala jsem a zadívala jsem se mu do očí.
„Co?" zeptal se s ruce mi obmotal okolo pasu.
„Děkuju.." zašeptala jsem a políbila jsem ho.
„Za co?" zeptal se s úsměvem.
„Že tady teď stojím já a ne nějaká jiná.." odpověděla jsem. Objal mě a něco zašeptal.
„Teď zavři oči.." zavřela jsem tedy oči a on mě někam vedl.
Slyšela jsem něco jako vodopád, ale tomu jsem nechtěla věřit.
„Ještě dál.." šeptl a já ucítila vodu, díky které se mi promočily boty.
„Chceš mě utopit?" zeptala jsem se ale on neodpověděl. Teď už jsem cítila vodu až pod koleny. Můžu být ráda, že mám kraťasy.
„A teď je otevři.." řekl a já otevřela oči.
„E..eh..." vydala jsem ze sebe a zírala jsem na něj.
„Jakej jsem?" optal se s přitáhl si mě co nejvíc k sobě.

Dylanův pohled..
Přitáhl jsem si ji co nejblíž k sobě, ale bylo jasné, že vnímá jen to, že stojí ve vodě a kousek od ní je vodopád.
„Ty jsi blázen Dylane.." šeptla a její oči se rozzářily.
„Zase se mi to povedlo." řekl jsem vítězně a zkousl jsem si ret.
„Co jako?" zeptala se nechápavě a usmála se.
„Ty oči.." šeptl jsem a pohladil jsem ji po tváři.
„Jo.. Já.. Nesnáším to na sobě.." šeptla a zamrkala.
„A já to na tobě miluju.." zašeptal jsem.
„Co je tohle místo zač?" zeptala se a podívala se mi do očí.
„Je to.. Moje místo.." řekl jsem a koukl jsem se okolo sebe.
„A proč jsem tu já?" optala se a zakývala hlavou.
„Eh.. Něco jsem.. Sám sobě slíbil.." šeptl jsem, protože jsem jí nedokázal říct důvod na rovinu.
„A co to bylo?"
„Já..-

×××
:))