(V médiích -ONI ♥♥♥♥♥♥.... Fotka ten večer:) :3 )
×××
„Tohle jsem si nemohl nechat ujít.." zašeptal jsem jí do ucha a pořád jsem ji nepouštěl.
„A prej, že nelžeš.." řekla vyčítavě a její oči se s úsměvem zahleděly do těch mých.
„Zpíváš úžasně.." šeptl jsem a pobavil mě její výraz. Zatvářila se zamyšleně a přejela mě pohledem.
„Teď se budu snažit, být na tebe naštvaná." sykla, odstoupila ode mě a zkřížila si ruce na prsou.
„No ne.. Neříkejte, že Mia,si konečně někoho našla!" křikl vesele kluk, který byl s Miou zezačátku na pódiu a ona se otočila. Využil jsem příležitosti a objal ji ze zadu. Otočila se, jako kdyby to čekala a vtiskla mi krátký polibek.
„Myslím, že to všichni chceme vysvětlit, Mio." řekl zvědavě a všechny přejížděl pohledem.
„Dylan, 19 a je z Denveru. Stačí, bráško?" zeptala se a přitiskla si moje ruce víc k sobě. Slezl dolů a přešel k nám.
„Sam? Můžeš?" zeptal se nějaké brunetky a ta šla na pódium, nejspíš s úmyslem zpívat.
„Tak.. Vy dvě hrdličky. Chci detaily." řekl a usmál se. Chytře jsem se podíval na Miu a ta jen kývla.
„Jsem Dylan." představil jsem se a natáhl jsem k němu ruku. S dalším úsměvem ji přijal.
„Já jsem Sam. Těší mě."
„Nápodobně." odpověděl jsem.
„Mio, dost mě bolí, že jsi mi neřekla, že někoho máš.." postěžoval si s předstíraným smutkem a dal si ruku na srdce.
„Omlouvám se, Same.. Seběhlo se to přiliš rychle." odpověděla a zašklebila se.
„Asi ti odpustím.." připustil zamyšleně a otočil se na dívku, která už nějakou chvíli něco zpívala.
„Doufám, že si tě teď můžu unést.." zašeptal jsem Mie do ucha a ta se jen usmála. „Neměla bych se bát?" zeptala se, ale nespouštěla pohled z pódia.
„Vlastně asi měla." přiznal jsem a pokrčil přitom rameny. Pousmála se, udělala pár kroků dopředu a poklepala Samovi na rameno
Miin pohled..
Byla jsem v půlce písně a díky stálému pozorování všech lidí tu jsem si všimla i postavy, která až do teď nebyla díky tmě vidět. Nevěřila jsem vlastním očím, že opravdu přišel a měla jsem chuť ho hned teď běžet obejmout. Vytřeštila jsem na něj oči a pozbytek písničky jsem se mu dívala do očí. Usmíval se a vypadal, že se mu z mého hlasu snad ani nechce umřít, což bylo přinejmenším dobře.
Dozpívala jsem poslední slova písničky a bez vahání se rozeběhla k němu. Nejspíš nečekal, že ho bez jakéhokoliv pozdravu začnu líbat, ale měla jsem pocit, že to ani jinak nešlo. Přišla jsem si jak debil, když jsem mu včera věřila, že nepřijde. Jak ho znám, měl to beztak celé naplánované.
Po chvíli se se Samem navzájem představili, a já se jen divila, že ho Dylan ještě nezabíjí pohledem.
„Doufám, že si tě teď můžu unést.." ozvalo se mi u ucha po chvíli a já se pouze usmála.
„Neměla bych se bát?" ptala jsem se, ale nespouštěla jsem pohled z pódia. Kdo ví, čím má ještě v plánu mě překvapit.
„Vlastně asi měla." přiznal a pokrčil přitom rameny. Pousmála jsem se, udělala pár kroků dopředu a poklepala Samovi na rameno.
„Hm?" zeptal se s úsměvem.
„Myslíš, že bych mohla pro dnešek skončit?" zeptala jsem se a udělala na něho psí oči.
„Jseš si jistá, že je tohle kluk pro tebe?" vyhrkl i když mluvil úplně mimo. Povdzychla jsem si a pročila nad tím očima.
„A proč by ne?" zeptala jsem se rovnou naštvaně.
„Já nevím.. Jako.. Jo, hodíte se k sobě..asi.. Ale on mi nepřijde jako kluk na vážnej vztah." odpověděl a podíval se mi do očí.
„Divil by ses, Same.. Můžu teda jít?" sykla jsem opět naštvaně.
„Jestli máš čas ještě na jeden duet, budu rád. Pak klidně jdi." řekl a nuceně se pousmál.
„Duet?" zopakovala jsem.
„Jo.. No.. Můžeš to zkusit se Sam, nebo.. Zpívá ten tvůj?" optal se nervózně.
„Ten můj, má jméno." začala jsem s falešným úsměvem.
„A zeptej se ho radši sám." dodala jsem a přešla do 'zákulisí' kam během chvilky přišla i Samantha.
„Ahoj, Sam." pozdravila jsem ji a ona mě objala.
„Ahoj, Mio." odpověděla s úsměvem a ukázala mi seznam písniček. Vybíraly jsme jednu, kterou umíme obě a já přitom nenápadně sledovala ty dva. Dyl se na mě párkrát podíval a předstíral, že vnímá. Bylo mi jasné, že mu není příjemné se Samem mluvit, ale když si Sam něco usmyslí, musí to udělat. Je naprostý opak Samanthy.
„Takže tahle?" zeptala se poté s prstem přiloženým na písničku a já jen vydala podivný zvuk na souhlas, i když jsem si ani nevšimla, o jakou se jedná. Mohla jsem jen doufat, že tu písničku alespoň umím. Vyšly jsme na pódium a můj pohled opět zabloudil k těm dvěma. Ani jeden z nich nevypadal při mluvení příliš jistě a nakonec se oba radši podívali našim směrem a zmlkli. Sam se nejistě podívala na Sama a ten jen kývl. Chvíli váhala ale pak se posadila začala hrát tak, jak to umí jen ona. Písnička mě zmátla, protože jsem si byla jistá, že na seznamu nebyla. Že by improvizace? Ale neznala jsem ji, takže v tom nejspíš zůstala sama. Rozhodla jsem se tedy jen poslouchat. Starostlivě se na mě podívala, až mi to začalo být podezřelé. Pak začala zpívat první slova písničky a já zabodla svůj pohled do země. V mojí paměti se jako na zavolanou objevily vzpomínky. Vzpomínky na tátu. Do očí se mi nahrnuly slzy a já se nenávistně podívala na Sam. Šlo poznat, že se snaží nedívat se na mě. Nechápala jsem to. Proč to sakra dělá? O mém otci ví. Podívala jsem se na Dyla. Zíral na ni stejně jako já před chvílí a pak svůj pohled přesunul na mě. Chápavě si povzdychl a propaloval Sam pohledem.
♪♪♪
Daddy Daddy don't leave
I'll do anything to keep you
right here with me..
Can't you see how much I need you .
♪♪♪
Tato slova mě dorazila. Dyl okamžitě zareagoval, za což jsem mu byla neskutečně vděčná. Ve stejnou chvíli jsme se rozešli k sobě a on mě okamžitě pevně objal.
„To bude v pohodě.." šeptal a dal mi pusu do vlasů. Rozbrečela jsem se ještě víc a ani jsem se nesnažila ten vodopád slz zastavit.
„Shh..." utěšoval mě.
„Já.. Já.." snažila jsem se ze sebe něco dostat.
„Nic neříkej.." zašeptal a přitiskl si mě ještě víc k sobě.
Pohled Dylana..
„Už mám těch debilních slz dost, Dillie.." zašeptala a brečela dál.
„Já vím, Lásko.." šeptal jsem nazpátek.
„Ale jsem tu s tebou.." dodal jsem a odtáhl se od ní.
„A vždycky budu."
Kývla a já jí setřel z tváře slzy. „Už na to nemysli.." řekl jsem a s úsměvem jsem se jí zahleděl do očí. Bylo možná jen dobře, že neměla tušení, proč jí Sam chtěla donutit brečet. Že by zkouška toho, jaký jsem přítel?
Pokud ano, očividně jsem 'prošel'.. Oba se teď na sebe lítostně dívali, zatímco já utěšoval Miu.
„Zmizíme odsud?" zeptala se smutně.
„Jo.. Vem si věci, jen jim řeknu, že mizíme." šeptl jsem s úsměvem.
„Dobře.." odpověděla šeptem a šla si pro kabelku s mobilem. Mezitím jsem já přešel k Samovi.
„Tohle byla vážně špatná zkouška.." řekl jsem klidným tónem.
„Nechci aby jsi jí ublížil.. Teď alespoň vím, že se na tebe může spolehnout." odpověděl. Povzdychl jsem si a koukal jsem se po Mie. Nejspíš někomu psala.
"A vůbec.. Vy, ty ani Sam nemáte právo řešit její vztahy, ať už jsou jakýkoliv." řekl jsem ale on už mě nevnímal.
"Ona není holka, která by si našla kreténa.." podíval se mi do očí a kývl.
"Už půjdeme.. Těšilo mě.." zalhal jsem a bez odpovědi jsem šel k Mie.
"I mě.." zaslechl jsem ještě ale to už jsem byl u ní. Beze slov jsme vyšli ven.
"Počkej.." šeptla a tak jsem se zastavil. Tázavě jsem se na ni podíval.
"Omlouvám se.." zašeptala a koukla se na své tenisky.
"Za co proboha?" nechápal jsem.
"Děláš pro mě tolik věcí, zatímco já, se chovám jako úplná kráva. Mrzí mě, že se tím furt musíš zabývat a utěšovat mě. Je to jedině moje vina, že jsem tak blbá citlivka a poslední dobou nic nezvládám. Prostě mě mrzí, že jsem, jaká jsem a nesnáším se za to." dořekla a stále zírala do země.
Prsty jsem jí nadzvedl bradu tak, aby se mi dívala do očí a spustil jsem.
"Jestli tě mrzí, že jsi jaká jsi, mě rozhodně ne. Je mi jasný, že chceš být silná, ale někdy to prostě není možný, chápeš?" odmlčel jsem se.
„Je zbytečný ti pořád říkat, jaká jsi. Je zbytečný ti pořád připomínat, jak úžasná jsi, protože ty to někde hluboko v srdci víš." najednou začalo poprchávat a během pár vteřin se spustil silný děšť, ale nám to bylo jedno.
„Nejsi nic z toho, co jsi říkala a v žádným případě ne kráva.
„To si myslíš jen ty." šeptla a stále se mi nedívala do očí.
„Navíc.. V tomhle všem.. Ve všem pomáháš jen ty mně. A já? Já jsem tu.." odmlčela se.
„Naprosto k ničemu." dořekla a koukla se někam za sebe.
„Mio, myslíš si, že mi to vadí? Kdyby jo, nedělám to. Kdyby jo, nebyl bych s tebou, protože jsi jediná, kdo mi pomáhá už jen tím, že je. Protože by mě každý tvoje objetí nebo jedinej pohled do těch tvých modrých očí dokázal dostat i z toho nejhoršího. Protože tě prostě miluju, Mio Jess Astrová, a tečka. Konec dlouhýho romanticko-trapnýho proslovu.. Vyznání lásky mi nejdou.." dořekl jsem a zasmál jsem se. Zadívala se mi do očí a usmála se.
„Jó.. Bylo to trapný.." šeptl jsem si spíš pro sebe s úsměvem, odcházel jsem k autu a skoro jsem nevnímal déšť. Otevíral jsem dveře, když mi došlo, že není za mnou. Otočil jsem se. Pořád se usmívala ale stála na místě.
„Co se tak směješ?" zeptal jsem se nechápavě.
„Ty si pamatuješ moje druhý jméno.." řekla překvapeně.
„A?" zasmál jsem se. Přešla k autu a otevřela dveře.
„Je to hezký.." šeptla a posadila se. Taky jsem si sednul.
„Je to hezký.." napodobil jsem její hlas a zašklebil se.
„Počkat.. Ty tu nemáš auto?"
„Ne.. Madd mi zapomněla vrátit klíče, když mě vezla domů." odpověděla otráveně.
„Tak proto ty tenisky." řekl jsem s úsměvem.
„Copak? Má snad pan dokonalý problém?" zeptala se a zkousla si ret.
„Nevím.. Měl by snad mít?" zeptal jsem se a naklonil se k ní.
„Možná..?" šeptla a spojila naše rty. Přitiskl jsem si ji víc k sobě a ona spojila své ruce za mým krkem. Nahnul jsem se na její stranu.
Během chvilky mi začal zvonit mobil a tak jsem to ignoroval.
„Vem to. Začíná to být otravný.." šeptla a zasmála se. Naštvaně jsem vzal telefon. Sara.
„Bože.. Ta holka prostě musí furt rušit.." stěžoval jsem si a ona se na display. Začala se smát a mně nezbývalo nic jiného, než to zvednout.
„Co?" zeptal jsem se otráveně.
"Dylanáčku?" zeptala se mile.
„Co chceš?" zeptal jsem se na rovinu.
„To nemůžu jen tak za-"
„Ne nemůžeš. Co chceš?" přerušil jsem ji.
„Mohl by jsi pro nás přijet?" zeptala se vážně.
„Kam? Kdy? Pro koho?" optal jsem se.
„Do Denveru, teď a.. Pro mě, Jerryho a George...?" prosila nejistě.
„Kam máte namířeno?"
„No.. Potřebujem se dostat do kina..."
„Kam?"
„Do Lakewoodu. Dyle prosím.. Je to fakt důležitej film. Noták."
„Nutíš mě do toho poslední noc co jsem tady?" zeptal jsem se a podíval se na Miu.
„Notak. Alespoň si s náma užiješ poslední noc!" řekla vesele.
„Saro, jsem s Miou." chvíli neodpovídala.
„Fajn.. Promiň. A pozdravuj jí." odpověděla zklesle.
„Bude ti vadit, když pro ně zajedem?" zeptal jsem se Mii a ta se pousmála.
„Jasně, že ne." odpověděla s úsměvem.
„Fajn, hele jedu tam.." řekl jsem do telefonu.
„Děkuju.. A promiň." řekla a típla to.
„No.. Co na říct.. Čím později se jich zbavíme, tím delší bude tahle noc." řekl jsem tajemně a usmál se.
„Radši se neptám, jak to myslíš.." odpověděla a zasmála se. Zapla si pás a podívala se na mě.
„Co tak zíráš?" zeptala se pobaveně. Odtrhl jsem pohled od jejích...uhm...... Šatů, a podíval jsem se na ni.
„Hm?" ozval jsem se nepřítomně.
„Příště si beru šaty bez výstřihu." řekla otráveně a pousmála se.
„Ale jenom, když nebudeš se mnou." šeptl jsem a nastartoval. Protočila nad tím očima. Vzal jsem ji za ruku a tu pevně stiskl.
„Ještě se kvůli tobě vybouráme." šeptla a zasmála se.
„Alespoň spolu.." řekl jsem a šlápl jsem na plyn.
(Pozn. autorky: To zní jak z filmu ne?:D)
Během čtvrt hodiny jsme byli v Denveru. Jenže jsem netušil, u koho vlastně jsou. Zastavil jsem a vytočil Sarino číslo. Po pár vteřinách to vzala.
„Jo?" optala se.
„U koho jste?"
„George."
„Fajn.. Za pět minut jsme tam." šeptl jsem a jel směrem k Georgeovi.
„Okey.." odpověděla a já to típl.
Během chvilky jsme tam byli a já zastavil před jeho domem. Samozřejmě tam nečekali. S povzdychem jsem vylezl z auta a zazvonil. Chvíli trvalo, než jsem uslyšel kroky ke dveřím, ale nakonec otevřel George. Bez trička.
„Říkal jsi pět minut.." sykl a a vystřil hlavu ze dveří. Sara vykoukla ze dveří. Vypadala nervózně.
„Probudím Jerryho.." šeptla a oba zalezli dovnitř. Zaraženě jsem se otočil na Miu. Otevřels okýnko a řekla zvýšeným hlasem:
„Spali spolu?"
„Oni.. Ne.. To.. To neni možný." odpověděl jsem nejistě. Jen se pousmála a pohledem naznačila, že se vevnitř odehrávalo to, co jsem si myslel. Vrátil jsem se do auta a sedl si vedle Mii. Rovnou jsem ji vzal za ruku.
„Budu zvracet." řekl jsem a podíval se na ni.
„I oni mají svý životy." odpověděla a upřímně se usmála. Povzdychl jsem si a během chvíle ze dveří vystřelil George. Rychle si sednul na zadní sedadlo v levo a vypadal nervózně.
„Čau." křikl až příliš hlasitě.
„Ahoj..." řekli jsme najednou nejistě.
Během chvíle vyšel i Jere a jako poslední Sarah. Sedli si do auta tak, že Sarah skončila veprostřed. Oba pozdravili a tak jsem radši rychle vyjel. Celou dobu nikdo nic neříkal. Ani ty trapný kecy o tom, co bylo dneska.
Pohled Mii..
Otočila jsem se dozadu a všichni tři zírali na naše ruce. Nedošlo mi to. Dyl by se nejspíš měl soustředit na řízení, ne na rozmačkání mojí ruky. Usmála jsem se a vzala do ruky telefon.
Mia: Zírají na ty ruce ;)
No a co, že sedím těsně vedle něho.
Zavibroval mu mobil.
„Zlato, můžeš?" zeptal se a já se jen usmála.
„Jop." odpověděla jsem a vzala jsem místo něj volant, natáhl se pro mobil a přečetl si zprávu. Zasmál se a odepisoval.
Dyl: Tak ať :* :'D
„Můžeš." řekl a tak jsem si opět sedla na své místo.
„Panebože.." vydechla vzadu Sarah.
„Co?" zeptala jsem se a otočila se na ně.
„To tu chcete umřít?!' vyštěkla Sarah.
„Když už, alespoň umřeme spolu." řekla jsem a pohodila rameny.
„Jste sebevražedný pošuci!" křikla.
„Uklidni se.." řekl zvýšeným hlasem Dyl. Zahučela a dala si hlavu do dlaní.
„Omlouvám se.." zašeptala tiše.
Otočila jsem se ale stihla jsem zahlídnout, jak jí George pokládá ruku na rameno.
„Jste prostě až příliš.." přerušila po chvíli z ničeho nic stále blábolení Jeremyho.
„Sladký." dořekla a lokty se opřela o přední sedadla.
„A?" zeptali jsme se oba najednou.
„O tomhle mluvim! Jste sehraný, jste divný, hodíte se k sobě, když jste spolu, nedokážete se chvíli nedržet za ruce, znáte se chvíli, a navíc se milujete. Kolikrát někoho takovýho člověk najde?" zeptala se zoufale a zakňučela.
„Nejspíš jednou za život." odpověděl zamyšleně Dyl a díval se na cestu před sebou.
Pousmála jsem se a otočila na Saru.
„Nebo prostě budeš mít štěstí víckrát.." řekl George a zadíval se na Saru. Věnovala jsem jim oboum úsměv a zašeptala směrem k Saře tak, aby to slyšela jen ona.:
„Nebo je to někdo, koho už delší dobu znáš." podívala se na mě a vypadala zmateně.
„A nebo zažiješ lásku na první pohled." řekl Dylan a otočil se.
„No jo.. Ta tvoje romantika." odpověděla Sarah a vypadala zamyšleně.
„Ale pokud vím, Dyle, i my jsme měli dost romantický chvilky.." řekla tajemně a všichni, včetně mě po ní střelili pohled.
„Slíbila jsi, že to nikdy nikomu neřekneš!" řekl naštvaně a zasmál se. Začínala jsem mít strach.
„Sliby jsou k tomu, aby se porušovaly." vypískla a odpoutala se. V tu chvíli jsem ale už byla otočená, a možná i trochu naštvaná.
„Asi to chceme vysvětlit.." řekl zmateně Jere.
„Bylo to asi třičtvrtě roku zpátky. Tehdy jsem se rozešla s Kevinem, a byla jsem z toho totálně na dně. Ten večer jsem to dala vědět jenom Dylovi, a aniž bych to věděla, přijel." super.. Začíná to skvěle.
„Měl asi tři tašky jídla a řekl mi, že budu veselá ať chci, nebo ne. Koukali jsme na filmy a jedli přitom všechno z těch tašek." a teď řekne to, jak po sobě vyjeli.. Pomyslela jsem si.
„Až na to, že jsme ten večer oba zvraceli a já i přesto přibrala 4 kila, byl to nejlepší zážitek s tímhle pakem." řekla vesele a podívala se na Dyla.
„Mio, nic nebylo." řekla a zasmála se. Vydechla jsem a protočila nad tím očima.
„Ale prostě je to strašná náhoda.. Sice mi nikdy neřeknete, jak jste se poznali, ale i tak. Byla to náhoda, ne? Prostě to šlo samo." šeptla a v tu chvíli mě zamrazilo. Zase ty debilní myšlenky. Sázka je opravdu velká náhoda. Dyl se na ní podíval a poté i na mě. Ani jeden z nás nic neříkal. Jen jsem pohled zaměřila na naše ruce, které se stále pevně držely. Teda.. Teď už ne tak pevně.
„Řekla jsem něco?" optala se opatrně. Neodpovídali jsme, ale ve stejnou chvíli jsme se pustili. Bez jakéhokoliv pohledu na ně nebo reakce jsem se zadívala na cestu. Už jsme byli v Lakewoodu, ale kino bylo na druhé straně města.
„Asi.. Já.. Omlouvám se.." říkala zmateně Sarah a pak všichni mlčeli.
„Stalo se." zašeptala jsem a opřela si hlavu o jeho rameno.
„Mrzí mě to.." zašeptal a dal mi pusu na čelo.
Najednou jsme byli na místě, a tak zastavil.
„Věř mi, že mě taky.." odpověděla jsem tiše a políbila ho.
„Umřete vy, umřeme my." řekla chladně Sarah, a poté chytla silný záchvat smíchu.
„Už nejedeme." oznámila jsem nechápavě a podívala se na ní.
„Ou.. Aha.." řekla a zasmála se. Dyl mě vzal za ruku a Sarah se pousmála.
„Už jsou v pohodě, můžemě jít!" křikla vesele a vystřčila kluky z auta.
„Mějte se, a děkujem." rozloučil se George s úsměvem.
„Jo.." přidal se Jere a zamával nám. Odešli ke vstupu a nakonec z auta vylezla i Sarah.
„Snad jsem nezavinila nějakou hádku. Mějte se, a omlouvám se za zdržení." řekla a upřímně se usmála. Úsměv jsem jí oplatila.
„Vůbec ne.. Měj se." odpověděl Dyl a pousmál se.
„Ahoj." doplnila jsem a zamávala.
„Dillie?" zeptala jsem se, když jsme tam asi 2 minuty stáli a opět si opřela hlavu o jeho rameno.
„Ano?" unaveně jsem se na něho podívala, jelikož už jsem nebyla schopná říct smysluplnou větu.
„Nenechám tě usnout." řekl a zasmál se.
„Fajn.." zašeptala jsem a zavřela oči.
„To je jako výzva?" optal se.
„Hm.." kuňkla jsem tiše.
„Dobře." sykl a vyjel.
Ani jsem se nesnašila usnout, spíš naopak. Snažila jsem se udržet vzhůru, už jen proto, že nechci zase usnout v jeho autě.
Asi po 20ti minutách zastavil, a zvuk, který jsem uslyšela značil, že si rozepl pás. Snažila jsem se neusmát, aby si myslel, že opravdu spím. Povzdychl si, a já poznala, že se naklonil ke mně. Otevřela jsem jedno oko a zasmála se. Protočil nad tím očima a vystoupil. Odpoutala jsem se a také vystoupila.
„Řekni, že tvoje máma není doma." řekl smutně.
„Vrací se až zítra." lovila jsem v kabelce klíče a odpověděla.
„Tím líp pro nás." šeptl tajemně zatímco já odemykala.
Otevřela jsem dveře a vešli jsme dovnitř.
„Zajdu se převlíct." řekla jsem s úsměvem.
„Jasně."
„Chovej se jako doma, hned jsem tu." dodala jsem a vyšla schody.
Došlo mi, že při tom rychlém převlíkání předtím, jsem si nejspíš nechala oblečení dole.
„Super.." šeptla jsem si pro sebe a sešla dolů jen ve spodním prádle.
„Dyle, neviděl jsi tu..."
„Co?" přerušil mě a přišel. To nebylo v plánu. Najednou jsme oba zmlkli, a on upřel pohled na mě.
„Legíny a třičko?" ptala jsem se po chvíli.
„Um.. Je to oblečení nutný?" zeptal se nepřítomně.
„Jak vidím, tak je."
„Nikde.. To.. tu není." odpověděl a konečně se mi podíval do očí.
„Fajn.." řekla jsem a jediné, co mě teď napadlo, byla koupelna. Otočila jsem se a vyšla po schodech.
„A nezírej mi na zadek, Straightsi." řekla jsem otráveně, aniž bych se ohlídla, ale i přesto to znělo pobaveně. Zasmál se a já zmizela v koupelně. A nečekaně jsem tam uviděla legíny a tričko. Asi 5 minut jsem tam stála a nakonec si stejně vzala něco jiného. Sešla jsem schody. Dyl byl v obýváku a telefonoval. Co to mají všichni za zvyky, že mají potřebu tu telefonovat? Usmála jsem se a vyndala si z kabelky mobil. Ten poté hodila na gauč a zašla do kuchyně.
„Mami uvidíš mě ráno.."
„Je to jen měsíc." ozývalo se.
Během chvíle přišel.
„Něco s mámou?" zeptala jsem se a nalývala pití.
„Tak trochu jsem jí neřekl, že odjížím." řekl a stoupl si vedle mě.
„Cože?!" křikla jsem a otočila se na něho.
„Nebyl čas.." šeptl a pousmál se.
„Bože.." sykla jsem a protočila očima.
„Každopádně.. Tohle bude mega super noc na kterou nikdy nezapomeneš." zašeptal a objal mě za zadu.
„O tom pochybuju." šeptla jsem a otočila se na něj.
„Povíme si později.." šeptl a políbil mě.
„Nechápu, co přesně,má být na dnešku tak zajímavý."
„Sama jsi řekla, že než odjedu, měli by jsme toho tolik stihnout, ne?" optal se a přitiskl si mě víc k sobě.
„A taky jsem řekla, že na to není čas."
„Jsou 4, a já tě donutím jít spát minimálně ve 3 ráno." vysvětlil a usmál se.
„To tu hodláš být do tří ráno?" zeptala jsem se pobaveně.
„Si piš.." zašeptal a přiblížil se ke mně blíž. Jeho oči se s úsměvem vpíjely do těch mých a on si mě rychlým pohybem přitáhl k sobě.
„Copak?" zeptala jsem se a položila své ruce na jeho hruď.
„Ty se ještě ptáš, jo?" zašeptal a byl ode mě sotva centimetr.
„Si piš.." odpověděla jsem šeptem stejně jako on před chvílí a on nad tím jen opět protočil očima.
„Takže, co by jsme sto procentně udělali, kdybych neodjížděl?" zeptal se a opřel své čelo o to mé. Chvíli jsem přemýšlela a pak se zhluboka nadechla.
„Film." šeptla jsem s úsměvem a zasmála se.
„Tak film." řekl, ale stále stál na místě.
„Film." zopakovala jsem důrazně a udělala krok od něj.
„Film.." zopakoval znovu a obešel mě.
„To slovo ztrácí význam, když o říkáš furt dokola." křikla jsem a šla za ním. Zasmál se a pak se zastavil.
„Předem říkám, že se s tebou nehodlám koukat na nějakou romanťárnu." řekl nejistě a podezíravě se na mě podíval.
„To fakt?" zeptala jsem se zklamaně. Měla jsem co dělat, abych hned nepustila Titanic.
„Jo, to fakt. Nehodlám tě tady sledovat, jak se rozplýváš nad nějakým středoškolským bloňďáčkem.." vysvětlil a mrkl na mě.
"Víš, co mě na tobě nejvíc zklamalo?" zeptala jsem se s hraným smutkem.
"Co?" zeptal se zvědavě.
"To, že nejsi středoškolskej bloňdák s božíma svalama, a netouží po tobě každá. To chce totiž každá malá 17ti letá holka, víš?"
"Jenže ty nejsi malá 17ti letá holka, lásko. Ty jsi moje krásná, po uši do mě zamilovaná Mia." objasnil a usmál se tak, jak se dokáže smát jen on.
„Možná máš pravdu.." řekla jsem a najednou se mi nějak vytratila dobrá nálada.
„Můžu tě obejmout?" zeptala jsem se najednou nejistě.
„Pojď sem.." šeptl a přitáhl si mě do objetí.
„Co se to s tebou děje, Zlato?" zeptal se a hladil mě rukou po zádech.
„Já vlastně nemám tušení, Dillie.." zašeptala jsem a zabořila hlavu do jeho trička.
„Mrzí mě to.." odpověděl upřímně.
„Nemá co tě mrzet.." řekla jsem tiše a snažila se zapamatovat ten pocit, když mě objímá.
„Pustíme ten film.."
„Nepouštěj mě.." sykla jsem.
„Dobře." odpověděl a zasmál se. Uďěl krok do zadu a já tím pádem s ním. Takhle ještě nekolikrát za sebou, dokud jsme se společně neposadili na gauč. Zasmála jsem se, ale pořád jsem se ho držela jako klíště.
„Spokojená?" šeptl a zazubil se.
„Jop.." zašeptala jsem mu do ucha a usmála se.
„Už vím!" vykřikla jsem najednou.
„O čem to zase mluvíš, slečno ukecaná?" postěžoval si.
Dylanův pohled..
„Hned jsem zpátky." zareagovala hned, doslova vystřelila z pohovky, a poté vylítla nahoru po schodech.
Abych řekl pravdu, dělaly mi starosti ty její změny nálad, ale ještě víc snad důvod, proč se tomu tam dělo. Byl to Steve? Byl jsem to já? Byl to táta? Z chvilkového přemýšlení mě vytrhlo to, jak rychlostí blesku přiběhla. Dala do přehrávače nějaké cédéčko a natěšeně se posadila vedle mě.
„Co to je?" optal jsem se vyděšeně.
„Uvidíš." mávla nad tím rukou a pohled upřela na obrazovku televize. A tak jsem udělal to, co ona. Podíval jsem se na televizi a čekal, až se konečně ukáže název filmu.
„Miluju ten film!" vykřikl jsem najednou vesele a ona na mě zírala s otevřenou pusou.
„No co.." šeptl jsem a zasmál se.
„Je to film pro 15ti letý puberťačky, Dyle." zasmála se a pořád na mě civěla.
„Tak budeme 15ti letý puberťačky!" vypískl jsem hlasem malé blonďaté bárbínky a přitáhl si ji do objetí.
„Můžeš mi vysvětlit, co to děláš?" zeptala se nechápavě a obmotala si ruce okolo mého krku.
„No.. Mohl bych udělat to, co se za chvíli odehraje ve filmu. Mohl bych udělat to, co se v tom filmu vůbec nestalo a nebo tu vedle tebe jen tak sedět s rukou okolo tvýho pasu a povídat si s tebou." odpověděl jsem zamyšleně a pak se na ní jen šibalsky usmál.
„Beru tu poslední verzi." zašeptala a posadila se vedle mě.
„Špatná volba, kotě.." sykl jsem a vzal ji okolo pasu.
„Uvědomuješ si, že jsi mi tak neřekl už fakt dlouhou dobu?" optala se rozrušeně.
„A?" nahnula se ke mně a políbila mě.
„Prostě začátky.." pošeptala. Usmál jsem se a přivinul si ji k sobě.
„Jseš si vůbec jistej, že to, co ke mně cítíš, je vážně láska?" zeptala po chvíli šeptem.
„Jsem si jistej tím, že jsem našel někoho, s kým chci být do konce života.." řekl jsem skoro neslyšně, ale i tak popravdě.
„Dillie, já.." koktala.
„Když někoho poznáš a i přesto, že se tomu bráníš, se do něj zamiluješ... Prostě.. Prostě to víš.. A Mio, já.. Vím to už od toho dne v nemocnici.." šeptl jsem a podíval se na ní. Přitulila se ke mně ale nic neříkala.
„Mám ráda, když mi říkáš Mia.." odpověděla stejně hlasitě jako já a usmála se.
„Proč?" nechápal jsem.
„Řekni to ještě jednou.." odpověděla nejistě, trochu se odtáhla a položila si ruku na mojí hruď.
„Fajn." začal jsem.
„Miluju Miu Astrovou, protože je šílená a má boží oči." řekl jsem, jako bych se tu větu týden učil a tázavě ji přejel pohledem.
„Proto.." pousmála se a zhluboka se nadechla.
„Beru první verzi." změnila názor a najednou se otočila, jako kdyby byl u televize duch. Vyprskla smíchy přesně taj, jak jsem čekal. Tahle scéna mě dřív taky pokaždý rozesmála.
„Klid.." snažil jsem se ji uklidnit, ale neúspěšně.
Smála se jako blázen a nevypadalo to, že má v plánu přestat.
„Fajn. Jestli se neuklidníš, poliju tě vodou." vyhrožoval jsem vážně.
„Dobře." vydala ze sebe mezi smíchem a smála se dál. Zvedl jsem se a s úsměvem na tváři odešel. Vyšel jsem schody a otevřel první dveře, které vypadly na koupelnu.
Trefa, pomyslel jsem si a otevřel pár skříněk. Nakonec jsem našel větší kýbl, který jsem poté napustil ledovou vodou. Sešel jsem schody a šel do obýváků. Seděla na zami a pořád se smála jako vyšinutá.
„Lásko?" oslovil jsem ji a ona zvedla hlavu.
„Stejně to neuděláš." říkala nepřítomně a smála se dál.
„Jak myslíš...." odpověděl jsem a otočil kýbl vzhůru nohoma. Zvedla hlavu a zhluboka dýchala. Zírala na mě, jako by si vážně myslela, že to neudělám. Postavila se a stále byla mimo.
„Sluší ti to.." uznal jsem, když měla celé triko i kraťasy mokré. Vlastně byla celá mokrá, a především nejspíš zmrzlá.
„Ty malej šílenej pošuku!" vykřikla a...
×××
Tak.. Žiju, lidi :D
Přeci jenom jste se další části dočkali!
A já vás miluju za to, že jste si počkali :) ♥
Vím, že je tahle část taková... prázdná a o ničem.. Ale už jsem ji prostě musela vydat :/ :)
Za prvé.. Uh..
52K přečtení.
*ječí a skáče štěstím do vzduchu*
*a pak si sedá, protože je unavená* :D :)
Vážně vám Š.Í.L.E.N.Ě děkuju! ♥ Je to úplně... Awwwww :33 3 <3 ♥
#VšichniUžMojeVyjadřováníZnáte ;)
A teď.. Bude soutěž!
Můžou se zúčastnit všichni, co tenhle příběh čtou :)
Půjde v ní o otázky, ale to se dozvíte až v samostatné části, která bude nejspíš zítra ♥
Jinak.. V médiích je i jedno video, které bylo od kamarádky za 30K přečtení... Trochu opožděně, já vím :D :)
Klidně na to koukněte.
Na stejném YT kanálu najdete také trailer n tento příběh :)
Dál bych vám moc chtěla poděkovat za každý follow, opravdu - děkuju moc! :)
A jako poslední...
Všechno, co jsem vám chtěla říct, jsem už dávno zapomněla, takže -
Všechny chyby v části opravím později (vím, je jich dost)
A.. Nevím, jestli bude další část v nejbližší době, ale snad si opět někdo počká :)
With love, Tami ♥
(Omggg...Nový 'pozdrav'.. Nebudu ho používat, ale..
No, už radši BYE :) :D ♥