Seděl u postele své manželky. Už to bylo několik dní a on se odmítal hnout.
Stále si přemítal v hlavě, že je těhotná.
Přesně věděl, kdy k tomu došlo. Kdy zapomněli na všechno a všechny, dokonce i na antikoncepci.
O to hůř se teď cítil, když jeho manželka ležela na posteli, tak nehybná, už několik dnů a on nemohl dělat vůbec nic.
Poppy jí každou chvilku kontrolovala, stejně jako jejich dítě.
Bude táta.
Snad.
Jestli přežije.
"Hermiono..." Hlesl.
"Vím, že s tebou mluvil o hloupostech, ale vím, že mě slyšíš. Bojuj." Její ruka byla tak ledová, až ho u toho mrazilo.
"Draco?" Ozvalo se ode dveří.
"Ano?" Ani se neohlédl.
"Ty jí opravdu miluješ, že?"
"Víc, než bys kdy mohla pochopit. Kdybych teď mohl být na jejím místě..."
"Ale proč zrovna ona? Tvůj rod... Tvá krev..."
"Na tom už přece dávno nezáleží. Nikdy ani nemělo! Vždyť co je komu do krve? Pansy je čistokrevná a ani zdaleka není tak chytrá jako Hermiona. Weasly je čistokrevný, a stejně jí nesahá ani po paty. Já jsem čistokrevný a stejně jí nejsem hoden."
"To přeháníš, ne?"
"Ne..." Zavrtěl hlavou.
Vzala si židli a posadila se vedle něj.
"Omlouvám se, jen jsem si myslela... Taky mi na tom už nezáleží, ale je tak snadné jet dál v naučené stopě. Lidé se na mě pořád dívají skrz prsty a tak se jim to snažím ulehčit. Dát jim důvod."
"A přesto jsou tu ti, co ti věří. Minerva, například. Kdyby ne, nikdy by tě nezaměstnala."
"Možná, ale..."
"Nedávej jim ten důvod." Zašeptal tiše a stiskl Hermioně ruku. Teď už chápal, co se mu snažila říct.
"Taky bych chtěla najít takovou lásku."
"Najdeš... Ale musíš otevřít svou mysl."
"Jako ty?"
Suše se zasmál.
"Nejsem úplně vhodný příklad, pravda... Ale změnil jsem se."
"Změnil." Přikývla.
"Ona se probere. Opravdu. Musíš jí věřit."
"Věřím jí víc, než sobě."
"Tak věz, že by tě tu nikdy nenechala samotného. Hlavně když se kolem ochomýtám já."
"Právě jsem dorazil a všechno jsem slyšel!" Přiběhl udýchaný Neville a oba na něj překvapeně pohlédli.
"Co tu..."
"Neville je druhým profesorem bylinkářství."
"Aha..."
"Byl jsem na konferenci s ostatními školami. Jal je jí?"
"Žije."
"Co jste použili za bylinky?"
Draco vytáhl z pláště seznam ingrediencí a podal je Nevillovi.
"To je... Páni."
"Co?"
"Je to geniální a mohl by to být lék na spoustu kleteb."
"Vymyslela to Hermiona se Snapem, jasně že je to geniální."
"Probere se."
"Všichni to říkají! Ale ona pořád jen spí."
"Chce to čas pane Malfoyi!" Ozvala se Poppy.
"Už jsem vám to říkala mnohokrát. Měl byste se jít pořádně vyspat a umýt. Hermiona potřebuje klid, aby mohlo její tělo pořádně bojovat, a až se probudí, nejspíš byste jí vyděsil."
Draco se zamračil a nadechoval se k nevybíravé odpovědi, ale Daphné ho zarazila.
"Má pravdu Draco! Vypadáš hrozně."
"A dost páchneš." Přidal se Neville.
"Já nikam..."
"Jestli okamžitě neobejdete, donutím vás násilným!"
"A co když se probere a já tu nebudu."
"Tak se nic nestane. Běžte se alespoň umýt a převléknout. Jestli nechcete spát sám, připravím vám postel.
"Co? Proč jste..."
"Protože jste nepožádal." Zazubila se.
"Ale teď už jsem z vás opravdu nešťastná."
Neunikl mu nic. Když se vrátil, Hermiona stále tiše spala. Lehl si na postel, která byla přiražená k té její a vzal jí za ruku.
Začal jí vyprávět příběh. Jejich příběh.
Mluvil o tom, jak se poprvé setkaly a jak mu bylo proti srsti jí urážet. Jak se do ní zamiloval. Jak strašné pro něj bylo, když jí Bellatrix mučila nebo jak se mu ulevilo, když se jim podařilo utéct. O tom, jak plakal, když se dozvěděl, že Dobby zemřel a o tom, jak pro něj bylo těžké zařadit se do života po válce. A ona stále klidně spala.
A on povídal a povídal, až sám sebe ukolébal ke spánku. A tak mu ušlo, že se její malíček nepatrně pohnul.