Nechtěla jsem řešit to, co se děje mezi Tarjiem a Gitou, ale když po měsíci za mnou přišel Tarjiej, musela jsem mu nějak pomoc.
"Víš jakej je mezi vámi problém?"
"Já nevím. Vážně moc jí miluju."
"Jak dlouho se snažíte o dítě?"
"Asi 6 měsíců."
"Možná je z toho vystresovaná."
"Z čeho?"
"Že se vám to nedaří. Jste ten nejhezčí pár, který znám."
"Abych byl upřímný, to že jste se zasnoubili nám moc nepomohlo."
"Zhoršilo se to?"
"Ano, protože máte vše, co ona chce. Chce svatbu a chce halvně děti."
"Mám s Gitou o tom promluvit?"
"Ne. Nechci, aby věděla že jsem to s tebou řešil."
"Asi bych ti to neměla říkat, ale Gita byla za Johannesem."
"Proč?"
"Trochu si postěžovat."
"Kdy?"
"Asi před měsícem."
"Mám pocit, že se mi hroutí svět."
"Milujuš jí?"
"Samozřejmě že ano."
"My máme svatbu za měsíc a já bych byla ráda, kdyby si jí tam požádal o ruku."
"Myslíš, že je to dobrý nápad?"
"Lepší nemám."
"Tak jo."
"Nikomu ani muk. Chci, aby jsme o tom věděli jen my dva."
"Dobře. Koho budete zvát?"
"Samozřejmě všechny z rodiny, ale budeme zvát i náš tým."
"Celý?"
"Máme to v plánu."
"Wow dobře." Usmála jsem se.
"Řeknu ti pak, jak to všechno bude."
"Děkuju Nat."
"Jasně." Usmála jsem se na něj.
.................Johannes...................
Svatbu jsme připravovali měsíc, možná i déle. Bylo asi 7 dní do svatby a já pořád neměl svědka. Měl jsem v plánu, říct Tarjiejmu, ale nevím jestli je to rozumné. Má dost starostí s Gitou a nechci to zatěžovat. Každý úterý a pátek jsem trénoval s týmem a dnes byl pátek. Byl jsem v autě a přemýšlel jestli chci za svědka právě jeho. Eloise byla moc roztomilá. Říkal jsem to Nat pořád, že je jako ona. Ona si naopak myslí, že je celá já. Pravda je, že má dozrzava vlasy a modré oči. Ne jako Nat, která je hnědovlasá se zelenýma očima.
"Tarjiej chci se tě na něco zeptat."
"Ano?"
"Vím že toho máš teď nad hlavu, ale nechtěl bys mi jít za svědka?"
"Moc rád. Samozřejmě." Řekl mi hned.
"Díky bože."
"Moje problémy s Gitou, nikdy nezasáhnou náš vztah."
"To doufám. Už se totiž moc nebavíme ani nezcházíme."
"Máte dítě a připravujete svatbu."
"Pravda, ale chybí mi staré časy."
"Jo mě občas taky."
"Jak to jde s Gitou teď?"
"Nooooo já sám nevím. Snažíme se vyřešit problém, ale ten největší problém je, že my nemáme ponětí, jakej problém máme."
"Tak si dejte pauzu."
"Myslíš?"
"Nebo nachvíli, bydli u nás."
"To není špatný nápad."
"Řekni to Gitě. Udělejte to tak, že u nás zůstaneš do svatby."
"Děkuju." Koukl se na mě a myslel to smrtelně vážně. Tréninky bez Nat, už nebyli ono. Nikdo na nás nebyl naštvaný, když nám to nešlo. A nedělali stupidní cvičení, které nikomu nešli.
"Je to tu bez Nat nudné." Řekl mi Sturla, když jsme byli na střelnici.
"Souhlasím."
"Bez ní to není ono."
"Vlastně jsem se tě neptal, jestli přijdeš."
"Na svatbu? Jasně, že jdu. Nat mě požádala, abych byl svědkem."
"Tak to jsem rád."
"Jo já taky. Moc vám to přeju."
"Pamatuješ, kdy jsme o ní mluvili po prvé?"
"Jasně, že jo. Pár metrů od sud."
"Řekl jsi, že je moc hezká."
"No, protože je." Oba jsme zalehli na koberečky.
"Dávej pozor na jazyk. Budete to brzy moje manželka."
"Jo jasně. Když nad tím tak přemýšlím, ta sázka byla fakt pitomost."
"To teda byla. Jediný, co mi teda vadí je, že jsi sní spal."
"Jo to chápu."
"Ale nepodrazil si mě."
"To bych ti nikdy neudělal." Oba jsme zastříleli za čisto a jeli na další okruh.
"I tak je to divné."
"Jo to asi je no."
"Čas nevrátím."
"Kdyby to šlo, tak bych být tebou se nevracel tam, ale tam kde jsi požádal Heddu o ruku."
"To je vlastně celkem chytré."
"Dneska ti to moc nepálí."
"To bude tím, že jsem až po uši zamilovaný."
"To je možné. A co Eloise?"
"Já jsem tak šťastný, že jí mám."
"Vidíš to a to jses tak zdráhal."
"To byla další chyba."
"No bylo jich prostě hodně."
"Jo snad už žádnou neudělám." Oba jsme se zasmáli. Vyšlápli jsme rychle kopec a zase si začli povídat.
................Natasha.................
"Okay. Za 2 týdny mám svatbu a chci, aby to bylo dokonalé." Řekla jsem Ingrid a Tarjiejemu.
"Bude neboj. O nic jiného ti teď nejde."
"Sturla bude můj svědek. Ty jsi zas Johannesův. Další sourozenci mi účast potvrdili a ty Ingrid jsi moje nejlepší kamarádka, takže semnou a se Sturlou budeš vybírat všechno."
"Moc ráda."
"Přijdou fakt všichni sourozenci?"
"Ano." Odpověděla jsem Tarjiemu.
"Jseš si vážně jistá, že chceš ve svůj den, abych požádal Gitu o ruku." Pošeptal mi.
"Ano to chci. Jste důležitou součástí mého života."
"Dobře."
"Jak se vám to tady líbí?" Zeptala jsem se jich.
"Panebože Nat." Řekl Tarjik, když jsme dorazili na místo.
"Je to tady nádherný."
"Jseš si jistá, že se chceš vdávat v lese?"
"Ano chci." Řekla jsem Tarjiemu.
"A Johannes?"
"Tomu je to jedno. Chce abych si to užila."
"A ví o tom?"
"Zmínila jsem se."
"Podle mě je to úžasné." Řekla mi Ingrid.
"Že jo?" Koukla jsem se znova, jak to tam vypadá.
"Máš už vybrané šaty?"
"Ne nemám, ale dnes je půjdeme vybrat. Jo a Ingrid jde s náma." Řekla jsem jí.
"Počítám s tím." Po tom co jsem přijela s nima ke mně domů, jsme hned vyjeli na šaty.
"Mám přesnou představu."
"Vážně?" Zeptal se Sturla.
"Ano, ale zajímá mě váš názor."
"Dobře, tak nám to ukaž." Řekla mi Ingrid.
"Tohle je dokonalý." Řekla Ingrid.
"Vypadáš božsky!!"
"Vážně? Chci být nejhezčí."
"Na 100%."
"Mám zkusit něco jiného."
"Ne takhle jsi dokonalá."
"Děkuju Ingrid."
"Má pravdu. Neznám nikoho komu by to tak moc slušelo." Usmála jsem se.
"Já vás oba miluju." Obejmula jsem je.
"Vím, jak je pro tebe svatba důležitá."
"Je a moc."
"S Ingrid zajistíme, aby všechno bylo tak jak má."
"Děkuju."
"Za chvíli je to tu."
"Já vím. Nemůžu uvěřit, že si beru právě jeho."
"To nikdo z nás." Oba se zasmáli.
"Takže se budu líbit?"
"To si piš." Kývla jsem hlavou.
"Tak já si je koupím."