Původní předsevzetí znělo dvě kapitoly, ale teď už vím, že budou muset být nejméně tři :-) (ale slibuju, že pak už se zase budu věnovat radám ohledně psaní).
Dnešní kapitolu hodlám věnovat tiárám, které všichni od vidění více méně znáte, protože je královna Alžběta II. a další známí členové rodiny pravidelně nosí.
Téměř všechno jsou to kousky, které dostala darem nebo pro sebe nechala vyrobit trojice královen: Marie, Alžběta a Alžběta II.
Královna Marie/Mary (1867-1953), manželka Jiřího V. (1865-1936), je v českém prostředí asi nejméně známá, ale zasloužila se o rozmnožený královské šperkovnice takovou měrou, že zaslouží nějaké úvodní info.
Marie je dokonalý příklad střídání generací. Jako po uvolněných hippies přišli v osmdesátkách kariérou posedlí youpies, tak Marie znamenala po uvolněnější generaci svých rodičů, tchána a tchyně návrat k pořádku, cudnosti a preciznosti v duchu královny Viktorie.
Ostatně Viktorie si jí coby nevěstu pro svého vnuka a následníka vybrala, přestože Marie vůbec nepatřila mezi nejvznešenější evropské princezny.
Její otec, kníže Franz von Teck, byl něco jako chudý příbuzný. Pocházel z morganatické větvě velmi košaté wuerttembeské královské rodiny (jeho otec si vzal pouhou uherskou hraběnku, čímž jeho potomvi ztratili právo na titul princů wuerttemberských a náhradou byli ustanovení jako knížata z Tecku). Franzovi se podařilo na svůj stav velice slušně oženit s jednou sestřenicí královny Viktorie.
Marie Adelaida z Cambridge byla ve svých třiatřiceti coby nevěsta krapet "po záruce", navíc byla kulatá jako bečka, ale byla živá, upřímná a bezprostřední (v Británii byla velice oblíbená, byla první komu se, dávno před Dianou říkalo "people's princess"). Jen věno asi Franze trochu zklamalo a rodina často utíkala před dluhy do zahraničí. Naštěstí zasáhla královna Viktorie a obstarala Teckovým byt za symbolické nájemné v Kensingtonském paláci.
Vzdor svému německému titulu tak Teckovy potomci vyrustali coby Britové a přinejmenším nejstarší Marie se jevila v kontrastu k rodičům velice seriózní, zodpovědná a brala velice vážně svá studia.
To královna Viktorie si nad svým potomstvem spíš vzdychala. Syna Bertieho viděla jen jako lehkovážného flamendra a záletníka (a úplně ignorovala jeho jazykové nadání, diplomatický talent i další "soft skills", které jako král jednou uplatní) a taky prvorozený vnuk Albert Viktor, zvaný Eddy jí dělal starosti. Dnes je jasné, že princ trpěl nějakou mentální poruchou, která poznamenala jeho intelekt i schopnost soustředění, ale tehdy si s ním prostě nevěděli rady - studium se mu nedařilo, nedostatek kázně vylučoval armádní kariéru,politika ho nebavila. Jediné, co Alberta Viktora zajímalo, bylo elegantní oblékání a zábava, včetně návštěv nevěstinců.
Viktorie usoudila, že Eddy potřebuje rozumnou ženu pevného charakteru a protože z něj žádná významná protestantská princezna nebyla na větvi, vzpomněla si Viktorie na chudou příbuznou, která jí bude dostatečně vděčná za takové společenské povýšení.
Marie a Eddy se poslušně zasnoubili, už se šila výbava, ale pak dostal princ chřipku, která se přehoupla v zápal plic a místo svatby se konal pohřeb. Naštěstí pro Británii, ale i pro Marii.
Na bratrovo místo nastoupil mladší syn Jiří, do té doby sloužící odhodlaně, ale bez nadšení v námořnictvu. A Viktorii brzy napadlo, že kombinace Marie se solidním Jiřím by mohla fungovat snad ještě lépe než svazek s roztěkaným Albertem Viktorem. Na její popud si začali oba mladí lidé dopisovat a zjistili, že mají hodně společného.
Ačkoliv nešlo o sňatek z vášnivé lásky, dopisy, které si během života vyměnili, dokazují, že Marie s Jiřím ke vzájemným citům dozráli a byli si velice oddaní. Do té míry, že lze říci - Marie byla mnohem lepší manželkou než matkou.
Jiřímu byla ve všech ohledech oporou, doprovázela ho na cestách, uklidňovala ho, když zuřil, dodávala mu sebevědomí, když o sobě pochyboval. Marie velmi oddaně plnila i své veřejné povinnosti, během První světové neúnavně navštěvovala raněné vojáky, iniciovala sbírky a podporovala i zavedení drakonických úsporných opatření na královském dvoře (to třeba francouzský prezident ve stejné době stále pořádal opulentní státní bankety s exotickým ovocem a zmrzlinou). A pro příbuzné, kteří nedokázali projevit stejný level oddanosti monarchii, neměla než pohrdání.
Nicméně děti nechávala do značné míry na starost vychovatelkám. Snad i víc než byla dobová norma, protože na to už tenkrát sem tam udělal někdo narážku (a třeba její tchyně, královna Alexandra byla známá tím, kolik času denně trávila s dětmi).
Marie o mnoho let přežila svého manžela. Trpěla, když se její nejstaší syn vzdal trůnu pro rozvedenou Američanku a o to intenzivněji podporovala svého mladšího syna jiřího VI. v jeho královské roli.
Přežila tři ze svých synů a žila ještě v době, kdy na trůn nastupovala Alžběta II., takže na krátkou chvíli exitovaly na britském dvoře tři královny. Dvě vdovy po předchozích králích a vládnoucí královna.
Jelikož Marie vynaložila tolik úsilí být dokonalou královskou manželkou, nepřekvapí, že shromáždila i slušnou kolekci šperků. Protože když národ zrovna netíží válečné útrapy, je třeba patřičně reprezentovat!
Název prvního kousku z Mariiny sbírky se do Češtiny trochu obtížně překládá. V originále je to "Girls of Great Britain and Ireland Tiara" - tiára dívek z Británie a Irska zní dost kostrbatě. Byl to dárek k svatbě roku 1893 a složily se na něj stovky dárkyň - dívek z celé monarchie, proto ten název.
Roku 1947 darovala marie tiáru k svatbě své vnučce Alžbětě. Ta během svého života nosila opravdu často a dokonce s ní pózovala pro potréty na známkách a bankovkách.
Dalším kouskem, který se datuje ke královně Marii je Dehli Durbar Tiára. Durbar znamená slavnostní setkání indických rádžů a nejvelkolepější durbar se konal roku 1911 v Dilí u příležitosti korunovace krále Jiřího V. a královny Marie na indického císaře a císařovnu. Byli prvním panovnickým párem, který na svou nástupní ceremonii opravdu dorazil a marie si nechala pro tuhle příležitost zhotovit opravdu velkolepu tiáru.
Tiára byla původně ještě vyšší díky perlovým ozdobám na vršku a také obsahovala velký centrální kámen, ale od svého zrodu prošla řadou úprav.
Je tak rozměrná, že se nehodí na každou hlavu a třeba Alžběta II. jí nikdy nenosila. Kdo naopak tak monstróní ozdobu "unesl" byla Královna matka a v poslední generaci Camilla, která jí několikrát měla ještě jako vévodkyně z Cornwallu.
Další šperk, který nechala vytvořit královna Marie, je asi nejvíc slavný díky princezně Dianě, ale v posledních letech ho často nosí i Williamova manželka Catherine.
V angličtině se tiáře říká "Lover's Knot", což znamená něco jako uzel milenců, protože obsahuje vzor jakýchsi zauzlovaných srdíček, ze kterých visí slzovité perly.
Marie nechala čelenku zhotovit roku 1913 tak, aby se designem podobala tiáře její babičky (která dodnes existuje, ale přešla do jiné větve rodiny).
Tiára je je dnes majetkem Koruny, což znamená, že o jejím osudu rozhoduje vládnoucí monarcha, který rozhodne, kdo z rodiny jí smí nosti. Roku 1981 takto "Lover's Knot" královna zapůjčila Dianě, ale narozdíl od šperků, které dostala osobně darem, tiáru musela Diana po rozvodu vrátit zpátky do královského sejfu.
V kapitole o ruských špercích už jsem zmínila, že královna Marie zakoupila i Vladimirovskou tiáru a nechala zhotovit i řadu dalších náušnic, náhrdelníků, náramků a broží, jaké se v královské rodině dodnes nosí. Ale rozhodla jsem se zúžit svůj záběr jen na tiáry, protože i tak mám problém udržet obsah v pouhých třech kapitolách.
Další královnou s velkým vlivem na obsah šperkovnice, byla slavná a milovaná Queen Mum. Narodila se jako dcera skotského aristokrata, hraběte ze Strathmore a narodila se v tu správnou dobu. Po první světové válce přestaly být německé princezny žádoucími nevěstami britských královských potomků a naopak domácí šlechta stoupla na svatebním trhu v ceně (ačkoliv trend nastavila už roku 1871 královna Viktorie, když provdala prostřední dceru Louisu za vévodu z Argyllu).
Z dětí krále Jiřího V. se pouze jediný syn oženil se zahraniční princeznou (Marinou Řeckou, víc o ní příště) ostatní sourozenci dali přednost svým krajanům (a jedne podnikavé Američance, ale o ní také až příště).
Alžběta Bowes-Lyonová dvoření králova mladšího syna nejdřív dvakrát odmítla, protože jí nelákala blízkost trůnu, ale princ Albert byl odhodlaný a přesvědčil jí, že jako druhorozený bude žít relativně klidný život a tak mu roku 1923 řekla své ano.
Rodiče Bowes-Lyonovi nechtěli, aby jejich dcera přišla na dvůr jako chudá příbuzná a dceři k svatbě darovali nádhernou čelenku s květinovým motivem, zvanou Strathmore tiára. Protože zrovna vládla 20. léta čelenka byla ve stylu "bandeau" - to znamená, že se nenosila na vršku hlavy, ale posazená nízko do čela.
Alžběta jí hodně nosila v raných letech manželství, ale pak Strathmore tiára na celá desetiletí zmizela to trezoru a objevila se nanejvýě vystavená ve vitríně.
Tvrdilo se, že je už příliš křehká, aby byla nošena, ale nejspíš si jí vzal do parády šikovný klenotník, protože jsem jí nedávno viděli na hlavě princezny Catherine (ale už ne jako bandeau).
Další velkou nálož úchvatných šperků dostala královna Alžběta darem. Velmi se s ní spřátelila o generaci starší Margaret Grevillová, známá hostitelka a filantropka. Madam Grevillová byla velmi zámožná dáma s vybraným vkusem, ale zůstala bezdětná, proto svou obsáhlou kolekci šperků roku 1942 odkázala své přítelkyni, v té době už královně Alžbětě.
Do dnešních dnů není známý kompletní obsah grevillovské šperkovnice, jen ty kousky, které některá členka královské rodiny vzala na sebe a průběžně se stále vynořují překvapení - jako třeba smaragdový kokošnik, ve kterém se vdávala princezna Eugenie
Ale nejoblíbenějším šperkem od madam Grevillové, který Královna Matka nosila, byla Honeycomb tiára se šestiúhelníkovým designem, který připomíná medovou plástev.
Znovu jde o výrazný, rozměrný klenot, jaký by snadno mohl působit, že drobnější nositelku drtí svou vahou, ale Queen Mum opakonaně prokázala, že jí podobné kusy vysloveně sedí.
Alžbeta II. Honeycomb nikdy nenosila a znovu ho na veřejnosti provětrala až Camilla coby vévodkyně z Cornwallu.
Trojici tiár pro sebe nechala zhotovit i Alžběta II. Ne, že by byla tak parádivá a neměla dostatek klenotů. V jejím případě šlo spíš o doplnění už existujících souprav a zužitkování státních darů.
Ke své korunovaci v roce 1953 obdržela Alžběta II. celou řadu oficiálních darů, jak ze zemí Commonweathu tak ze zahraničí. Brazilský prezident jí věnoval soupravu náhrdelníku a náušnic z akvamarínů vytěžených v jeho zemi, kterou si Alžběta velmi oblíbila.
A protože Brazílie jí věnovala při několika dalších příležitostech znovu akvamarínové šperky, rozrostla se parue o brož, náramky a ozdobný hřeben do vlasů, který byl na několik etap přepracován v ohromující tiáru. Od Alžbětiny smrti zatím nikdo další akvamarínovou tiáru nenosil.
Další kousek, který pro sebe nechala Alžběta II. vyrobit, je Barmaská rubínová tiára. Jako základ posloužily rubíny, které dostala coby svatební dar z Barmy a diamanty ze starší, již nenošené tiáry.
Čelenku si Alžběta objednala v roce 1973 z toho prostého důvodu, že v té době neměla žádnou rubínovou tiáru k dispozici. Orientální cirklet, který známe z minulé kapitoly, sice tyhle červené kameny obsahuje, ale byl to oblíbený šperk Alžbětiny matky a královna neměla to srdce ho matce odebrat (ačkoliv technicky vzato na něj měla plné právo jako na majetek Koruny).
Takže pokud si situace žádala rudé šperky, nosila až do roku 2002 Alžběta II. právě Barmskou tiáru. Teprve po smrti královny matky začala nosti i Orientální cirklet.
Třetí tiáru si nechala Alžběta II. obět vyrobit, aby doplnila již existující soupravu. K svatbě dostala od otce soupravu náhrdelníku a náušnich se safíry a roku 1963 se je rozhodla doplnit o ladící tiáru.
Královskému agentovi se podařilo zakoupit safírovo diamantový náhrdelník, který původně patřil belgické královské rodině a Alžbětin klenotník k náhrdelníku připojil rám a tím z něho udělal tiáru. Protože jde původně o šperk z 19. století, má tiára velmi starožitný feel a pro svůj původ je nazývána Belgická safírová tiára.
Tím jsem asi zdárně shrnula tiáry, které nosily, nosí a pravděpodobně budou nosit Britské královny. Z valné části patří do majetku Koruny, což v praxi znamená, že jsou státní - vládnoucí král/královna s nimi sice může nakládat a rozhodovat, kdo je smí nosit, ale nesmí je prodat ani zásadně předělat bez souhlasu vlády.
Nicméně existuje i dost šperků, které jsou soukromým majetkem různých členů královské rodiny a oni s nimi mohou volně nakládat (prodat je nebo odkázat komu chtějí).
A Britská královská rodina, to není jen král, královna a princ z Walesu, jsou tu sourozenci, tetičky, strýcové, bratranci a ti leckdy mají (nebo donedávna měli) ve šperkovnicích úžasné věci. Takže nashle příště!