O dva týdny později
„Já tam tak strašně nechci ty*ole," vzdychl jsem, když jsem si házel do tašky věci na ten prokletej tábor. Vedle mě si válela půlky Luna, která sledovala obrazovku telefonu. Normálně by tu byl Shin, ale ten vydýchává den ruthu. Chytil ho chvíli po tom, co jsme se vrátili z dovolené.
Flashback
„My ti říkali, že vyvádí," hodila rukou Luna, zatímco se lepila na červenajícího se Akiho, když jsem se asi už po třetí otočil za hlasitou ránou z horního patra. „Já vám to věřil, ale netušil jsem, že až takhle," špitl jsem potichu. „No posledně to nebylo tak hrozné. Nejspíš je to tvými feromony v jeho pokoji. Když je všechny vydýchá, chce další jestli mě chápeš," vysvětlila bloncka, když si kontrolovala nehty. „Nechci, aby se trápil," sklopil jsem pohled.
„TY CHCEŠ JÍT ZA NÍM?" vyjekla Luna a málem shodila Akiho. „Já nevím," hodil jsem rukama. Jsem extrémně nerozhodný. „Ethane, jestli teď navštívíš jeho pokoj, nebudeme nás tu pět," vyjekla znovu. „On by mě v životě nezabil," ujišťoval jsem ji klidným hlasem.
„Myslela jsem to tak, že když tam půjdeš, můžeme očekávat nového člena do rodiny...."
Konec flashbacku
„No jo, to je holt život," utrousila a nevěnovala mi pozornost. Jenom pořád sledovala nějaké video o vlasech. „Kdybych neměl Sammyho rád, nejel bych tam. Shin by byl šťastný a já možná taky. Sice to není daleko, ale beztak mi bude volat každej den, nejmíň dvakrát," protočil jsem očima a hodil do tašky další oblečení. Jediné, co je nejdůležitější je mobil a nabíječka. Sluchátka jsou sice okrajová, ale ty jsou také důležitá. „No, nemyslím si, že jenom dvakrát, ale slibuju, že ho společně s Henrym zaměstnáme na tolik, že si na tebe ani nevzpomene," uklidnila mě. Dá se to vůbec tak brát? „To zase nechci. I on mi bude moc chybět a já ho chci alespoň jednou za den slyšet nebo vidět."
Najednou se mi rozzvonil telefon. Zvedl jsem ho a do ucha mi začal řvát nas*aný Shin. „Přijď za mnou, HNED!" rozkázal, čehož jsem se lekl a cukl jsem sebou. Radši jsem nic nenamítal, položil jsem telefon, řekl Luně, že musím jít a rozešel se ke dveřím. Luna si mě konečně všimla a zvláštně na mě koukala. Neřešil jsem její random chování a prostě jsem šel. Dumalo mi ale hlavou, proč je tak naštvaný. Zaklepal jsem a hned vešel dovnitř. „Jsem ta-hum?" Z ničeho nic se mi ta černovlasá bestie přilepila na rty. Kvůli té rychlosti jsem si ani nevšiml obrovského množství feromonů ve vzduchu.
On je pořád v ruthu.
Bylo mi jasné, že od doby, co jsme si na tom kopci řekli ano jme se od sebe ani na chvilku nehli. Všechno jsme dělali spolu a teď, když byl bez své omegy tři dny, to nevydržel.
Myslel jsem si, že to bude po třech dnech už v pohodě. Ale mýlil jsem se. Shin je stále v ruthu.
Po chvíli se ode mě odlepil a podíval se mi očima dravce do těch mých vystrašených. Otočil mě o 180° a zády mě přitiskl k jeho hrudníku. Vdechoval mé feromony přímo u krku, což ho ještě víc nakoplo.
V tu chvíli mi nedošlo, že bych se měl jakkoli bránit, protože se chystá zpečetit náš vztah potomkem. Byl jsem ovládnutý touhou po něm.
Položil mě na postel a znovu se mi podíval hluboko do očí. Ten chtíč v nich mu nedávala důvod, aby všeho zanechal. Naopak ho nutila pokračovat. Chvíli ticha proměnil na chvíli vášnivých polibků.
Sice se mi jeho doteky opravdu líbily, ale schopnost dýchat, ta mi chyběla. Než jsem však stihl umřít to alfa poznala a na sekundu mě nechala se pořádně nadechnout.
Je na něm poznat, že se drží ze všech sil, aby neudělal chybu. Nešel na mě rychle a já se ho potom začal bát.
Přesunul se na můj krk, kde střídavě dělal flíčky a dýchal můj pach.
Celé tohle divadlo skončilo tím, že si mě přitáhl do sedu a začal vdechovat moje feromony, aby se uklidnil. Nebo, aby se víc vzrušil, protože mu ty polibky očividně nestačili. „Ethane já..." popotáhl a podíval se mi do obličeje.
„Já nemůžu přestat."
V ten moment, jakobych zkameněl. A sakra.
„Jestli tam půjdeš, můžeme očekávat nového člena rodiny..."
Tahle věta se mi v hlavě přehrála asi třikrát, než mi konečně došlo, co přesně znamená.
Ucítil jsem všudepřítomné alfí feromony. Ze začátku jsem se snažil protestovat, jenomže po tom, co mi začal sahat na bradavky, různě je mačkat nebo za ně malinko tahat, jsem se napl jako lano a přestal se jakkoli bránit, či cokoli dělat.
„Shi-Ah! Shine! Prosím...To stačí, stop!" Křičel jsem, ale asi se to k němu jaksi nedostalo. Asi zase nefunguje zásilkovna. Jakmile mi stáhl látku z nohou, odhodil ji na druhou stranu místnosti. S tričkem udělal skoro to samé. Neodhazoval ho. Místo toho ho roztrhl a udělal z něj provaz, kterým mi zavázal ruce nad hlavou. To bylo zrovna moje oblíbené. Že já si ho oblékal... (Minutu ticha pro tričko😪)
„Shine! Prober se sakra!" vyjekl jsem po něm. „Ššš...mluvení necháme na potom," pusu mi zakryl rukou a opět se vrhl na mé bradavky, ale tentokrát je zajal rty. Ruku mi sundal z úst. Vím, proč to udělal. Erekce ho už tlačila a já na tom nebyl jinak. To mě tu vážně teď znásilní? Ovládaný ruthem? Moje poprvé bude vypadat takhle?
Stačil už jen kousek a ležel bych tu pod ním úplně odhalený. Kdyby mě pořád nevzrušoval tím, že mi sahá na vršek, už by do mě podle mě dávno pronikl. Jakmile se zvedl a prohlédl si mé tělo s tím, že se chystal udělat to, na co jsem před chvílí myslel, nějaký hrdina rozrazil dveře místnosti a začal po něm řvát. Shin se naštvaně otočil a slezl ze mě. Do nosu se mi dostala vůně mého zachránce. Henry. Alfa v ruthu dostala dvě rány do obličeje z obou stran a pak ještě kopanec kolenem do břicha, což ho složilo na zem. Henry ho popadl a vedl někam pryč.
Já se v mezičase snažil rozvázat si ruce, protože jsem si nemyslel, že by mi přišel Henry na pomoc. Jakožto svázanému se mi to vůbec nedařilo. Byly tam nejméně tři suky, které byly utáhlé z mého cukání. Uslyšel jsem kroky. „Co sis sakra myslel? Že ho můžeš přijít pozdravit, když má ruth? Myslel jsi vůbec na svoje zdraví? Mohl jsi skončit nejen pohmožněný nebo se zlámanýma rukama nebo nohama, ale i s dítětem v břiše!" křikl po mně vytočeně. „Henry, můžeš mi prosím rozvázat ty ruce, abych se mohl obléct a pak ti to říct?" poprosil jsem ho. Sice jsem se stihl zakrýt dekou, ale vršek byl pořád odhalený.
Naklonil se, aby mě mohl vysvobodit. „A teď mi řekni...co se tu sakra stalo," posadil se do tureckého sedu na druhý kraj postele po tom, co mi podal kraťasy, které se válely na zemi a tričko ze Shinové skříně. „Byl jsem s Lunou v pokoji a on mi zavolal. Nevěděl jsem, že je pořád v ruthu, on se choval normálně ale...zněl rozzuřeně. Nechtěl jsem riskovat, že by rozmlátil dům, kdybych tam nepřišel a tak jsem prostě šel. Ze začátku se zdál v pořádku, ale pak mi řekl, že už to nevydrží a shodil mě na postel," popsal jsem mu, když se mi ještě pořád trochu třepal hlas.
„Hmmm...fajn. Odteď mi budeš vždycky volat, když dostane ruth a nechci vědět, že jsi za ním šel bez toho, abych to věděl," zvedl se a byl na odchodu. „Než si zvykne na tvoje feromony, bude to chvíli trvat. Prozatím raději nic nezkoušej. Jdu ho zavřít a pustím ho, až se uklidní. Dokud ti neřeknu, nevycházej ze svého pokoje," poručil a odešel nejspíš do koupelny, kam zamkl alfu.
Po dlouhém vydechnutí jsem se odebral do místnosti jež náležela mé maličkosti. A taky ve které se válela třesoucí se blondýna. „Už nikdy tě nenechám tam jít samotného!" vyjekla, zakryla si obličej dlaněmi, zvedla se z postele, popošla pár kroků a těsně před zrcadlem se zastavila. „Aaagghh, že já měla ten telefonát. Kdybych dávala alespoň trochu pozor, nestalo by se to," vyčítala si. „Luno, ty...o tom víš?" zeptal jsem se tak, abych ji nijak nerozhodil. „No jasně ty Einsteine. Kdo si myslíš, že zavolal pomoc," sundala si ruce z obličeje a nadechovala se pro další větu. „Měla jsem ti v tom zabránit. Je to moje vina," fňukla. Takhle jsem jí snad ještě v životě neviděl. Opravdu je tak smutná jen proto, že se Shinovi málem povedlo mi udělat místo břicha bouli?
„Ne. To já tam šel. Víš, vystrašilo mě, jak na konci zařval. Nechtěl jsem ho prudit a tak jsem se zvedl a šel. Ty s tím nemáš nic co dočinění."
Luna se pousmála. „Bála jsem se, že se budu muset starat o malý dítě. Už tak mám na starost vás dva," ušklíbla se. „O to se neboj. O dítě se zaprvé starat neumím a za druhé ještě pořád chodím do školy. Kdyby se náhodou stalo, že bych měl vlastního potomka, chtěl bych se mu věnovat hlavně já. Naučit ho spoustu věcí a tak dále," popsal jsem své představy.
„Fajn, ale i tak by ses nevyhnul mému rozmazlování," znovu se ušklíbla, což už jsem ignoroval, protože teď vážně nemám náladu na probírání zbytečností po právě prožitém šoku.
Luna po chvíli odešla nejspíš za Henrym a já se snažil vzpamatovat. Doteď jsem to bral vcelku v klidu, ale Luna má pravdu. Kdyby nezavolala pomoc, Shin by byl schopný mě udělat těhotným. Sice už jsme si řekli ano, ale na dítě ještě nejsem připravený. Je to, že jsem tak v klidu kvůli tomu, že mu věřím? Shinovi možná, ale jeho ruthu bych věřit rozhodně neměl.
____________________________
(Z pohledu Shina)
O pár dní později
Ležel jsem v posteli se svojí spící omegou. Večer jsme oslavovali mé "povýšení" a skončilo to nemalým množstvím polibků a vína. Včera mi Henry řekl to, co jsem dělal, když jsem byl v ruthu a já se celý den Ethanovi vyhýbal. Jak už se ale znám, moc dlouho mi to nevydrželo a tak jsem skončil poloopilý s ním v ochranářském obětí v posteli vdechujíc jeho tak strašně nádherné feromony. Podle hodin, které mám naproti postele je právě něco po druhé hodině ráno a já nemůžu spát. Mám takový zvláštní pocit, jakoby měl někdo ublížit mému snoubenci a to mi jednoduše nedá spát. Slyšel jsem jen svůj dech. Cítil jsem jen teplo z Ethanova těla, které se v pravidelných intervalech zvedalo a zase klesalo. Sem tam se mu pohla hlavička, povzdechl si nebo něco zamumlal, čímž mě ujistil o tom, že klidně spí.
Jelikož mi stejně nepůjde usnout jsem se rozhodl, že využiju trochy času k práci. Práci v podobě jedné počítačové hry. Jo, ty mě jako malého uspávali nejlépe. Asi uprostřed sepisování seznamu mi přišel e-mail. Ignoroval jsem to a jen se podíval na jméno. Vyvalil jsem oči a ztuhl na místě. Tohle je problém...co s tím udělám...
Rozhodl jsem se odepsat. Souhlasím s jejich podmínkami. Nechci, aby se něco stalo někomu z mé rodiny. Byla to těžká volba. Za pár minut mi napsali další textovku, kterou jsem svižně přečetl. Tohle je také problém. Jak s tím mám sakra naložit. Mohu se z toho vůbec nějak vykroutit?
Skvěle. Abychom mohli dokončit tuhle záležitost, rádi bychom tě viděli na živo. Prý si se dost změnil. Máš na to dva dny. Neukážeš se a víš, co se stane...
Tahle slova mě zaskočila víc, než když mi rodiče řekli, že si musím najít omegu, abych mohl řídit vlastní firmu. Že prej bych to nezvládal. Tak určitě.
„Zlato? Proč nespíš?" ozvalo se z druhé strany pokoje. Otočil jsem se a spatřil rozespalé rozcuchané hnízdo hledící do mých očí. Zvedl jsem se ze židle a kráčel za ním. Postel se pod náporem mé váhy trochu propadla a já se po čtyřech doplazil obkročmo nad něj a vlepil mu pusu na tvář. „Chvíli jsem pracoval. Můžeš klidně spát, hned se za tebou přidám," zašeptal jsem mu do ucha a on se dle možností znovu uvelebil na polštáři. Říkám dle možností, protože jsem mu právě seděl na zádech a tak se nemohl moc kroutit. „Neměl bys tolik pracovat. V noci máš zasloužený odpočinek, tak ho využij," zněla jeho poslední slova před tím, než upadl do hlubokého spánku. Jsem rád, že spí. Ještě jednou jsem ho políbil na tvář a objal jeho ležící tělo. „Jak bych jen mohl," povzdechl jsem si. Moc dobře vím, že mi tyhle zprávy nedají spát minimálně na týden. I kdyby se to nějak v klidu vyřešilo.
Nesmí se stát, že by mu někdo ublížil. Mému pokladu se nesmí nic stát...
A máme tu další kapitolu. Po asi třech dnech jsem se konečně uráčela vůbec něco udělat. Tahle kapitola mi zabrala opět mnoho sil a proto mi to trvalo tak dlouho.
Mějte se krásně a užívejte vánočních prázdnin.
2134 slov❤