Jsou to dva dny od toho, kdy Ethan dostal heat v mým baráku. Upřímně vůbec netuším, kdy já mám dostat ruth, ale naštěstí si to vždycky zapíšu, aby se nestala nepěkná věc někomu tady v tomhle domě.
Den D už se blíží a já z toho mám blbý pocit. Mám svoji rodinu velmi rád. Své sourozence mám radši než kohokoli na světě, matku též a otce - ano já si to přiznám - taky.
Nemůžu vynechat ani Lunu a Akiho. S těmi betami jsem vyrůstal a mám s nimi vážně dobrý vztah. Jejich rodiče přemluvili ty moje, abychom zůstali spolu a tak, když mi otec nechal postavit vlastní vilu - dá se to vůbec brát jako vila? Připadá mi to spíš, jako hotel - nastěhovali se tam za mnou i oni dva.
Bez Luny bych vážně nevěděl, co dělat. Vlastně řídí celý dům ona. A Aki je prostě velmi spolehlivý. O něco ho požádám a on to udělá. Elen tu nebydlí, ale občas přijde pomoct blondýně. Nabídli jsme jí tu ubytování, ale ona to odmítla a všichni chápeme proč. Má manžela a dvě malá dítka ve svém vlastním domě.
A pak je tu Ethan. Důvod proč je tu všichni znají, takže to nebudu opakovat jako (Dekuovo dětství každý díl ehm ehm👀) když se mu snažím namluvit, aby jedl nebo spal.
Připadá mi, že je tu víc, jak měsíc, ale ve skutečnosti tu není ani týden. I přes to ho vnímám, jako svoji omegu, tak jako ho vnímal Sammy. Už jenom pomyšlení na to, jak by oni dva spolu vypadali mě rozpláče. Proč jsem se do něj sakra zamiloval. Kdyby se to nestalo, mohl by žít normální život se svými kamarády, milující sestrou a rodinou.
Já jsem takovej magor.
Je pozdě večer. Zrovna jsem dotelefonoval s Henrym ohledně toho výletu. Nemožně dlouho jsem s ním vykládal, až jsem z toho dostal žízeň. Takže první, co jsem podnikl byla cesta do kuchyně pro sklenici vody.
Když jsem se vracel do ložnice za účelem normálního spánku, všiml jsem si, že se v bělovláskovém pokoji ještě svítí. Dokráčel jsem až ke dveřím a tichounce zaklepal, kdyby náhodou spal. Nic se neozývalo, takže jsem otevřel a vešel dovnitř. Na židli u stolu seděla spící omega. Měla tam položených několik sešitů, učebnic a podobných věcí. Pravděpodobně usnul, když se učil.
Nechtěl jsem ho budit, protože vím, jak těžké je pro něj usínání. Pohladil ho po hlavě a pohlédl na to, co se učí. Podle velkého sešitu angličtinu a podle učebnice fyziku. Ten má krásné písmo. Zajímalo by mě, kdo ho to naučil. Krom toho tam měl ještě papíry s obrázky a všude rozházené pastelky a fixy. Očividně dělal nějaký referát na papír.
Zvedl jsem ho do náruče a zadíval se mu do obličeje. Krásný jako vždy. Vzpomněl jsem si, jak jsem ho přesně takhle nesl z toho hřiště na zdravotku.
Přenesl jsem ho do jeho postele, přikryl ho dekou, pohladil po čele, kam jsem mu následně věnoval letmý polibek a plánoval odejít. Ale něco mi v tom zabránilo. Jeho maličká bledá ručička svírala tu moji a nedovolovala jí odejít. Jakoby chtěl, abych u něj zůstal. „Ty jsi ale nenasytný," uchechtl jsem se. „To ti nestačila jedna noc?"
Zhasl jsem světla a za tmy přišel k posteli, kam jsem si spokojeně vlezl. Ethana jsem si přitáhl do obětí. Hlavou ležel tam, kde já měl krk. Na tohle bych si rychle zvykl. Bělovlásek spokojeně spinkal v mém obětí a dokonce se mu na tváři objevil úsměv. Málem jsem omdlel roztomilostí, škoda, že si to nemůžu vyfotit. Kochal bych se tím vždycky, kdybych nemohl usnout.
***
Ráno jsem se vzbudil dřív, než on a to mi hrálo do karet. Vůbec nemusí vědět, že jsem u něj spal.
Docupital jsem za Lunou, která mi oznámila, že Tobias je tady. Takže jsem ho šel jakožto majitel tohoto domu pozdravit a podívat se na jeho práci. Zrovna mění žárovky u světel na stropě a stojí na docela vratkém žebříku. „Ať nespadneš Tobi, nerad bych tu měl všude krev," šibalsky jsem se pousmál. Beta se na mě ze zhora podívala a taky se usmála. „Ahoj Shine! Dlouho jsem tě neviděl," mávl na mě rukou. „No jo. Já nemám to štěstí na to mít dny volna jako ty." Dny volna ne, ale chvilku samozřejmě ano. Kdybych neměl ani to, jsem si jistý, že bych buď zešílel a nebo už bych tu nebyl.
„Slyšel jsem, že už máš omegu," změnil téma. „Je to k neuvěření, já vím, ale ano. Mám omegu," uznal jsem. „Tak to gratuluju a upřímně se těším, až ji někdy potkám."
Tobi se po chvilce dál věnoval své práci a málem z toho žebříku spadl. Pohotově jsem ho chytil a snažil se ho dostat do klidového stavu. „Dávej pozor, budeme tě ještě potřebovat." „Nebooj, z takové výšky se mi nic stát nemůže," mávl nad tím rukou. „No nevím," zamyslel jsem se „i na mě je to docela vysoko, takže buď na sebe prosím opatrný."
Je něco okolo šesti ráno a Ethan ještě spí. Už jen pomyšlení na to jak vypadá mě nutí k lepší náladě. Je sice víkend, ale ta omega se vždycky vzbudí brzo ráno, že prej aby si na to zvykl. Dobře, nevím, jak tohle funguje, ale když s tím nemá problém...
Hodiny ubíhaly pekelnou rychlostí. Jsem si jist, že už stojí na nohách a buď se učí, uklízí a nebo ještě vybaluje poslední kufr. Ale jedno vím jistě a to, že je ve svém pokoji.
____________________
Z pohledu omegy
Jenom jsem se vzbudil, na telefon mi začalo přicházet milion zpráv ohledně pondělka. Do pytle... Máme supl na tělák. A ne jen tak ledajakej. A jsem v pr*eli. Máme toho starýho úchyláka, kterej je ještě ke všemu alfa. No do píp. JÁ NECHCI A NEBUDU CVIČIT PŘED NĚJAKÝM RANDOM PEDOFILEM!!!
Jo a pak mi tam ještě vyskočili informace k pátku. Máme nachystaný takový sportovní den pro prváky. No sportovní. Prej je to má 'připravit' na další ročník. Bude se tam nacházet jak učení, tak pohodové aktivity a nebo tělesně náročné.
Dělali to i nám, protože podle mě nedokážou vymyslet normální výlet. Ale musím uznat, že to je docela zábava. Doma nám po Kouovi zbyl takovej ten loveckej luk a terč, takže jsem přemýšlel, že si ho vezmu na ten den, jenomže už doma nejsem a na matku doopravdy nemám náladu. Na Anett ano. Ta se mnou byla čtyřikrát častěji a to ještě chodí do práce asi okolo třetí hodiny odpoledne, kdy já chodím ze školy. Takže se vidíme jenom ráno u snídaně, večer při večeři a potom před spaním, když vymýšlíme chorošky. (Choroška = choreografie - vytváření tanečního díla)
Víc mě ale trápí ten pondělek. Tělocvik máme sice třikrát do týdne, ale i tak mi to přijde, jako jednou a vždycky si ho vážím víc, než výtvarky.
Sešel jsem dolů za Lunou. Popravdě ne proto, že bych měl hlad, ale snídaně byla vždycky ve stejnou hodinu a to pro všechny v tomhle domě a to i o víkendech.
***
Byli jsme tu jen já, blondýna a tmavovlásek. Všichni že prej ještě spí. Posadili jsme se ke stolu a mohlo začít hodování. Já se ve svým jídle jen tak prohraboval příborem. „Ty dneska vypadáš, jak kdyby ses měl zbořit. Copak se ti stalo?" Vyzvídala beta. S nádechem a výdechem jsem jí odpověděl: „Nic, jen...v pondělí máme na supla jednu pedofilní alfu." Zorným polem jsem viděl, jak se Shin napřímil a začal poslouchat taky.
„No a na co ho máte?" Zeptala se a dala si do pusy lžičku ovesné kaše s medem a ovocem. „Na tělocvik," odpověděl jsem s dalším povzdechnutím. Shin ani nedutal. Podle mě se ani nehl.
„Měli jste ho někdy?" Alfa na mě koukala opravdu s velkým zájmem. Pohled jsem přesměroval na něj. „Jo, vlastně dvakrát. Poprvé to bylo na matiku a potom na tělák. Jenomže když jsme ho měli poprvé, tak na mě byl nějak moc hodný. Říkal mi zlatíčko a broučku a-" zastavila mě rána do stolu, která patřila pánovi domu. Já i Luna jsme se na něj překvapeně podívali a oba jsme ihned zmlkli.
„Pardon, můžeš pokračovat." Řekl takovým tím smrtelně tichým hlasem, kterej se snažil zakrýt normálním hlasem.
„Ehm, Shine, jestli ti to vadí, tak to říkat nebudu." Nechci, aby byl ještě vytočenější, než teď je. „Ne, chci vědět, do čeho tě posílám. Ví o jeho stylu učení ředitel?" ptal se dál. „Netuším, ale asi ne," odpověděl jsem a očekával další otázku. „Jestli nějaké omeze už ublížil, je to trestný čin Ethane. Nechci tě posílat někam, kde jsou takové alfy," oznámil mi.
„Zas tak vážný to není. Jen mám z něj prostě strach." Pohledem jsem sklouzl na svoji snídani. Já fakt nemám hlad.
Shin se zamyslel. Vypadal u toho jako Armin, když se snaží vymyslet plán útoku. „Nechci, aby se ti něco stalo a pokud chceš, nechám tě doma." Ten kdo se zamyslel jsem byl tentokrát já.
„Chci tam jít. Teď ke konci roku stejně jenom opakujem, takže v pohodě. A navíc, když si vezmu šátek okolo krku, nic se mi nestane." Povzbudivě jsem se usmál. Černovlasá alfa naproti mně si povzdechla. „Slib mi, že když se pokusí ti něco udělat, zavoláš mi a já to nějak vyřeším. Snaž se být celou dobu v blízkosti Iana nebo Sammyho. Radši nechoď nikam sám."
„Dobře, myslím, že budu v pohodě," pousmál jsem se. Dnes mám po ránu nějak moc dobrou náladu. To se mi nezdá...
Po tomto monologu jsme všichni byli ticho.
„Ethane? Kdo tě vlastně naučil takhle vařit?" zeptala se mě Luna. Mé kulinářské schopnosti ji asi dost překvapily. „Sestra. Ona mě toho naučila hodně," pousmál jsem se a dal si do pusy alespoň sousto.
„Máš ji hodně rád že?" zeptala se znovu. Jako odpověď jsem sklopil pohled a zakýval. „Dost mi ji připomínáš. Ona sice byla zlatovláska po tátovi, ale chováním si jí velmi podobná." Podíval jsem se na ni. „A výškou taky," dodal jsem a čekal jsem ránu, protože Anett mi za to vždycky dala alespoň jeden pohlavek. Ale nikdy jsem ho skoro necítil.
Nezbývá mi nic jiného, než se obávat pondělka...
Zdravím👋
Stihla jsem to vydat večer, abyste měli krásné sny, když tohle budete před spaním číst.
Konečně se ti dva začali více vídat a pomalu si budují vztah, jaký by měla alfa a omega mít.
Užijte si večer
1704 slov❤