Vystřelila jsem a......... rána spadla. Rychle jsem běžela k nim, abych to stihla. Nikdy jsem se necítila tak hrozně. Měla jsem v sobě 20 kilometrů a 50 vystřelených ran. I kdybych to nezvládla, byla jsem ráda za to co jsem tady předvedla. Zastavila jsme se. Všichni na mě koukali nevěřícně a čekali jestli jsme to dala.
"Trvalo ti to jen hodinu."
"Yes.''
"Nechtěla by jsi spíš závodit?"
"Zatím ne, chci teď trénovat."
"Dobře místo je tvoje. Jsi teď všeobecná trenérka jak můžu tak i žen." Usmála jsem se. Nechala jsem je trénovat a koukala jsem se s lavičky, na které měli všichni pití. Po tom co do trénovali za mnou přiběhl Johannes a obejmul mě.
"Byla jsi neskutečná.''
"Děkuju."
"Od kdy a kdo tě to naučil?''
"Nejlepší kamarád ve Francii pak odjel a učila jsem se sama. Začla jsem asi v 6 letech.''
"Teď jsi moje trenérka, to bude divný si na to zvyknout."
"Na tréninku ti to šlo, ale z mojí péčí to zvládneš líp. Máte zítra volno, ale my půjdeme běhat.''
"Nat mám volno."
"No a? Stala jsem se tvojí trenérkou.''
"Tak teď nejsem nadšený.''
"Mám s vámi trénink jen v úterý a ve středa. Pak máte ještě v pátek a neděli a já si vás bráchy budu brát ještě ve čtvrtek, nebo jen tebe uvidím."
"Pane bože." Rozhlídne se a uvidí nějakou holku stát na tribunách. "Omluv mě má chvíli hned pojedeme domů." Kývla jsem hlavou a on doběhl za ní. Přišel ke mně Tarjiej.
"Kdo je to?" Ukázala jsem na holku kterou Johannes objímal.
"To je Hedda. Jeho nejlepší kamarádka ale stejnak všichni ví, že spolu chodí."
"Ahaaaa tak to jo.''
"Líbí ss ti?''
"Johannes neeee.''
"Lhát neumíš."
"Je to můj brácha."
"To říkáte oba.''
"A ty máš někoho."
"Mám Gitu. Miluju jí."
"To jsem za tebe ráda.''
"Zítra spolu jdeme na oběd."
"Já si chtěla zatrénovat, ale zvládnu to s Johannesem."
"Budete tam sami.''
"Budeme trénovat a navíc támhle má holku." Ukázala jsem jejich směrem.
"Holka není překážka.'' Slabě do mě šťouchl. "Pojď jdeme si sednout."
Seděli jsme v autě asi 30 minut.
"Jo jinak byla jsi úžasná. Nemyslel jsem, že to dáš."
"To si nemyslel nikdo."
"Co spolu dělají tak dlouho?"
"O něčem bych věděla."
"Myslím, že myslíme stejně."
"Tak co by jim mohli trvat dýl."
"Žárlíš?"
"Kdo žárlí na koho?" Zeptal se najednou Johannes.
"Nikdo na nikoho." Řekl Tarjik.
"Jen si povídáme, když tobě to trvá milion let."
"Pardon mluvil jsem s Heddou."
"Mluvil jo?"
"Ano brácha jen jsme mluvili."
"Když to říkáš.''
.........Johannes..........
Bylo asi 12 hodin ráno a čekala jsem na Nat, aby jsem šli na její trénink.
Měla na sobě nádhernou soupravu. "Vypadáš úžasně.''
"Dělej a nemel. Máme před sebou spousty práce."
"Jak spousty práce?''
"Po včerejším tréninku musíme vypilovat tvůj balanc.''
"A to je důležité k čemu?"
"Nach mě pracovat na začátek si dáme 8 kilometrů.'
"8?"
"Jo to zvládneš ne?''
"Nooo mohli by jsme dát třeba jen 5."
"Bože můj, Fajn."
.........Natasha...........
Po 5 kilometrech jsem zastavila u lavičky. Johannes se zdál v pohodě, když ke mně doběhl hned se posadil na lavičku.
"Proč si nasadila tak smrtelné tempo?"
"Ach bože máme ještě co dělat." Trénovoli jsme spolu asi 4 hodiny. Jeho kecy se nedali vydržet. Jelikož byl vyčerpanej jeli jsme autobusem. Překvapivě jsme tam byli úplně sami.
"Slyšela jsem že máš holku."
"Myslíš Heddu?''
"Samozřejmě."
"Jo vypadá to mezi náma vážně. Spíš ty mi pověz. Seš dokonalá a nikoho nemáš. Jak to?"
"Čekám na toho pravého."
"A líbí se ti někdo?"
"To ví a bude vědět jen Tarjik."
"Vy dva máte spolu dobrej vztah co?"
"Jo rozumíme si."
"Ach tak."
"Káždopádně tohle bylo naposledy co si takhle mlel. Už nebudu hodná sestřička, budeš prostě dělat co řeknu. Jinak přijde trest."
"Umíš dávat i tresty."
"To si piš a budou pro tebe smrtelný, jak jsem dneska pochopila."
"Fajn už ti do toho nebudu kecat."
"Já si myslím."
Byl čas večeře, tak jsme znova zkusili sedět u stolu jako rodina. Kluci se bavili s otcem o politice nic zajímavého. Pak ale Johannes řekl něco co jsem nechtěla, aby říkal.
"Naty se stala oficiálně trenérkou obou týmů.'' Matka se na mě nevěřícně koukala.
"Od kdy ty děláš biatlon?''
"Od té doby, co jsi mě nechtěla." Usmála jsem se na ní.
"Tak to ti moc gratuluji." Řekl mi Klemet. "Ale nechtěla by jsi spíše závodit?"
"Ani ne. Možná časem, ale zjistila jsme že chlapská morálka je tragická takže tam to bude těžké. U holek je to lepší mají větší výdržnost, ale taky to teda není sláva."
"Zdá se že on tom víš hodně."
"Ano milovali jsme to s otcem."
"A basket?"
"Mami basket jsem hrála a hraju ale moje kariéra je Spíš biatlon a modeling, v tom jsem dobrá."
"Když myslíš. Myslím že tam mají lepší a zkušenější lidi než jsi ty."
"Mami!!!" Okřikl jí Johannes.
"To je v pohodě." Po celou dobu tam už bylo jen hrobové ticho. Každý z nás dojedl a odešel si dělat svoje.
Zaklepala jsem na Tarjikovi dveře.
"Dále."
"Ahoj.''
"Ahoj Nat co potřebuješ?"
"Popovídat. Myslím že si rozumím přes kamarádskou stránkou Spíš s tebou než s Johannesem.''
"Protože Johannese chceš."
"Nechci pěknej je, ale je to brácha to bych nikdy nemohla udělat."
"Když to říkáš.''
"Hele jo neprovokuj mě."
"Tak když si vždycky naběhneš." Zakroutila jsme hlavou.
............Johannes.............
Každý musel slyšet jak se tam smějou. Nebylo to příjemné, když jsem začal žárlit na svého vlastního bráchu, když se baví se svojí nevlastní sestrou. Ani by mě to nemělo zajímat, když teoreticky chodím s Heddou. Šel jsem dolů pro něco k pití.
"Jakej byl trénink s Nat?"
"Náročnej. Myslí si že ví všechno nejlíp, když se stala trenérkou."
"A tobě se to nelíbí."
"Samozřejmě, že ne tati, já jsem přece ten, kdo je nejlepší."
"Až na tvou malou aroganci ti dám radu. Dokaž jí že jsi nejlepší."
"Jak to mám udělat?"
"Nekritizuj to co chce abys dělal.''
'Fajn."
"Všiml jsem si že se ti Nat líbí."
"Nelíbí, mám svojí přítelkyni."
"Dobře, ale kdyby jo, tak se ti nedivím je nádherná."
"Ano to je." Odešel jsem zpět do svého pokoje. Vypadalo to že už u sebe nejsou. Vešel jsem do jejího pokoje, ale nebyla tam. Rozhodl jsem se tam zůstat a čekat na ní.
"Páni vypadáš-"
"Co tu děláš Johannesi?"
"Čekám na tebe." Nebyl jsem po většinu času namyšlený, ale v její přítomnosti mě lákalo mít nad ní navrch, být lepší než ona.
"Proč?''
"Jsi na mě naštvaná??''
"Ne proč bych byla."
"Zníš tak."
.........Natasha........
Né že bych byla naštvaná, ale štve mě že někoho má. Nikdy bych nebyla se svým bratrem ale on je prostě jinej. Nevím jak to popsat, ale v jeho přítomnosti se cítím jiná.
"To se ti jenom zdá."
"Jasně. Rozhodně ti věřím."
"Vlastně neměl by jsi jít spát. Máš zítra trénink a hádám že se musíš vyspat."
"Proč si pořád musíš myslet, že jsi lepší než já?"
"No protože je to pravda."
"Nikdy."
"Johannesi já se stebou nechci hádat."
"No ale evidentně musíme." Začal se ke mně přibližovat v tu ránu jsem já dělala kroky do zadu. Narazila jsem zádama o trám dveřích a on stál hned předemnou.
"
Johannesi?"
"Naty?" Zklonil ke mně hlavu.
"Co to dělámé?"
"Já nevím." Vykroutila jsem se z jeho sevření a udělal o krok dozadu.
"Vždy budu lepší než ty. Jsem nejlepší na světě."
"Myslíš si, že to dáš i tenhle rok?"
"Na 100%, né že bych tě potřeboval, ale když mě naučíš lépe střílet stěžovat si rozhodně nebudu."
"Jseš hrozně namyšlenej.''
"Jo že ty máš co říkat." Zakroutila jsem hlavou.
"Minulá sezóna byla jedinečná. Už nebudeš takhle dobrej."
"A teď mě podceňuješ.''
"Sezóna začíná za měsíc fakt si myslíš, že jsi dost dobrý."
"Víš co Nat myslím si to."
"Fajn."
"Víš kdyby jsi nebyla tak sebestředná viděla by jsi i ostatní?"
"Nejsem sebestředná.'' Zakroutil hlavou a odešel. Když pominu to, že mezi náma před chvíli něco bylo, tak ke mně byl zlý. Je dobrej a dokonce lepší i než já v běhu 100%, ale říct mi tohle, od něj nebylo hezké. Taky jsem mu řekla pár hnusných slov, ale on si to mohl odpustit.