Seděl jsem u malého ohně s učiteli. Jsou tu vlastně čtyři menší ohňíčky. Jeden pro dvě třídy. Před chvílí přišel za Adri její žák, neboli Ethan a něco jí řekl. Ona kývla. Koutkem oka jsem zahlédl, jak míří k teepeečku, takže už chce asi spát.
Ethan...je zajímavá omega a to netvrdím jen já. Myslí si to celá šestka a dokonce i náš tým. Není na něm zvláštní jen to, že je až neuvěřitelně rychlý, ale i to, jak reaguje na ostatní. A taky není vůbec časté, že bude omega tak vysoká, silná a popravdě se nebojí tak moc jako ty zbylé omegy na tomto zájezdu.
Je dost stydlivý člověk a ano přiznám si to, když se stydí, je ještě roztomilejší než normálně.
Nikdy bych neřekl, že mě přitahují omegy. V ten moment, co jsme do sebe narazili, jakoby ta moje nenávist vymizela. Tedy alespoň k němu. Jeho tělo mi dává najevo, že když je při mně, je klidnější. Na venek to moc nevypadá, ale jeho feromony jsou v mé blízkosti jemnější a mnohem, mnohem sladší.
Nejen, že mi přišel k sežrání, když jsem ho nesl na zdravotku. Ten jeho obličej. Uvolněný a bez starostí. Jako výraz spícího batolete. Jeho ústa, jakoby žadonila, abych se jich dotkl. A jeho vůně, jakoby mě přivolávala každou sekundou, co jsem v jeho blízkosti.
Ty boky, ta tvář, ty oči. Jeho pohyby. Jeho stydlivost a citlivost. Jeho strach se mnou jen promluvit. Všechno, co jsem teď vyjmenoval jsem si zamiloval. A ne jen tohle. Zamiloval jsem si i zbytky jeho povahy, postavy a chování.
Taky to, jak se bál jen promluvit s alfami našeho týmu, nebo to, jak se chudák zamotal do toho provazu. Vypadal naprosto neodolatelně, což potvrzovaly pohledy i ostatních. Když jeho boky obepínal silný provaz, měl jsem chuť...no, víme co. Ne vážně. On je prostě neodolatelný zboží.
„Vypadá to, že spolu máte dobrý vztah," poznamenal Thomas s úsměvem na Adrianu. „Jo, je to zlatíčko a navíc hrozně šikovný," uznala a neubránila se malému nevinnému úsměvu.
„Já myslel, že se alf bojí. Měla jsi ho vidět, když se rozdělovali po týmech. Chudák úplně v rozpacích z toho, že má s nějakou promluvit," namítal jsem.
„Jo, to proto, že já jsem zaprvé učitelka a za druhé mě zná už tři roky, kdy jsem se neopovážila na něj zakřičet nebo na něj nedej bože stáhnout ruku. To samé Sammy. Ti dva se seznámili v devítce a jsou nejlepší kamarádi," „To máš pravdu, na něj jsem trochu zapomněl."
„Ale to, proč se alf bojí...no každá omega má z alf větší respekt než beta, ale já si myslím, že je to kvůli jeho otci. Tedy otčímovi. Jeho pravý otec byl opravdu ten správný rodič. Miloval své děti, ale pak se stal terčem autonehody," Adri pokrčila rameny. „Mlátí ho. Nemá ho rád. Kdybych mohla, poslala bych na něj sociálku, ale Ethan je omega a ty se neřeší. Tak možná proto se alf bojí," vysvětlila.
„To je hrozné. Tak dobrý student zažívá takové peklo?" zeptal se Chriss. Alfa se napila čaje a začala mluvit. „Už několikrát jsem na jeho těle viděla modřiny. Kdykoli si vezme šátek nebo silnější vrstvy, je mi jasné, co se dělo," odpověděla.
Asi okolo půlnoci, kdy už byla polovina zájezdu opilá, jsme je začali pomalu posílat do stanů. Někdo pomalu ani netrefil vchod. Já si dal taky asi ze dvě skleničky. Přišel jsem do stanu asi jako poslední. Od Henryho jsem totiž dostal za úkol na všechny dohlédnout. A než jsem to splnil, všichni už leželi na dekách, karimatkách a podobných - dokonce někdo i na nafukovacích - podložkách.
Jediné volné místo bylo vedle spícího bělovláska, což mi nevadilo a naopak jsem byl i rád. Mé díky patří Jamesovi. To on navrhl Henrymu, abychom spali po týmech, protože chtěl, aby byla podle jeho slov sranda. A to jste měli vidět Ethana, když mi to schválili. Ten jeho obličej, jakoby se měl každou chvílí svalit na zem, nebo se rozpustit, jak persil v pračce. Jak nasranej buldozér, mířící zabít všechny, kdo jen zvedli ruku.
Bělovlasá omega se třásla zimou mimo svůj spacák, nebo jakoukoli deku či přikrývku. Místo toho, abych něco zbytečně dlouho hledal, jsem si lehl do svého spacáku, kam se vejdou klidně i tři lidi a omotal ho svými končetinami.
Tělo alf je mnohonásobně odolnější vůči zimě, protože má pevnější kůži. Takže funguje také jako taková přikrývka. Omegy jsou křehká stvoření a mají i velmi tenké vrstvy kůže, proto vnímají zimu mnohem citlivěji, než alfy.
Když jsem se ho dotkl, byl ledový jako led, ale teď, když jsem se okolo něj omotal, hřeje jako jídlo vyndané z mikrovlnky.
S tím, že si prostě lehnu vedle něj - jelikož jinde místo nebylo - jsem se trochu posunul a lehl si k němu zády. Před spánkem jsem se ještě dlouho díval před sebe a nebo nad sebe. A pak jsem usnul...
__________
(Z pohledu Ethana)
Vzbudil jsem se. Pomalu jsem odlepil víčka od sebe a uvědomil jednu nepříjemnou věc. Nemůžu se hnout.
Snažil jsem se zjistit, kde jsem aaa...proč jsem sakra v náruči neidentifikovatelné alfy? Necítím její feromony, takže nedokážu říct, kdo to je. Začalo mi být hrozný vedro a docela jsem se zpotil. Nemám heat, ale připadám si tak.
Neříkej mi ne ne ne ne. On má ruku pod mým tričkem. Neeee.
Jelikož nejsem v této pozici úplně allright, nějakým způsobem jsem se snažil se dostat pryč a to tak, že jsem jeho ruku pomalu posouval pryč z mého trička, ale když jeho ruka přejížděla po mém břiše, nahrnuli se mi tam motýli a upřímně jsem trochu trpěl.
Najednou se pohl. Jeho ruka se zastavila na mém podbřišku a mně bylo ihned jasné, že ji odtamtud nedostanu. To, jak pevně objímal mé tělo mi stačilo k tomu si uvědomit, že jsem v pasti a dostanu se z ní až ráno, kdy se všichni vzbudí.
_______________
Z pohledu Shina
Vzbudily mě sluneční paprsky prosvítající přes malinkou dírku v látce. Přímo mně do očí. Ach jo.
Zvedl jsem se a zkontroloval, jestli všichni ještě spí. K mému překvapení byli tři kluci z šestky - James, Reki a Alex vzhůru. Seděli v kroužku a povídali si. Jakmile si všimli, že jsem také probuzený, otočili se na mě. Nemohl jsem si nevšimnout jejich úšklebků.
„Nazdar chlape, tak jak ses vyspal?" zeptal se Reki. Ve tvářích zbytku byl vidět zájem též. Protáhl jsem se a odpověděl jim: „Nebylo to špatný, spal jsem jak dítě. Příště vám zakážu tahat sem flašky s vínem," uchechtl jsem se.
„Já si myslím, že důvod tvého tvrdého spánku zapříčinilo něco jiného," usmál se Alex. „A co prosimtě?" podíval jsem se na něj, když jsem si protřel oči.
„Jen se podívej, kdo ležel vedle tebe," ušklíbl se tentokrát James. Udělal jsem tak, ale nijak nereagoval. „Vy se nikdy nezměníte co? A to na vás mám rád," potichu jsem se začal smát a tím jsem nakazil i mé kamarády.
______________
Z pohledu Ethana
„Ethane...Ethane vzbuď se chlape." promlouval na mě známý hlas. Učitel jedničky - Thomas, neboli náš zdravotník. Na jeho přání jsem otevřel oči, aby věděl, že ho vnímám. „Bože, ty úplně hoříš! Je ti dobře?" „P-pane Thomasi já...Já jenom...jo všechno je v pořádku." Ujistil jsem ho. Vzpomněl jsem si na tu noc.
„Kdy máš dostat Heat?"
Jop, tahle otázka je už dost blbá na to, abych ohledně toho mluvil s betami, natož ještě s dospělou alfou. „Eh?...n-...no...a-si za týden." „Opravdu? No radši si dej prášek, pro jistotu. Takhle horkou omegu jsem jakživ neviděl a to už jsem toho zažil hodně," usoudil.
„Jistě pane!"
„A přijď na snídani, až se probereš. Nechali jsme tě ještě chvíli spát, protože jsi byl včera hodně unavený." „To šlo tak moc vidět?" Moje chabé snažení se o to, aby si toho nikdo nevšiml mi očividně ovoce nepřineslo. Doslova. „No jasně! Každou chvílí, co jsem se otočil dozadu se ti zavíraly oči a chodil jsi jako mumie."
No skvěle. Jaká to úžasná zpráva, že všichni věděli, jak jsem unavenej. Nejradši bych jim vlezl do hlavy a všechny nevhodné myšlenky při pohledu na mě vymetl.
Učitel odešel z teepeečka a já se zvedl, a šel za ním. Vyšel jsem ven a mé tělo okamžitě zmrzlo. Nedal jsem nic znát a doběhl ho. „Mohu se jít ještě před snídaní převléct? Ve spánku jsem se dost zpotil." „Tomu se nedivím. Ale pospěš."
Kývnul jsem a rozeběhl se ke dveřím budovy. Vystoupal jsem po schodech a otevřel dveře mého pokoje.
Sundal jsem ze sebe to špinavé oblečení a nahradil ho čistým. Ještě jsem si umyl obličej a namočil si okraj ručníku, kterým jsem si očistil krk. Lépe řečeno zátylek. Pálil jako kuře z KFC a byl zarudlý jako humr na páře.
Takže to, co se stalo v noci bylo skutečné, nebo jen zlý sen? Doufám v tu druhou možnost.
Hlavou mi přeletěla vzpomínka z mého dětství.
Sporty mi dříve nikdy nešly a byl jsem jen malá omega. Hrávali jsme se školkou na hřišti fotbal. Tedy kluci hrávali fotbal. Holky se věnovali podle mě lepším aktivitám.
„S ním je to beznadějný. Neumí ani trefit míč." Stěžovali si kluci z mého týmu. „Jediný, co zvládne je tak maximálně vzdychat pod alfou." Začali se smát.
Tuhle vzpomínku jsem se rozhodl zahrabat někam dolů do podvědomí, ale někdy se prostě musela vydrat nahoru. Kvůli téhle větě jsem na sobě začal makat. To proto mi jde věc, kterou jsem dřív neuměl. Protože já už dál nechci poslouchat věty typu, že omegy slouží jako hračka pro alfy. Já nejsem ničí majetek. Patřím sám sobě a tak by to mělo být u všech.
Sešel jsem schody a mířil do jídelny. Překvapilo mě, že ještě někdo ani neměl snídani, protože čekal v řadě. Dloouhé řadě, která se ale postupně krátila. A že dost rychle.
Sammy mi jako obvykle držel místo vedle něj, kam jsem se potichu usadil. Nikdo si mě nevšim paráda. „Tady jsi! Kde ses toulal chlapče!" Ian mě plácl po zádech a já vyjekl bolestí. „Jé, sorry, omlouvám se ti." Různě máchal rukama, abych náhodou nespadl z lavečky.
Už vidím, jak se na mě kouká nějaká alfa, kvůli tomu zvuku, co omylem vyšel z mé sprosté pusy. Sprosté, protože poslední dobou nevydává nic jiného, než tyhle nechutný zvuky.
„Nene, dobrý klid Iane." utišoval jsem ho. Vrátil jsem se ke svému talířku, když v tom do toho skočil Sammy. „Koukám, že se tu někdo špatně vyspal. Copak jsi dělal v noci?" Chichotal se jak postřelená slepice.
„Co asi ty perverzáku. Spal ne!?" vyjel jsem po něm vytočeně. „Tvoje záda, tvůj krk a barva tváří říkají něco jiného," zapojil se i Bailey. Beztak se zase vsadili, kdo z nich mě dřív naštve. Ale nemůžu říct, že to není pravda. Tváře jsem měl rudé z toho horka, které jsem pořád cítil a krk jsem měl zbarvený do červena taky. Ty záda šly poznat jednoduše podle zvuku, který jsem ze sebe vydal, když mě Ian pleskl. „Tak víte vy co? O půlnoci do teepeečka vtrhl obrovskej mravenec, kterej si lehl vedle mě a celou noc mě kousal do zad. Spokojení?" Hoši se na sebe lišácky usmáli.
„A která alfa byla ten obří brablenec? Sammy!? Kdo z alf je tu nejvyšší?" „Nenene ticho buď!" Umlčel jsem ho.
„Hledáme nejvyšší alfu pro zde přítomného Eth...bgbcbhccvd!" Zacpal jsem mu pusu, aby to nedořek. Ten musel bejt ještě pořád pod vlivem alkoholu. Nikdy by si nestoupl před tolika lidma a neřekl takovou ptákovinu. Srazil jsem ho k zemi a tím na sebe upoutal ještě víc pozornosti. Usmál jsem se jak zlatíčko a snažil se smějícího se Sammyho zamést pod stůl jak smetí. A ty pohledy se projevily většinou u alf. Svině jedny prasácký. Ještě jsem mu radši jednu vlepil, aby si pamatoval, že si se mnou nemá zahrávat.
„Jebe ti? Jak tě to může napadnout? Nic takovýho bych nikdy neřekl." Posadil jsem ho zpátky na lavečku. Radši. „Ty víš, že alfy nesnáším." „Ale prosím tě, takže nesnášíš i mě?"zavtipkoval. „Pokud budeš takhle šaškovat zbytek pobytu tak ti mile rád vykopu hrob. Těš se."
Tenhle den bude ještě zajímavý...
Nazdárek!
Dneska se mi nějak klepe ruka a nedokážu napsat jediný slovo bez toho, abych tam neudělala chybu. (Stejně vím, že tyhle moje slova nikdo nečte a když ano, jste legendy)
2060 slov
Bye👋