Je patnáct let po válce. Každé království vzkvétá a daří se mu. Willovi a mně se konečně podařilo spřátelit víly a draky. Dalo to práci, ale šlo to.
Pár dní po boji se dohodlo, co bude s Drerou. Démoni se nevzpírali, když jim do království nakráčelo Dwarfenské vojsko, aby vyřídilo poslední neshody.
Teď je Drera území nikoho. Démoni si tam žijí po svém, ale mají zakázáno překročit hranice. Pak máme právo je zabít.
Všechny své dluhy jsem po válce splatila. Teď se soustředím jen na mou rodinu a království. A taky vychovávání dou malých škvrňat. Nash se asi jako škvrně už brát nedá, ale Fallon ano.
Nash se narodil osm měsíců po válce. Teď je mu čtrnáct a už od chvíle, kdy začal chodit, chtěl umět se zbraněmi. Tak jsme ho to a Rylwem naučili. Skoro až mě děsí, jak se mi podobá nejen chováním, ale i vzhledem. Má krátké bílé vlasy a zlaté oči po Rylwenovi.
Zato Fallon má zrzavé vlasy a mé oči. Je jí šest a musím ocenit, jak moc se snaží být jako její bratr. Až na to, že umění boje jí trochu chybí.
Zrovna jsem s Rylwenem v našich komnatách a snažíme se přijít na to, kdy se vydáme na návštěvu k mému bratrovi, Willovi.
,,Co třeba za měsíc ?" Navrhnul můj manžel.
,,Máme jít na Sireninu svatbu," připomenu mu. Ještě chvíli sedíme zahloubaní do svých myšlenek, dokud nás nevyruší zaklepání na dveře, které se pomalu otevřou. Ve škvíře se objevila hlava se zrzavou kšticí. Fallon měla vlasy zase rozházené úplně všude. Příště jí je musím zaplést do copu.
,,Co se děje, Zlato?" zeptal se jí Rylwen, který roztáhnul ruce a vyzvedl si Fallon na sebe.
,,Nash je naštvaný," odpověděla s rozzářenýma očima. Čekala drama. A to tak bude.
,,No sakra," zanadávala jsem si a rozběhla se ven.
Když řekne Fallon, že je Nash naštvaný, znamená to, že se zase chystá pěkně pohádat s Milesem. Miles je syn Eldrys a jednoho lorda.
Eldrys se stala mou pravou rukou a pevně jí věřím. Ale vztah mezi Nashem a Milesem není tak růžový.
Doběhnu do zahrad, kdy se mi vyskytne pohled na Milese držícího v ruce meč a na Nashe držícího v každé ruce dýku. Okolo rukou se mu lehce omotávaly pramínky temnoty.
,,Nashi!" zkařičela jsem na něj a mávla rukou, aby šel ke mně. Hodil poslední hnusný pohled na Milese a vydal se ke mně. Cestou si zastrčil dýky zpět do pouzder.
,,Co potřebuješ, mami?" Společně jsme se vydali zpět do hradu.
,,Vlastně nic." Pokrčila jsem neurčitě rameny. ,,Jen nechci vysvětlovat Milesovu otci, odkud má ty modřiny. Je mi jasný, že by jsi vyhrál."
,,Naše rodina vyhraje vždycky," prohlásil Nash hrdě.
,,A pokud nemůže vyhrát, změníme pravdila."
Konec
Všem moc děkuji za všechny přečtení, komentáře a votes. Díky tomu, je toto můj nejúspěšnější příběh.
Byly chvíle, kdy mě to už nebavilo psát a chtěla jsem skončit. Sama ale nenávidím nedokončené příběhy a tak jsem to dopsala.
Budu moc ráda, když mi napíšete jakýkoli názor na tento příběh.
Všem ještě jednou moc děkuju !!!!