Koruna temnoty a ohně

VI

Jako velká voda jsem se přivalila do své komnaty. Hned jsem si to zamířila ke skříni s oblečením. Už nestrpím ani minutu v těch uplých šatech. Nechápu jak ostatní urozené dámy, v nich vydrží celý den.

Vytáhnu obyčejné kožené kalhoty, vysoké jezdecké boty a tmavě modrou halenu. Bleskově ze sebe sundám šaty a obleču si konečně něco, v čem se dá dýchat.

Sáhnu do kouta skříně, kde jsou schované zbraně. Upevním si dvě malé dýky do každé boty a další dvě schovám pod záhyby haleny.

Připravená a natěšená, že alespoň na chvíli vypadnu z tohohle hradu, vyjdu na chodbu. Stráž před mými dveřmi sebou nepatrně cukne. Neujde mi znechucení, lesknoucí se v očích jednomu z nich. Taky zrovna nemám ráda draky, ale na nikoho se nedívám takhle.

,,Jediný, kdo má do mé komnaty povolený vstup, je má služebná Mydhiss. Nikoho jiného nepouštějte." Přikážu jim, načež oni stroze přikývnou.

Vydám se prázdnou chodbou k hlavnímu nádvoří, odkud si to zamířím do stájí. Když přijdu k Zyonovi, zastaví mne klučičí hlas.

,,Kdo jste? Tady nemáte co dělat." Nebyl to nenávistný hlas, spíše jen ustrašený? Otočím se na osobu co promluvila.

Zjistím, že je to asi šestnáctiletý chlapec.

,,Nejdříve mi řekni kdo jsi ty." Zazubím se na něj. Najednou znejistěl, protože si všimnul prodloužených špičáků.

,,Syn podkoního."

,,Princezna Ciara Achlys V. z Wylisanu, těší mne." Zase se na něj usměju, a pozoruji, jak mu ve tváři propukla panika.

,,O-omlouvám se Výsosti. Moc mě to mrzí." Začal se uklánět, ale já ho chytla za rameno a vytáhla nahoru.

,,Tohle prosím ne." Zasměju se. ,,Nic se nestalo. A teď mi prosím tě řekni, kde jsou uložena sedla. Potřebuji si osedlat Zyona."

,,Hned ho přinesu má paní." Vyhrkne, a v momentě zmizí za rohem. Chvíli čekám, než se opět objeví. Vyvedu z boxu Zyona, který se celý leskne.

,,Podkoní si s tebou musel dát práci." Zamumlám si pro sebe. Zaslechnu za sebou vzdálené kroky, a díky vílýmu sluchu vím, že je to chlapec se sedlem. Pomůže mi ho dát na koně, a čeká na další rozkazy.

,,Můžeš jít, děkuji." Usměju se na něj. Lehce se ukloní a odejde. Začnu přitahovat popruhy, aby sedlo dobře drželo. Dnes se mi ze Zyona opravdu padat nechce. Nasadím mu uzdu a hurá na výlet.

Bez problémů se vyhoupnu do sedla a pobídnu ho, aby se rozjel. Začne se ozývat klapání kopyt, když prijíždíme nádvořím s kamennou zemí.

Vyjedu z hlavní brány rovnou do města pod hradem Drixon. Po pár minutách se konečně objevím na široké obchodní cestě. Prodírám se davem dračích lidí do středu města.

Někteří měšťaně se na mne dívají se zájmem, jiní se záští a těm nejlepším jsem ukradená. Kdybych nebyla víla, ani by si nevšimli že tam jsem, jelikož mám na sobě oblečení, co nosí i prostý lidé. Ale jeden pohled na sobě pořád cítím. Někdo mě sleduje.

Sesednu ze Zyona, a vedu ho za uzdu mezi lidmi. Procházím se uličkami města, až narazím na neobvyklou tvrz. Zastavím se před ní.

,,Tam bych nechodil Veličenstvo." Otočím se za hlasem. Pár metrů odemne stojí jeden ze stráží v hradu. ,,Je to tvrz vrahů a zlodějů."

,,Tam bych se cítila jako doma." Zamumlám si potichu tak, že neměl šanci to slyšet. ,,Proč jsi ale tady ty? Sleduješ mne už od hradu."

,,Král nechtěl, aby jste do města chodila sama. Měli bychom se vrátit, než odtud někdo vyjde." Provrtá pohledem takzvanou tvrz vrahů.

Nevím jak ty, ale já bych se jim bez problémů ubránila. Pomyslím si.

,,Dobře, jdeme zpět." Vydám se směrem ke strážnému, který už je připravený vyrazit do hradu. Nasednu na koně, a pomalu jedu vedle strážného, který jde pěšky.

,,Nesmíte jezdit sama princezno. Je to tu nebezpečné."

,,Víte co je také nebezpečné?" Podívám se na něj. Na odpověď zakroutí hlavou v záporném gestu. ,,Je nebezpečné mi lhát. Král tě neposlal, kdo tedy?"

,,Poslal mne král." Trvá si paličatě na svém.

,,Slyším jak se ti zrychlí tep, když řekneš že tě posílá král. Teď se začínáš i panikou potit. Takže mi řekni, kdo tě poslal?"

,,Korunní princ Rylwen."

,,No sláva, ty umíš říkat i pravdu!" Sarkasticky se zasměju, ale hned mne to přejde. Odkdy Rylwenovi záleží na mém bezpečí? To bych i víc věřila nějaké staré čarodějnici, kdyby řekla že jsem démon.

V průběhu našeho rozhovoru, jsme se vrátili k bráně, kde strážný zůstal, zatímco já si to opět mířila do stájí. Tam jsem slezla ze Zyona, který spokojeně pohodil hlavou.

,,Vaše Výsosti! Odstrojím ho a vyhřebelcuji." Přiběhne ke mně syn podkoního.

,,Když o to tak stojíš." Zasměju se a předám mu otěže. ,,Jak se jmenuješ?"

,,Bal, má paní." Lehce se ukloní, a dá se do práce.

,,Děkuji ti Bale." S těmito slovy se vydám do chodeb hradu. Jdu po schodech do mého patra, když tu najednou potkám ty čtyři inteligenty. U svatého Helseia proč zrovna oni?

,,Ale kohopak to tu máme." Zasměje se Varian, který si pohrává s draze zdobenou dýkou. Řekla bych, že je špatně vyvážená.

,,Po vyjížďce?" Zeptá se s nepěkným úsměvem Eldrys.

,,Ano, chtěla jsem na návštěvu do tvrze vrahů," jejich překvapené pohledy, byli pro mě odměnou, ,,ale zastavil mne jeden strážce. Víš Eldrys, vlastně jsem tam jela kvůli tobě. Třeba by jsi si mohla naposledy pokecat s nějakým vrahem." Ušklíbnu se na ní. Ona se dívá pohledem, ve kterém je vidět panika, vlastně jí i cítim.

,,Chceš mě zabít." Ano chci.

,,Ne, to ty budeš chtít mě zabít. A teď mě omluvte, mám ještě něco na práci." Všechny obdaruji úsměvem a odejdu.

Stráže před mým pokojem, mi otevřou dveře. Jsou otevřená okna, to znamená že se tu Mydhiss stavila.

Odepnu si dvě dýky zpod haleny, a nechám si jen ty v botech, které jsou také dobře skryty.

Popravdě nic na práci nemám, jen jsem potřebovala vypadnout.

Vyruší mne zaťukání na dveře.

,,Dále." Křiknu, a v ten moment se otevřou dveře, ve kterých stojí královna Frysa.

,,Nesu ti šaty na zítřek Ciaro." Usměje se na mne. Za ní se vynoří dvě služebné, které nesou majestátní bílé šaty.