Koruna temnoty a ohně

XX

Okny vyletí do komnaty démon. Jeho kožnatá křídla, co páchnou po rozkladu mrtvoly, mě udeří do obličeje. Bez rozmyslu na něj namířím svou magii. Magii, která se až moc podobá démonů. Má moc spočívá v temnotě, stínech a tmě. Dokážu s ní všechno. Můžu ji vyvarovat do jakýkoliv tvarů. Můžu s ní brát životy jako nic. Můžu s ní zahalit místnost tmou, ale hlavně s ní dokážu zabíjet. Vysaje lidem vzduch z plic, až se nemůžou nadechnout. Můžu s ní drtit těla protivníků, jako kdybych zašlápla brouka a díky tomu se ze mě stává nejsilnější víla.

Vytvořím šlahoun temného kouře, který rozdvojí démona. Vystříkne na mě jejich černá krev, která páchne ještě hůř než jejich křídla.

Rychlostí blesku na sebe natáhnu první kalhoty a halenu co mi příjdou pod ruku. Popadnu svůj meč, dýky a vydám se na chodbu, kde vládne zmatek.

Odchytím jednoho ze strážných, který se žene na hlavní nádvoří, kde očividně probíhá hlavní bitva.

,,Co se děje?" Zeptám se ho.

,,Útočí na nás démoni. Vylákali krále a vojsko na jih. Je nás tu málo," na chvíli se odmlčí a pokračuje: ,,Pojďte se mnou. Odvedu vás do katakomb, kde jsou připraveny zásoby na takové situace. Lordi a sloužící už tam míří, pojďte také."

,,Ne, my jdeme na hlavní nádvoří," ani nečekám na odpověď a rozběhnu se tím směrem. Byla bych tam do pár sekund, kdyby se mi do cesty nepřipletla skupinka deseti démonů.

Bez rozmyšlení na ně pošlu svou magii, která z temného kouře vytvoří oblak, do kterého je pohltí. Chvíli se v oblaku stínů nic neděje, ale po chvíli se ozve nechutný zvuk. Svou magii stáhnu zpět. Tam, kde ještě před chvílí stáli démoni, je teď deset rozcupovaných těl. Kolem leží v kaluži krve hlavy, nohy a ruce. Nic už nepřipomíná celé tělo, jen kusy.

Někdo se za mnou pozvrací.

Vydám se dál. Přeskakuji roztrhaná těla démonů, jako by to nic nebylo. Jsem na účinky své magie zvyklá. Jinak řečeno: zažila jsem boj s Triskelci.

S připraveným mečem vyběhnu na nádvoří, které se doslova hemží těmi temnými zrůdami. Je nás málo. Tím že si Rylwen vzal většinu zkušeného vojska, tu zůstali jen ti, kteří toho moc nezažili. A tak se pustím s nimi do boje. Utnu hlavu prvnímu démonovi, který se mi připlete do cesty.

,,Ciaro co tady děláš?!" Otočím se za známým hlasem. Connall si to rychle míří ke mně.

,,Co tady děláš ty?" Zeptám se ho na oplátku. Ani jeden z nás by tu být neměl, ale jsme. 

,,Musíš do katakomb-"

,,Ne nikam nemusím," utnu ho, protože je to blbost. ,,Mám své schopnosti a ty jediný víš, čeho jsem schopná."
Povolám zase svou moc, abych temným šlahounem zabila démona, který mířil k nám.

,,Fajn, dávej na sebe pozor," řekl, a najednou místo Connalla stál tmavě zelený drak. Vznesl se do výšky, kde bojoval dál. Až teď jsem si všimla, že i jiní bojují ve vzduchu.

Za každou chvíli nepozornosti se platí.

Statný démon mi skočil na záda a povalil na zem. Stihla jsem se jen otočit, než mi přistála na čelisti pěst.

,,Máš na výběr vílo," pronese hlasem znějícím jako štěrk, ,,Pojď s náma na králem Thollmauranem, a my necháme tvé království na pokoji."

Obětovat se za své království? Ano, proč ne. Nebudou muset umírat další vojáci. Vždy je tam nějáké ale.

,,Nemá zájem," řekne jeden z mladých lordů, který mu usekne hlavu. Démonovo tělo padne na to mé a všechna krev se na mě vyvalí. Bohové, ten smrad ze mě nesmejou ani čtyři koupele.

,,Děkuji, ale byla to výhodná nabídka. Jeden za celé království," pronesu směrem k lordovi. Ani nevím jak se jmenuje. Znám ho jen podle obličeje.

,,Ne nebyla. Firelawen potřebuje v této době schopné vládce." Než mu stihnu na to odpovědět, rozběhne se dál.
Následuji jeho příklad a jdu přímo do středu boje s připravenou magií i mečem.

Po několika dlouhých minutách se odpotácím na klidnější místo k jedné ze zdí.
Svou magii jsem totálně vyždímala. Kdyby jsem se nořila do své studny moci několik dní předem, vydržela bych déle.
Můj problém není jen vyčerpání. Utržila jsem několik vážných ran. Z boku mi prýští potok krve. To stejné i ze stehna, kam mě zasáhl démoní šíp. Byla by pitomost si ho vyndat. Hrot jsem nechala v noze a jen ulomila většinu dříku, aby mi nepřekážel v boji. Krev mi tekla i z tváře, kam mě někdo zasáhnul dýkou.
Ještě jsem se nezmínila o menších ranách. Pár slovy řečeno: byla jsem celá od krve, buďto své nebo démoní.

Situace se trochu zlepšila. Hrad se pořadilo zajistit, tudíž boj probíhal jen na náměstí plným mrtvol. Hřbitov. Tohle je hřbitov.

,,Král se vrátil!" Zakřičí někdo přes vařvu bitvy.
To není možný. Rylwen ještě ani nemá být v Kelenu.
Vojákova slova jsou však pravdivá. Oblohou se přižene obrovský houf draků. Někteří se přemění v lidi, jiní zůstanou ve své dračí podobě. Mne však zajímá jen jeden z nich. Rudý, téměř až černý, drak se snese doprostřed bitvy. Odychtí prvního vojáka, který mu věnuje pozornost.

,,Kde je moje žena?" Díky vílím špičatým uším slyším i z té dálky Rylwenova slova, ze kterých zněla emoce, o které jsem si ani nemyslela, že od něj uslyším. Strach o milovanou osobu.

,,Ještě před chvílí jsem jí zde viděl bojovat Vaše Veličenstvo," odpoví voják. Rylwen nad slovy 'před chvílí bojovat' vykulí nevěřícně oči.
Mám chuť na něj zakřičet, že jsem tady u zdi, ale mé hlasivky vydají jen děkovný vzlyk. Bohové dnes při nás musí stát.

Pomalu se odšoupnu od zdi a mířím si to k mému manželovi pomalým neohrabaným krokem. Možná bych se tam dostala, kdyby jsem se nedívala jen na něj, ale i okolo sebe. Další chvíle nepozornosti.

Démon do mě ze strany narazí a já se opět ocitnu na zemi. Bokem mi projede vlna bodavé bolesti. Ten Drerský bastard si toho všimne a s úsměvem mi do boku zaboří ruku. Z očí mi vyhrknou slzy. Začnu hystericky křičet bolestí. Nemůžu dělat nic jiného, než vnímat ruku démona v mém boku.

Najednou to ale přestane. Někdo ze mne démona shodí a probodne mu srdce. Poznávám ho. Poznávám tu vůni sněhu a lesa.
Rylwen si ke mně klekne a opatrně mě vytáhne do sedu. Všimnu si, že démoni se vzdávají a odlétají pryč.

Obejme mě. Opatrně, aby mi nezpůsobil ještě větší bolest. Obmotám mu ruce kolem krku a přitisknu mu obličej na hruď.

,,Bohové Ciar."

Zvednu k němu hlavu, abych mu viděla do obličeje. Abych mu viděla do zlatých očí.

,,Co si vyváděla Lásko?" Zeptá se, zatímco mi položí jednu dlaň na tvář, aby mi otřel cestičky slz.

,,Já nevím," odpovím mu nepřítomně. Jsem ztracená v tom zlatě.

Rylwen se pomalu nahne obličejem blíž. Opatrně přitiskne své rty na ty mé, jako kdyby se bál, jak zareaguju. Hned jak mu polibek opětuju, je jistější.

Po chvíli se odtáhne a opře si čelo o to mé.

,,Přísahám na svůj život, že tě budu chránit do konce věků," pronese. Lehce se usměju do polibku, který mi dal hned po přísaze.

Vše by bylo v pořádku, kdyby jsem neztratila vědomí následkem nedostatku krve.