Koruna temnoty a ohně

XXXXII

Černý kožený oblek. Rudý plášť. Meč na zádech. Nože schované po celém těle. V tom teď budu každý den, dokud nevyhrajeme. Nebo nezemřu.

Všichni stojíme na hlavním náměstí. Rylwen se vedle mě dohaduje s Connallem a na poslední chvíli se ho snaží přesvědčit, aby zůstal. To Rylw prohraje.

Dál od nás se zase hádá mistr vrahů, Kieran, s jedním naším velitelem.

,,Fajn, půjdeš s náma, ale budeš se držet v zadních liniích." Slyšela jsem Rylwenova poslední slova, než se otočil na mě. ,,Můžeme vyrazit?" zeptal se tentokrát mě. Přikývla jsem.

,,Kierane! Jammie! Vyrážíme," křiknul na ty dva. Velitel vrahů se s hranou elegancí uklonil a proměnil v zlatého draka. Jeho svěřenci ho napodobili. Pak se postupně začali měnit naši vojáci a nakonec Rylw. V momentě předemnou stál tmavě rudý drak. Bez zaváhání jsem mu vylezla za hlavu. Jedním mocným mávnutím křídel se vznesl na oblohu.

Před námi letěl velký mrak křídel, těl, tesáků a drápů. Všichni mířili na východ, do chřtánu boje.

Všechno v pořádku, Ciar. Ozval se mi v hlavě hlas mého muže. Broukla jsem, že je vše dobré.

Bylo tu ticho. Jako ticho před bouří.

...

Už z dálky jsem to viděla. Hodně. Je jich tam opravdu hodně. Pomyslela jsem si.

Vojáci měli tábor rozdělený podle toho, z jakého království přišli. Uprostřed toho všeho byl obrovský stan. Předpokládala jsem, že je pro krále a jejich generály.

My však zamířili do oblasti, kde sídlili naší vojáci. Když si všimli, že jsme tu, začali vylézat ze stanů.

První přistál Rylwen se mnou. Hned k nám zamířili Hellinen, Varian a bývalý král Xirilian. Seskočila jsem z něj. Hned co se můj manžel proměnil na člověka, ho jeho otec pevně objal. Vypadalo to, že se skoro rozbrečí. Byl šťastný, že jeho syn žije a je v pořádku.

,,Jak si ho přivedla zpět?" zeptal se s úžasem Varian.

,,Vyfoukla jsem mu ho před nosem." Pokrčila jsem neurčitě rameny. Po srdečném přivítání jsme se já a Rylwen vydali do největšího stanu v celém ležení. Uvnitř jsme našli generály. Duoln, generál Wylisanu, na mě potěšeně kývnul. Mého manžela však pozoroval nepřívětivým pohledem. Ostatní generálové z Dwarfenu, Alemanflameu a Woodmalenu se nám uklonili. 

,,Jste tu brzo, Vaše veličenstvo," spustil malý muž zarostlý zrzavými vousy. 

,,Jistě se k Vám doneslo, že můj manžel byl uvězněn. Když se odtamtud dostával, viděl ho Thollmauran. Bude se chtít co nejdříve pomstít. Jsme zde o čtyři dny dříve. Do doby, než sem dorazí vaši vládci, vám budeme velet. Nějaké protesty?" zeptala jsem se nakonec. Rylwen je všechny přejel nevraživým pohledem, který říkal, že jestli se rozhodnout nesouhlasit, promluví si s nimi o samotě. Ticho jsem brala jako souhlas.

,,Fajn, dáme se do toho," rozhodl Rylwen. Opět jsme se všichni naklonili nad stůl, kde byla velká mapa Therimské pláně. Na jednom místě byly postavené figurky různých barev. Předpokládala jsem, že tmavě modrá je mé království. 

,,Nikomu z našich vládců se nepovedlo sehnat posily. Jak Vám, Vaše Veličenstva?" Spojila jsem pohled s generálem, který mě kdysi učil bojovat s mečem. Od něj také otázka vzešla. 

,,Mé ženě se to více než povedlo." Najednou se otočil na generála Alemanflameu. Byl to dospělý elf s dlouhými černými vlasy. ,,Generále Ellisare, vy budete vědět, kdy se Měsíc se Sluncem mine."

,,Bude to za tři dny, Vaše Veličenstvo. Smím se zeptat proč?" Tázavě nadzvedl tmavé obočí. 

,,V tu chvíli se k nám přidají čarodějnice." Po vyslovení mých slov se všichni generálové sekli. 

,,Ciara s nimi uzavřela dohodu. Budou bojovat na naší straně," ujistil je hned Rylwen. Oddechli si. 

,,Jak se vám to povedlo?" zeptal se generál trpaslíků. Ušklíbla jsem se a pokrčila rameny. 

Ještě dlouho do noci jsme tam zůstali a vysvětlovali jim naše další posily a taktiku, jakou proti démonům použijeme. Za světla pochodní jsme se vraceli do stanu, který nám mezitím postavili vojáci. Když nám strážci odhrnuli plachtu, čekalo na nás uvnitř překvapení. 

,,Eldrys?" vyhrkla jsem překvapeně. Hned vyskočila ze židle na nohy a uklonila se. Měla na sobě praktičtější verzi šatů, které dříve nosila. Nervózně přikývla na Rylwena. Až teď jsem si uvědomila, že vedle mě stojí úplně ztuhlý. Lehce jsem zatáhla za naše pouto a zjistila, že je na ní naštvaný. Očividně si vzpomněl na ten den, kdy mě otrávila. Ups. To jsem nevychytala. Vlastně jsem na to úplně zapomněla. 

Rylw jí kývnutí napjatě oplatil. Nechala jsem ho a vydala se blíž k Eldrys. Věnovala mi pohled, ze kterého jsem toho zrovna moc nevyčetla. 

,,Jak to dopadlo?" zeptala jsem se tentokrát napjatě já. Pokud to Rilie a wawolie odmítla, jsme nahraný. 

,,Rilijské vojsko je už na cestě," vydechla s úsměvem. V hrudi se mi rozlilo teplo. S úsměvem jsem se obrátila na svého muže, který mezitím přešel až ke mně. 

,,Jak jsi to dokázala?" zeptala jsem se jí se slzami v očích. 

,,Lehce jsem se inspirovala tvým vyhrožováním." Pokrčila rameny, jako by to bylo úplně normální. Pak mi předala do ruky zapečetěný pergamen s tím, že se při cestě zpět střetla s poslem, který nesl zprávu od Sireny. Zhluboka jsem se nadechla a rozlomila pečeť. Rylw mi nakukoval přes rameno. 

Ať si moji předci naserou. Celé mé vojsko se dostaví stejně jako lidské. 

Sirena XIII.

S výsknutím jsem se Rylwenovi vrhla kolem krku. Eldrys se mezitím vypařila ze stanu, tudíž jsme tu byli jen my dva. Pevně obmotal své ruce kolem mého těla a zvednul mě. Dopis jsem hodila na stůl a automaticky mu obmotala své nohy kolem boků. 

,,To by se mělo oslavit." Přísahám na všechny bohu, že jeho hlas klesnul minimálně o oktávu. Už jen z toho tónu jsem ho pevněji stiskla nohama. Prudce mě políbil. Oplácela jsem mu to se stejnou vervou. Pak sjel rty na můj krk a já se mu zase poddala.